Napadená sedmačtyřicetiletá žena, která šla od dcery, si stihla zavolat pomoc a útok přežila jen díky rychle poskytnuté zdravotnické péči.
Prošla kolem neznámého muže, který se na ni vzápětí zezadu vrhl. "Slyšela jsem řev, pak mě bodl," četl předseda senátu Radomír Koudela výpověď poškozené, která se po útoku sesunula na zem, ale ještě si stihla přivolat pomoc.
Žena se ihned musela podrobit operaci. Nůž jí prošel z hrudníku až do břicha, zraněná přišla o velké množství krve a lékaři jí museli odebrat slezinu. Poškozená útok přežila, dosud má ale noční můry a bojí se sama chodit ven.
Muž přestal brát předepsané léky, má halucinace a bludy
Ačkoliv policie neměla o pachateli útoku pochybnosti, jeho trestní stíhání pro pokus o vraždu, za který by mu hrozilo až dvacetileté vězení, kvůli nemoci útočníka zastavila.
Podle psychiatra nebyl v době činu schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání. Znalci uvedli, že choroba poškozeného vyžaduje soustavnou psychiatrickou léčbu. Je prý ovlivňován halucinacemi a bludy, jež v něm stimulují agresivitu. Muž byl v minulosti devatenáctkrát hospitalizován v kroměřížské psychiatrické léčebně.
Po propuštění z ústavní léčby porušoval pravidla ambulantní léčby a nebral předepsané léky. Podle psychiatra by tak další nařízení ústavní léčby nevedlo k dostatečné ochraně společnosti.
Ke stejnému závěru dospěl státní zástupce Leo Foltýn, který soudu navrhl uložení zabezpečovací detence. Nic proti tomu nenamítala ani obhájkyně Jana Rejžková. "Klient je s tím srozuměn. Jeho onemocnění je závažné a sám si s ním neumí pomoci," uvedla Rejžková.
Z detenčního ústavu není oproti léčebnám snadné uprchnout
Možnost poslat zločince s psychickými poruchami místo do léčeben do detenčního ústavu mají české soudy od ledna 2009. Jako první v brněnském detenčním ústavu skončil muž z Koryčan na Kroměřížsku, jenž napadl a vážně zranil matku (podrobnosti o detenčním ústavu zde).
Zabezpečovací detence je ochranná léčba, která se ovšem odehrává ve střeženém zařízení, a není tedy tak snadné z něj uprchnout jako z běžné psychiatrické léčebny.
Stále je v něm ale oproti věznici volnější režim. Nejméně jednou za rok je pak u každého dospělého odsouzeného zkoumáno, zda důvody zabezpečovací detence stále trvají, a podle výsledku je z něj případně propuštěn.
