Tereza K. pracovala jako osobní asistentka u Jaroslava Bartáka podle svých slov tři měsíce. U soudu uvedla, že se k ní choval slušně a nikdy neviděla, že by se choval nějak špatně k jiným zaměstnankyním modřanské polikliniky.
Případ BartákLékař čelí obžalobě z osmi závažných trestných činů, mezi nimi je například znásilnění šesti žen, dvakrát sexuální nátlak, čtyřikrát vydírání či dvakrát ublížení na zdraví. Hrozí mu dvanáct let vězení. Policie zadokumentovala jedenáct žen, kterým Barták od roku 2006 ubližoval. Skutečných obětí je víc. Některé figurují ve spise jen jako svědkyně, jiné odmítly vypovídat. Čtyřiapadesátiletý Barták působil až do loňského léta jako internista na Poliklinice Modřany, kterou zároveň i spoluvlastnil. |
Odmítla, že ji někdy osahával nebo sexuálně obtěžoval. Nic takového se podle ní nestalo ani na služební cestě do Dubaje. Ačkoliv tam jela jako asistentka, tak většinu času prý trávila u moře, zatímco Barták měl nějaké schůzky. Pokoj měla svůj.
"Musím říci, že jsem tu práci měla ráda, líbila se mi a myslím si, že mě pan doktor měl rád," uvedla před soudem.
Odchod vysvětlila tím, že nestíhala práci a studium na konzervatoři. "Měl jsem ji rád, to je pravda. Je to světově známá houslistka, a tak jsem chápal důvody jejího odchodu," řekl Jaroslav Barták. S prací Terezy byl spokojený, stejně jako ona s ním jako zaměstnavatelem.
Ani druhá z bývalých asistentek, které v úterý vypovídaly před soudem, nemluvila o bývalém prezidentovi modřanské polikliniky špatně. Uvedla, že na ni nikdy nevztáhl ruku, nebo ji nikdy nikde nezamykal, jak se to dozvěděla o jiných asistentkách z médií.
Také přiznala, že hned po přijetí s ním měla sex. "Asi slyšíte, že jsem z Moravy. Čerstvě jsem se nastěhovala, byla bez práce," vysvětlovala, proč Bartákovi nekladla odpor.
Když se soudce ptal, zda to bylo dobrovolné, uvedla: " Jak se to dá říct. Bylo to lepší než nedobrovolně."
Nakonec se jejich intimní schůzky staly pravidelnými. "Bylo to v úterý, nebo v pátek," vzpomínala u soudu. "Ve čtvrtek," připomněl s úsměvem Barták a dočkal se poděkování od svědkyně. Vždy prý říkali, že jdou zalévat květiny.
Přesto tato asistentka odmítla jet s Bartákem na služební cestu a po sedmi měsících se rozhodla ze dne na den ukončit pracovní poměr. Vysvětlovala to tím, že už nemohla psychicky snášet jeho nálady. Uvedla, že odchod byl pro ni úlevou.
