SERIÁL: Slavné případy české kriminalistiky
Kdy celý případ začal, dnes už přesně určit nelze. Museli bychom proniknout do paměti zúčastněných a zjistit, kdy se poprvé začali Ludvík Černý a Karel Kopáč zajímat o to, jak se rychle a bezpracně dostat k penězům. Nezbývá nám ale nic jiného, než se držet strohých policejních protokolů.
Vekslákovi prostřelili hlavu v autě
Kauza by tak mohla začít 9. dubna 1991, kdy oba pánové vylákali na krátký výlet dvaadvacetiletého Aleše Katovského. Ten se často veřejně chlubil, že má značné množství valut, které potřebuje směnit na koruny. Záminka tedy byla jasná... velice výhodná výměna valut.
Kopáč mladému muži nabídl, že transakci zprostředkuje a dokonce ho na schůzku se "zájemcem" doprovodí. Slovo dalo slovo a oba se vydali v bílém favoritu do Rudné u Prahy, kde je už očekával Ludvík Černý. Obchod se však nekonal, což Černý omlouval tím, že nedokázal sehnat potřebné množství korun. Během několika dnů však prý vše napraví a valuty odkoupí.
Když už byli Kopáč s Katovským na odchodu, Černý je požádal, zda by ho "nehodili" do Prahy, že si tam potřebuje něco zařídit. Souhlasili, Černý se usadil na zadním sedadle a vyrazili.
Před železničním přejezdem v Praze 5-Zličíně Katovský přibrzdil, aby se ujistil, že nejede vlak. V té chvíli ho Černý střelil zezadu do hlavy. S Kopáčem pak mrtvému sebrali valuty zhruba za 800 tisíc korun. Auto si nechali a později prodali.
Tělo zločinci zabalili do drátěného pletiva a shodili do orlické přehradní nádrže. Místo vybral Kopáč, bývalý trenér karate, který se v roce 1990 na krátký čas dostal k Útvaru rychlého nasazení. Jako policista cvičil u přehrady slaňování, a tak věděl, kde je voda nejhlubší – asi padesát metrů. Policisté vylovili mrtvolu až po čtyřech letech, 28. září 1995.
Tělo obchodníka se zbraněmi skončilo v sudu
Peněz není nikdy dost, zvláště pak pro dva ani ne třicetileté muže, kteří si chtějí užívat života. Ke dvojici se navíc přidal nový společník, Vladimír Kuna, který nešetřil nápady...
Tentokrát si vytipovali jednatřicetiletého Leorenta Lipoveciho, číšníka, který ve volných chvílích obchodoval se zbraněmi. Nabídli mu několik obzvláště zajímavých kousků, které sice nikdy neměli, ale s takovým detailem si hlavu nelámali.
Obezřetný obchodník však chtěl zbraně vidět. Karel Kopáč, který i tentokrát působil v roli vyjednavače, ho ujistil, že mají dokonce malou střelnici, takže si bude moci zbraně i vyzkoušet.
Večer 9. ledna 1992 vešel Lipoveci do sklepa domu Vladimíra Kuny v Rudné u Prahy, odkud se vlastně znala převážná část gangu. Kromě Kuny tu měli totiž trvalé bydliště i Kopáč a jeho sestra Irena Meierová.
Ve sklepě Ludvík Černý obchodníka zastřelil několika ranami z pistole. Kořist však byla tentokrát více než hubená. Asi třicet tisíc korun a zlatý řetízek, víc u sebe zavražděný neměl...
Tentokrát zločinci tělo rozporcovali a místo toho, aby ho omotali pletivem, vložili ho do sudu, který už dříve koupil Kuna. Ten také tuto "inovaci" navrhl. Dovnitř pak nasypali louh a vše zalili vodou. Vzhledem k tomu, že byl sud už značně prorezivělý, cestou na Orlík jim málem kvůli probíhajícím chemickým procesům explodoval.
Zalévat těla louhem byl pro změnu Černého nápad. Na tuto myšlenku ho přivedl jeho známý, který mu vyprávěl, jak prováděl podobné pokusy s mrtvým psem. Poté, co mršinu "naložil" do louhu, zůstaly po ní jen chlupy.
Na přepravu sudu si Černý půjčil v Pragocaru avii. Na Žďákovském mostě nad orlickou přehradou jednoduše zacouval k zábradlí, komplicové otevřeli bočnici a sud skulili do vody. Celá akce trvala maximálně dvě minuty. Na denním světle se sud s ostatky objevil až 17. července 1995.
Gang se však nezastavil a vraždil dál…
Pokračování v úterý 28. února 2006
