"Do čtyř hodin ráno jsem byl za barem. Po sedmé hodině jsem se probudil a ucítil kouř. Otevřel jsem okno, abych trochu vyvětral, a vyšel jsem na chodbu, která už byla plná dýmu," líčí Horák první minuty požáru.
Rychle se vrátil do pokoje ve druhém patře ubytovny pro personál v těsném sousedství Špindlerovky, aby se nadechl čerstvého vzduchu, a běžel do bytu o patro výš vzbudit spícího provozovatele boudy. Přitom bouchal na dveře pokojů, aby probral ze spánku další zaměstnance známé chaty.
"Cestou jsem se chtěl stavit v pokoji pro nejcennější osobní věci, ale už to nešlo. Kouř mě tam nepustil. Na pokoji jsem musel nechat svůj mobilní telefon, peněženku, kasírovací tašku i oblečení. Zachránil jsem jen spodní prádlo, ve kterém jsem spal," vypočítává unaveně.
V té chvíli už mu bylo jasné, že kouř nevychází jen ze špatně zavřeného kotle, ale že v chatě vypukl požár. Článek o požáru čtěte zde.
"Dým byl tak hustý, že jsem vůbec nic kolem sebe neviděl. Po paměti jsem seběhl do pokoje o patro níž k našemu kuchaři, kde to bylo o něco lepší. Kuchař mi rychle půjčil něco na sebe a oknem jsme vyskočili ven. Pokud jsme si chtěli zachránit život, neměli jsme na vybranou," říká.
Kolegu museli hasiči sundat ze střechy
Podobným způsobem se z hořící budovy podařilo uniknout i dalším zaměstnancům, kteří se za chvíli sešli v restauraci sousední Špindlerovy boudy. "Spočítali jsme se a s hrůzou jsme zjistili, že jeden kolega chybí. Okamžitě jsme běželi zpátky a uviděli jsme ho, jak stojí na střeše a bojí se skočit. Naštěstí za chvíli přijeli hasiči, sundali ho s pomocí žebříku," popisuje Horák.
Jakmile si byli zaměstnanci Špindlerovky jistí, že v budově pro personál nikdo nezůstal, začali evakuovat hosty hotelu. Nikdo totiž nevěděl, kde vlastně hoří. Nebylo možné vyloučit, že požár vypukl v hlavní budově a dým se do sousední ubytovny šíří podzemním spojovacím tunelem.
"Kouř byl cítit stále víc. Museli jsme jednat rychle. Obíhali jsme pokoje a budili hosty. Kde neměli odemčeno, tam jsme museli vyrazit dveře," podotkl barman.
Stosedmdesát německých školáků se svými učiteli muselo potom čekat před Špindlerovou boudu až do chvíle, kdy hasiči vyloučili ohrožení hlavní budovy. "Ještě štěstí, že bylo klidnější počasí. Kdyby tady foukalo tak jako v minulých dnech, bylo by to všechno ještě mnohem horší," dodal barman Horák.
