Soud zrušil osvobození třebíčského primáře v případu smrti rodičky

Vdovec Jaroslav Hlavatý, který se soudí s třebíčskou nemocnicí kvůli smrti své ženy po porodu, zažil první malé vítězství. Krajský soud zrušil v březnu osvobozující rozsudek nad primářem gynekologicko-porodnického oddělení Václavem Žižlavským. Případ bude znovu řešit Okresní soud v Třebíči.

„Za smrt rodičky necítím odpovědnost,“ řekl už dříve lékař Václav Žižlavský | foto: Lumír Schulz, MF DNES

S tím má Hlavatý špatné zkušenosti. Tamní soudce Vilém Machálek totiž loni v listopadu nepustil pozůstalou rodinu do jednací síně, aby si mohla poslechnout rozsudek týkající se úmrtí rodičky Jitky Hlavaté. Příbuzní marně přešlapovali hodiny na chodbě soudu.

"Připadal jsem si tam jak onuce," popsal Hlavatý. Machálkovo rozhodnutí kritizovala i Soudcovská unie. "I v případě vyloučení veřejnosti je nutno rozsudek vyhlásit vždy veřejně. Tato zásada vyplývá přímo z ústavy. Veřejnost proto neměla být z vyhlášení rozsudku vyloučena," sdělil MF DNES Tomáš Lichovník, prezident Soudcovské unie.

Předseda třebíčského soudu František Frula Machálkovi jeho postup vytknul. To by mohlo podle Lichovníka stačit. "Předpokládám, že při 'pouhé' výtce již tento soudce stejnou chybu podruhé neudělá," usoudil Lichovník.

Krajský soud případ vrátil do Třebíče i kvůli tomu, že rodina nemohla slyšet verdikt. "Je to jeden z důvodů. Bylo tam porušení procesních předpisů," potvrdil Miroslav Novák, předseda senátu krajského soudu.

Na chybě se podle něj zřejmě podepsala Machálkova krátká soudní praxe. Prezident Václav Klaus jej jmenoval soudcem v listopadu roku 2005, tedy tři roky předtím. Vilém Machálek možná bude soudit případ nevydařeného porodu znovu. Podle Nováka totiž nebyl důvod mu případ vzít.

MF DNES se nepodařilo Machálka zastihnout. Loni uvedl, že vyloučil veřejnost kvůli choulostivosti celého případu. A že s rodinou cítí a ­chápe, jaká se stala tragédie. "Projednávaly se citlivé údaje o zdravotním stavu rodičky," citoval soudce Deník, který na případ upozornil. Vdovec Hlavatý ale všechny údaje předem znal. Proto nechápe soudcovo rozhodnutí.

Smrt po porodu, pak výměna dětí

Vedení třebíčské nemocnice pevně stojí za primářem Žižlavským a ­dalšími zdravotníky z porodnice. "Lékaři pacientce poskytli maximální erudovanou péči. Soud je jedinou instancí, která může rozhodnout o případném pochybení primáře Žižlavského," uvedl ředitel nemocnice Petr Mayer.

Ani primáře Žižlavského se redakci nepovedlo kontaktovat. "Za smrt rodičky necítím odpovědnost," řekl už před časem.

Jitce Hlavaté během porodu praskla děloha a žena poté vykrvácela. Lékař a sestry jí během porodu tlačili na břicho. A je tato metoda "tlačení" ještě vůbec v současnosti přípustná?

"Celá gynekologická obec diskutuje o tom, co to je podržet dělohu, přitlačit na dělohu. Způsob, kdy se dítě vytlačuje ven silou na fundus dělohy, byl nedoporučen na krumlovském sjezdu před asi čtyřmi lety. Byla tam ale obrovská diskuse, co se tedy vlastně smí," popsal Pavel Antonín, primář gynekologicko-porodnického oddělení v Havlíčkově Brodě.

Porod, který skončil smrtí rodičky, se shodou okolností odehrál měsíc před výměnou dětí v třebíčské nemocnici. Konkrétně 7. listopadu 2006.

U soudu jsem si připadal jako onuce

Jaroslav Hlavatý měl se svojí manželkou Jitkou pěkné manželství, trvalo skoro osmnáct let. Svazek se nečekaně rozpadl před dvěma lety, kdy Jitka Hlavatá nepřežila v třebíčské nemocnici porod svého třetího dítěte - dcerky. O malé děvčátko se teď starají babička s dědečkem.

Kdy byl den porodu?
Sedmého listopadu 2006.

To bylo někdy v době, kdy v nemocnici vyměnili novorozence?
Stalo se to měsíc a dva dny před výměnou. Manželku odvezli do porodnice rodiče o půl čtvrté ráno, já byl v práci. Chtěl jsem být u porodu, tak jsem tam kolem 11. dopoledne přijel. Před 12. se už blížil porod.

Kolikátý její porod to byl?
Třetí.

U všech třech jste byl?
Ne. První byl v roce 1989, to ještě nešlo. Při druhém v roce 1994 jsem taky nebyl, staral jsem se o syna. U třetího už jsem chtěl být. Šetřil jsem si dovolenou, že pak budu s nimi doma.

Jak pokračoval porod dál?
Manželku převezli na porodní sál. Říkali, že se dítě začíná dusit. Doktor Šula a dvě sestry jí tlačili na břicho. Dcerku vytlačili ven, vytáhli ji pomocí takzvaného zvonu. To se mi moc nelíbilo, ale říkal jsem si: jsou to odborníci. Teda měli by být. Dělají to léta letoucí, měli by to mít v malíčku.

Jak bylo manželce těsně po porodu?
Byla unavená. Primář Žižlavský, který manželku rodil, říkal, že šlo o těžký porod. A že jí dají kapačky. Doktor Šula ženu po porodu šil a zdálo se mu, že čerstvě krvácí. Primář Žižlavský se na to podíval a zřejmě se mu to zdálo normální. Já zatím šel obvolat všechny příbuzné a známé. Za půl hodiny jsem přišel zpátky. Manželky už si moc nevšímali. Po chvíli se začala třepat, že jí je teplo. Říkám to Žižlavskému a on: lepší, než aby vám byla zima. A že jí ještě něco dají. Pak jsem ještě odešel si zavolat, a když se vracím, říká mi sestra: manželku jsme museli převézt na jednotku intenzivní péče. A sakra, řekl jsem si.

Jak primář zdůvodnil převoz?
Prý má podezření na plicní embolii a že ji převezli na JIP jen kvůli sledování. K ženě mě na JIP ještě pustili, byl jsem tam s ní přes půl hodiny. Byla bledá a začala jí být zima. Byli u ní dva primáři a jeden z nejlepších doktorů ARO. Manželka se chtěla otočit na bok a oni to nechtěli dovolit. Pod sebou měla krev. Pak primář řekl, že má podezření na prasklou dělohu. A že ji vezmou na operaci. Napadlo mě: je to špatné. Srdíčko jí přestalo bít už cestou na operační sál. Oživovali ji. Pak ještě přestávalo srdce fungovat čtyřikrát při operaci, stále zkoušeli ji oživit.

Co bylo po operaci?
Volal mi primář Žižlavský, že stav je velice vážný. Převezli ji zpátky na JIP a uvedli do umělého spánku. Šel jsem se ještě podívat na malou. Pak mi primář řekl, že srdce přestalo bít popáté. Umřela.

Kolik bylo hodin?
Osm večer, sedm hodin po porodu. Bylo jí šestatřicet let.

Jak dlouho jste spolu byli?
Skoro osmnáct let, měli jsme pěkné manželství. Třetí dítě jsme chtěli. Při prvním jsem šel na vojnu. Při druhém jsem měl časově náročnou práci, byl jsem pořád pryč. Těšili jsme se, jak si třetího užijeme. A vidíte, najednou bác a všechno je pryč.

Co bylo pak?
Život se nám obrátil vzhůru nohama. Všechny nás to sebralo, zvláště děti. Chtěly mamku. Byly to bezesné noci. Nejhorší bylo prvního půl roku.

Jak s vámi potom jednali lékaři a vedení nemocnice?
Něco mi kolem toho řekli. Primář přiznal chybu, že na to měl přijít. A že půjde manželka na pitvu a bude to vyšetřovat ministerská komise tři až čtyři měsíce. Výsledky nakonec přišly až za rok! Tři dny po porodu jsem podal trestní oznámení. Pitva ukázala, že Jitka byla úplně zdravá. Příčinou smrti byla prasklina dělohy. Měl jsem se sejít s právníkem nemocnice, abychom si řekli, co a jak budeme řešit dál. Pak mi řekli, že právník neměl čas. Ještě žádali, abych to nemedializoval. Že by to vrhalo špatné světlo na nemocnici.

Omluvilo se vám vedení nemocnice?
Akorát řekli, že jim je to líto.

Co zjistila policie?
Pozvali soudní znalce a ti naznali, že v nemocnici udělali chybu. I komise z ministerstva potvrdila, že udělali chybu. Zpráva komise vyznívala pro nemocnici ještě hůř. Primář Žižlavský pak říkal, že nebyl ani u porodu, přitom tam byl.

A soud?
Přišli jsme k němu s dětmi i mými rodiči. Chtěli jsme slyšet, jak se hájí a jaký bude rozsudek. Naše právnička ten den k soudu nemohla. Vůbec nás nepustili dovnitř, ani na rozsudek. Soudce jsem prosil, ať tam můžu jít aspoň já. Četl jsem už předtím všechny papíry, které se toho týkaly. Četly je i děti. Přesto jsem tam nemohl. To má člověk fakt pocit, že oni si rozhodují sami pro sebe a obyčejný člověk je nezajímá. Připadal jsem si tam jak onuce.

Ve kterém momentě jste se dozvěděl rozsudek?
Až později od právničky. Soud primáře zprostil viny. V rozsudku je psáno, že nějaké své chyby přiznávají, ale že to není na trestný čin.

Jak dnes žijete?
Dvě starší děti mám doma. Malá je u mých rodičů, protože chodím do práce. Je jí dva a čtvrt roku. Moje máma nám vaří a my si pereme, žehlíme. Děti mě ponoukají, abych to dotáhl do konce. Aby to nevyšumělo. Chci, aby hlavně děti dostaly nějaké odškodné. Jen peněz co už nás to všechno stálo, osmdesát až sto tisíc. To je samé ježdění, telefonování, musím platit právní služby, platil se pohřeb. Mimochodem manželku jsme pochovali v den jejích šestatřicátých narozenin. Muzikanti jí zahráli zadarmo.