SERIÁL: Slavné případy české kriminalistiky
Předchozí díl čtěte ZDE
Trhavina zabila šéfku sadomasochistického klubu
Stále se píše rok 1992 a další iniciativa vychází tentokrát od nového člena gangu, Vladimíra Kuny. Svým dvěma komplicům - Ludvíku Černému a Karlu Kopáčovi dává tip na svou matku, majitelku sadomasochistického klubu. Má prý spoustu peněz, které po její smrti budou patřit jemu...
A tak Kopáč s Kunou, opět ve sklepě domu v Rudné, sestrojili nástražný výbušný systém. Pro Kopáče, který se během tří měsíců u zásahové jednotky naučil zacházet i s trhavinami, to nebyl žádný problém. Výbušninu ukrytou v balíčku pak doručila pošta Kunově matce Anně Medkové 7. února 1992, přesně v den jejích 53. narozenin.
Balíček při otevření explodoval Anně Medkové v rukou. O pár dnů později zraněním, které jí výbuch způsobil, podlehla. Exploze navíc poškodila Medkové dům a vážně zranila i jejího přítele Evžena Weigela. Měl popálený obličej a zlomený prst.
Historické pečetě zmizely beze stopy
Vražedná série pokračuje. Tentokrát si trojice vybrala sedmatřicetiletého Vladimíra Hodka, sběratele historických pečetí. Nabídla mu, že odkoupí jeho sbírku. Obchod se měl opět uskutečnit mimo Prahu. Důvěřivý sběratel vzal sbírku s sebou. Černý ho nedaleko Rudné u Prahy v autě zastřelil.
Dále vše probíhalo podle osvědčeného scénáře. Tělo i v tomto případě ve sklepě rozřezali, zavařili do sudu, tentokrát už kvalitnějšího, a opět zalili louhem. Z přehrady sud policejní potápěči vytáhli v září 1995.
Zlaté historické pečetě měly údajně hodnotu kolem 300 tisíc německých marek, ale dosud se nikde nenašly.
Kopáčova sestra se chtěla zbavit manžela
Pánové Černý, Kopáč a Kuna se zřejmě se svými skutky příliš netajili. Už v roce 1992 je totiž Kopáčova sestra Irena Meierová požádala, aby zavraždili jejího manžela. Chtěla pro sebe získat rodinný dům, v němž s mužem bydlela. Manželé mezi sebou vedli časté hádky, navíc měl asfaltér Jaroslav Meier blízký vztah k alkoholu.
Vyučená servírka Meierová mimo manželství často střídala partnery. Určitý čas byl jejím milencem i soukromý podnikatel Chodounský. Ten se, nezávisle na žádosti Meierové o vraždu manžela, přidal k trojlístku gangsterů.
Chodounský byl Kopáčovým společníkem v jejich firmě PEKA, která byla sice s.r.o., ale ve skutečnosti se ničím nezabývala. "Dělal jen podvody a dluhy...," řekl o něm později Kopáč. Kromě něho Chodounský znal i Černého, s nímž bydlel v Praze 5 v témže domě.
Jaroslava Meiera zastřelil Ludvík Černý, tentokrát už raději samopalem typu Škorpion, neboť mu při předchozí akci selhala pistole. Zavraždil ho v domě manželů Meierových 6. července 1993. Od vdovy dostal odměnu sto tisíc korun.
Černému selhala vražedná zbraň
Černý se jednou rozhodl jednat na vlastní pěst, ale při této akci se mu příliš nedařilo. V první polovině roku 1993 se pokusil zastřelit ve sklepě Kunova domu Jána Mata.
Do Rudné se přitom Mato dostal náhodou, jel totiž s Kopáčem původně do sauny. Cestou však oba dostali nápad, že si ve sklepě Kunova domu v Rudné zastřílí. Náhodou tam byl i Černý, který znenadání otočil zbraň proti Matovi, na jehož byt měl už dlouho zálusk. Pistole však selhala. Nakonec vše zůstalo jen mezi nimi, neboť ani Mato nebyl žádný svatoušek. Sám jel ve kšeftech s trhavinami, takže na komunikaci s policií neměl nejmenší zájem.
Pravda vyšla najevo až během policejních výslechů v roce 1995.
Po autohavárii skončil Kopáč na vozíku
Gangu se však nevyhýbala ani osobní neštěstí. V květnu roku 1993 měl Vladimír Kuna vážnou autonehodu. Na místě havárie se však nenašly žádné brzdné stopy. Jaké byly přesné příčiny nehody, nebylo nikdy objasněno.
Kuna tehdy skončil v pražské motolské nemocnici s vážným poraněním hlavy a zlomeninou kotníku. Od té doby se léčil na neurologii a preventivně dostával léky proti epileptickým záchvatům.
Druhá nehoda však připravila gang o svého nepsaného šéfa. O půl roku později, v lednu 1994, boural Kuna podruhé. Ačkoliv tentokrát vyvázl bez vážnějších zranění, jeho společník Karel Kopáč, jenž seděl za volantem, utrpěl úraz páteře a skončil na invalidním vozíku. Od té doby se pak na dalších aktivitách zločinného spolku nepodílel. Nehrozilo však, že by hodlal bývalé parťáky udat: sám měl strach, že ho zabijí.
Policisté vylovili první tělo
Ještě v lednu 1993 se Kopáč, Kuna a Chodounský dopustili klasického podvodu. Na Senovážném náměstí v Praze 1 vylákali od svého známého zhruba dvacet tisíc dolarů.
To už se ale kolem pachatelů pomalu zatahovala smyčka. Na některé členy gangu padlo podezření už v případě první vraždy. Někteří se dokonce se svými "aktivitami" chlubili i na veřejnosti, ale policii stále chyběly důkazy.
Když policisté 17. července 1995 objevili v katastru obce Orlík mrtvolu zavražděného muže, padlo největší podezření na Ludvíka Černého. Vyšetřovatelé ho vzápětí obvinili z vraždy.
Postupně, po výslechu svědků a objevení dalších důkazů, následovala další obvinění. Nakonec samotný návrh na podání obžaloby obsahuje jedenáct hustě popsaných stránek popsaných strohým policejně-právním slohem.
Co bylo v obžalobě:
Ludvík Černý - třikrát spolupachatelství k vraždě, jednou vražda, pokus o vraždu a nedovolené ozbrojováníPetr Chodounský - návod k vraždě, spolupachatelství k podvodu, nedovolené ozbrojování
Karel Kopáč - třikrát spolupachatelství k vraždě, návod k vraždě, nedovolené ozbrojování, nadržování a podvod
Vladimír Kuna - obviněn ve dvou případech z pomoci k vraždě, obecného ohrožení, podvodu a nedovoleného ozbrojování
Irena Meierová - obviněna z návodu vraždy.
Obžalovaní se bránili: Tresty jsou tvrdé
Krajský soud v Praze vynesl nad obžalovanými verdikt 18. dubna 1997. Doživotí udělil Ludvíku Černému a Vladimíru Kunovi, Karel Kopáč dostal jednadvacet let, Petr Chodounský čtrnáct a Irena Meierová dvanáct let vězení.
Všichni se proti rozsudku odvolali. Tresty jim připadaly příliš tvrdé. Nakonec uspěli pouze dva z nich: Kunovi byl trest snížen na pětadvacet let a Meierové na deset. S ortelem se však nesmířil Karel Kopáč, který se ve vězení oběsil.
