Zpověď Jany, údajně zneužívané Hovorkou před více než patnácti lety, otevřela otázku, co dělal Pavel Hovorka před rokem 2005, kdy podle soudu děti zneužíval. Mladá žena ani policie nevěří, že by byl "nečinný".
I mě zneužil deviant Hovorka. Ten ksicht nezapomenuZpověď mladé ženy pro iDNES.cz |
Žena, která svůj příběh svěřila iDNES.cz, zvažuje, zda podá na Pavla Hovorku trestní oznámení. Má to smysl, když je to už více než patnáct let, co ji údajně sexuálně zneužíval? Nemá žádné důkazy, jen své přesvědčení. Jaký smysl má, když se přihlásí jeho případné další oběti?
Alena Kolářová: Vždycky to má smysl. Především to má smysl pro Janu. Konečně po tolika letech promluvila, zbaví se tím alespoň částečně celoživotního traumatu. To může platit i pro případné další oběti.
Ale má to smysl, co se týče potrestání pachatele?
AK: Pavel Hovorka dostal poměrně vysoký trest, osm a půl roku. Je jasné, že jedno další trestní oznámení nebude mít zásadní vliv na výši trestu. Ale on si podal odvolání, jeho případ bude projednávat vyšší soud, jiní lidé, jiný soudce. Když bude rozhodovat, jestli mu trest určený nižší instanci potvrdí, může to oznámení hrát roli.
Není sice součástí vyšetřovacího spisu, tak nemůže být důkazem, ale pro jeho rozhodování může být podpůrné. Řekne si: Aha, tak on to pravděpodobně dělal mnohem déle, než dva roky... a těch poškozených bude možná víc, než se zatím podařilo policii prokázat. Má to význam i pro policii, že jsme nedělali marnou práci. Medializace toho případu může fungovat jako určitá prevence.
|
"Nejhorší jsou sexuální zneužívání uvnitř rodiny. Latentní kriminalita v rodinách je obrovská." Alena Kolářová |
Zatím se žádná další oběť nepřihlásila, přitom je velmi pravděpodobné, že další zneužívané děti existují.
AK: U těch sexuálních deliktů je vždycky problém, aby poškození našli odvahu mluvit. Je to velmi citlivá záležitost, velkou roli hraje stud i strach. A obava, že jim stejně nikdo neuvěří. Řada obětí už zneužívání vytěsnila, nechce se k tomu vracet, je to pro ně nepříjemné. Je to pryč...
... ale ne tak úplně, že? Podle psychologů zůstává takové trauma zasunuté a může mít, aniž si to ten člověk přímo uvědomuje, vliv na vztahy s okolím, s partnery, na sexuální život.
AK: To určitě. Ale pořád platí, že je problém o tom mluvit. Sexuální zneužívání se velmi těžko prokazuje, nejhorší je to s případy zneužívání uvnitř rodiny. Když dítě třeba něco naznačí, bývá umlčeno: Co to povídáš za nesmysly! Matka, které se dcera svěří, že ji obtěžoval třeba matčin nový partner, se přikloní spíš na jeho stranu.
A když dítě zneužívá někdo mimo rodinu?
Jan Machuta: To není o nic lepší. Dítě se třeba svěří kamarádovi, že ho obtěžoval vedoucí kroužku, kamarád ho setře, že je to nesmysl, protože vedoucí by přece nic takového neudělal. Dospělý je autorita. Proti dospělému je těžké "bojovat". Obrátí se to často proti dítěti: Ty jsi ho vyzývala a provokovala, chodila v krátkých sukýnkách. Také nám dospělým se pak nechce věřit, že by ten skvělý člověk byl něčeho takového schopen. Pedofilové, kteří se dopouštějí trestných činů kolem sebe umí vytvářet legendy tak, aby případnému odhalení nikdo nevěřil. Je to jejich strategie.
Jana mluvila o vydírání. Muž jí vyhrožoval, že půjde do pasťáku, když někde řekne, co u něj v bytě dělají. Držel devítiletou holčičku v šachu.
JM: Ano, to dělají. Zavážou dítě nějakým tajemstvím. Pachatel tak veškerou zodpovědnost přenáší na dítě.
AK: Jana velmi upřímně vypráví to, co spousta lidí vůbec nechápe - jak je možné, že za ním opakovaně chodila, když jí dělal věci, které se jí nelíbily. Ale ten dětský mozek to všechno není schopen pobrat a schroustat. Neměla odvahu to říct doma, já tomu naprosto rozumím. Nebyla žádný sociální případ, je to normální rodina, vzdělaní lidé, ale to dítě opravdu věří, když mu dospělák řekne, že by mohla jít do pasťáku. Ona měla strach.
Má vůbec dítě-oběť nějaké východisko, jak z toho ven, když má strach se svěřit i rodičům? Nebo v horším případě, když je zneužívání přímo v rodině? A jak má vůbec vědět, že to co mu ten pán dělá, dělat nesmí?
AK: Myslím, že dnes už je mnohem lepší prevence na školách, začíná se mluvit o tom, že ne všechny doteky si musí nechat líbit a podobně. Je hrozně důležité učit dítě, že může i dospělému říct NE, když se mu něco nelíbí. Velmi užitečné jsou dětské krizové linky. Na většině škol už jsou školní psychologové, preventisté, výchovní poradci, to jsou lidé, kteří by měli pracovat na tom, aby u dětí měli takovou důvěru, aby se jim svěřily.
Dá se na dítěti nějak poznat, že je zneužívané?
JM: Většinou ano. Dospělí by si měli všímat změn v chování dětí. Třeba učitelé. Měli by si všimnout, že se dítě najednou zhorší, zlobí. Zneužívané dítě na sebe často upozorňuje, někdy je agresivní, výrazně se mu zhorší, nebo výjimečně i zlepší prospěch. Má změny nálad. Z veselého dítěte je dítě smutné a podobně.
|
"Pedofilové mají statisticky na svědomí jen tři a až pět procent zneužitých dětí. Kdo zneužívá ty ostatní? Otec, otčím, strýc, bratr..." Alena Kolářová |
Vraťme se ještě k Janě, která se svým rodičům svěřila někdy v šestnácti letech, že ji v devíti cizí muž zneužíval. Chtěli jít na policii, ale ona je uprosila, aby to nedělali, že už o tom nechce nikdy mluvit. Nechci je jakkoliv soudit, ale obecně: Když se i zpětně dospělí dozví o takovém činu, měli by to oznámit navzdory tomu, že to bude jejich dítě asi zase bolet?
JM: Musím říct, že ano. Určitě. Vy nikdy nevíte, jestli ten pachatel nepokračuje. Vlastní zájem by měl asi jít trošku stranou, je potřeba myslet na ty ostatní.
Ale vlastní dítě je prosí, aby to nedělali.
AK: Chápu, že je to těžké, ale měli by sami to dítě přesvědčit a vysvětlit mu, že je to správné. Není nutné jít rovnou na policii, jsou i jiné instituce, třeba Bílý kruh bezpečí, Naše dítě...
JM: Jde o první šlápnutí. Někdo musí najít odvahu první a mluvit.
Pavel Hovorka byl v podstatě cizí člověk, pedofil. Prý je mnohem častější, že dítě zneužije někdo z jeho nejbližšího okolí: otec, otčím, strýc...
AK: Jednoznačně. Statisticky mají pedofilové na svědomí daleko méně obětí, uvádí se asi tři procenta, nebo pět. Ale zneužitých dětí je moc. Kdo to tedy všechno dělá? Jistěže bráchové, strýcové, otcové, otčímové, dědové. V rodinách je obrovská latentní kriminalita.
|
"Řešíme hrozně věci. Co případ, to šílená patologie." Jan Machuta |
Dá se říct, že zneužívání v rodině na psychiku oběti horší dopady, než zneužití cizím člověkem, řekněme pedofilem?
JM: Domnívám, že v rodinném kruhu je to nejhorší, protože dítě je zneužíváno někým, ke komu primárně cítí důvěru. Když je to někdo jiný, tak může utéct do rodiny a hledat v ní podporu. Naopak ne. Navíc, když promluví a policie v rodině zasáhne, tak často dáváme do vazby živitele. Tím vznikají další potíže. To dítě pak může žít v dalších výčitkách: kdybys nic neříkala, mohl tu být s námi. Často se dočká výčitek od matky. Takové dítě vyrůstá v pokřivených normách. Někdy je zneužívané od malička, vlastně mu to přijde normální. Co případ, to šílená patologie.
Můžete nějaký popsat?
AK: Nedávno jsme řešili otřesný případ. Holčička žila několik let s mámou a jejím novým přítelem. V jejích čtrnácti letech vyšlo najevo, že ji tři roky ten matčin přítel brutálně znásilňuje. Dennodenně. Žil s ní jako s druhou partnerkou. Matka totiž měla nějaké gynekologické problémy, byla vyřazená z intimního života, tak si jako náhražku vzal její dceru.
Jsou i opačné případy, když – nejčastěji je to matka – nařkne při rozvodovém řízení svého manžela, že zneužíval dítě, aby mu třeba znemožnila dítě vídat.
AK: Ano, těchto případů je také hodně. Tady jsme to řešili mockrát, když se nás snažili manipulovat, že dítě bylo zneužíváno. Při rozvodovém řízení jsme velmi ostražití. Pozor, pozor. Bohužel, dospělí si často nedokážou řešit svoje problémy samy. Dítě nemusí být zneužívané jen sexuálně, ale může být zneužito i jako zbraň jednoho rodiče proti druhému.
Promluvte!Stali jste se obětí či svědky činů Pavla Hovorky? |
