SERIÁL: Slavné případy české kriminalistiky
Dne 17. července se na československé ambasádě ve Vídni objevil Američan Dany Douglas. Byl to obchodník s uměleckými předměty a starožitnostmi a přišel s nabídkou.
Američan nabídl dost peněz
Tvrdil, že kdesi v západních Čechách, asi 150 kilometrů od Norimberku, je od konce druhé světové války ukryt předmět velké historické hodnoty zhotovený v 11. století. Upřesnil, že předmět nepochází z Čech a ani k českým dějinám nemá žádný vztah.
Dany Douglas nabídl československému státu, že věc odkoupí - a nabídl značnou částku. O tom, kde se předmět nachází, ví podle jeho slov jen on sám, a to díky svým stykům, které navázal po válce v okupačních zónách bývalého Německa. Měl představu, že si předmět ihned po uzavření kupní smlouvy sám vyzvedne.
Kriminalisté měli neznámý předmět najít
Do jednání s Američanem vstoupila ministerstva zahraničí, kultury i financí. Tehdejší státní orgány v zásadě proti uzavření takového obchodu nebyly.
Poté se do případu zapojilo také ministerstvo vnitra. Bylo totiž nutné zjistit, zda hledaná věc nepochází z trestné činnosti. Prověření dostali na starosti pracovníci tehdejší Federální kriminální ústředny. Aby kriminalisté získali čas, bylo jednání s panem Douglasem poněkud protahováno.
Kriminalisté měli při akci Starožitnost za úkol najít neznámý předmět, který se nacházel na místě o rozloze zhruba deset tisíc kilometrů čtverečních. Tak byl tehdy velký Západočeský kraj.
Policisté se ponořili do archivů ministerstva vnitra a Československé lidové armády. Probrali nejen výslechy příslušníků gestapa, ale i řadových německých vojáků. Našli znalce umění, kunsthistoriky, zkoumali vědecké publikace.
V té době obchodník Douglas odletěl na několik měsíců do USA, a tak pátrání mohlo v klidu pokračovat. Kriminalisté už věděli, že hledaný předmět má přibližně rozměry půl druhého metru na metr, je kovový a dutý. Vlastnil ho jeden z kosmopolitních panských rodů, jehož državy se nacházely v západních Čechách. Dozvěděli se i to, že tato kulturně-historická památka byla před válkou popsána a vyobrazena v několika publikacích.
Rébus. Informace zcela všeobecné, nekonkrétní, které nemají žádné vodítko. Přesto v nich bylo ukryto řešení.
Jednání s obchodníkem se chýlila ke konci
V hledačské síti uvízly rody Mesdorff-Pouilly, Beaufort-Spontin a Metternich. U všech kriminalisté zkoumali, zda mohly mít ve svém držení románskou památku značného významu, údajně známou ve starších umělecko-historických kruzích a snad před válkou pro některé z nich i přístupnou.
Mezitím jednání mezi Američanem a československými orgány pomalu spěla k závěru. Už se pracovalo na definitivní verzi kupní smlouvy...
Za této situace se jednomu z týmů kriminalistů podařilo ve spolupráci s odborníky objevit publikaci dr. Antonína Gnirse "Topografie der historischen und kunstgeschichlichen Denkmale in der Tschechoslowakischen republik, A. Land Bohmen" z roku 1932.
Památka se skrývala pod podlahou
A zde, v části o sbírkách rodu Beaufort-Spontin na hradě Bečově, byl popsán a vyobrazen relikviář ostatků svatého Maura, nazývaný také Zlatý Maurus. Veškeré dosud získané poznatky a indicie odpovídaly právě tomuto předmětu. Relikviář byl navíc zapsán na seznamu památek, o kterých se po válce nevědělo, kde jsou a co se s nimi stalo.
V listopadu začalo prohledávání všech prostor bečovského hradu. Ačkoliv z náznaků a poznámek Danyho Douglase bylo možno odvodit, že se předmět skrývá ve vnitřních prostorách, hledalo se i venku.
Relikviář sv. Maura se nakonec našel pod dřevěnou podlahou bývalé hradní kaple 5. listopadu 1985. Vědělo se, že je to kovová věc, policisté proto používali minohledačky a detektory kovů. Našlo se ledacos - hřebíky, podkovy, obruč od sudu - a nakonec i relikviář. Podle účastníků provázelo vyzdvihnutí relikviáře a odstraňování násypu z podlahy skučení meluzíny a sněhová plískanice, která posléze přešla v bouřku...
Relikviář si na zrestaurování musel chvíli počkat
Značně zdevastovaný relikviář, na kterém se podepsalo hlavně dlouhé a neodborné uložení, byl ještě v roce 1985 převezen do Prahy. Skončil v bankovním trezoru, v suchém a teplém prostředí však devastace dřevěných částí rychle pokračovala.
Putoval proto do Uměleckoprůmyslového muzea, kde s ním manipulovaly tehdejší Státní restaurátorské ateliéry. Teprve od prosince 1990 dostal relikviář na starosti Státní památkový ústav a v březnu následujícího roku na něm začali pracovat restaurátoři.
Dany Douglas tedy nakonec ostrouhal a zájemci dnes mohou relikviář sv. Maura spatřit v trezorové místnosti hradu Bečov nad Teplou.
