SERIÁL: Slavné případy české kriminalistiky
Sepsal proto s letištními zaměstnanci reklamační protokol a odjel do hotelu. Adresu nechal na letišti.
Za necelých osmačtyřicet hodin se kufřík našel. Salami Olayida přijel na letiště a mezi dalšími uloženými věcmi ho bezpečně poznal, což potvrdil i při následném celním odbavení. Dokonce ho před celníky za pomoci kódu v zámku bez problémů otevřel. Na požádání pak z kufru vyndal své věci. Celníkům však připadalo prázdné zavazadlo příliš těžké, a tak provedli sondáž jeho dna.
V kufříku byl ukryt kokain
Jejich podezření se potvrdilo. Kufřík ukrýval necelé dva kilogramy bílého prášku. Od té chvíle obchodník s celníky přestal komunikovat. Opakoval jen, že to nejsou jeho věci a že to není ani jeho kufřík. V tom svém prý měl devět tisíc amerických dolarů na léky pro svou firmu.
Nalezený prášek okamžitě putoval do kriminalistického ústavu. Experti potvrdili, že je to kokain velmi dobré kvality, bez příměsí a znečištění.
Odborná literatura hovoří o tom, že už 1,2 gramu kokainu může být smrtelná dávka. Střední Evropu přitom kokain zaplavil už po první světové válce. A jedním z nejvyhledávanějších míst milovníků této neřesti se stala tehdy právě Praha.
Cizinec se k zavazadlu přestal hlásit
Podezřelého obchodníka už mezitím začala vyslýchat policie. Navzdory úsilí vyšetřovatelů však patří tento případ k těm, které československá justice nedotáhla do konce. Práci s ním měli nejen kriminalisté, ale i lékaři a diplomaté.
Cizinec tvrdil, že kufřík v prostoru celnice zprvu nemohl odemknout a zámky nakonec otevřel pomocí propisovací tužky. V tu chvíli si uvědomil, že nejde o jeho zavazadlo, a tudíž ani v něm uložené věci nejsou jeho... S kokainem proto nemá nic společného.
Proti jeho výpovědi stály hlasy pracovníků letiště. Ti shodně tvrdili, že podezřelý muž do doby, než se přišlo na kokain, kufřík považoval za svůj. Rovněž znalci, kteří posuzovali zámky, tvrdili, že zavazadlo bylo otevřeno bez použití násilí.
Protichůdné znalecké posudky
Vzhledem k tomu, jak se Salami choval, se začali jeho duševním stavem zabývat dva psychiatři. Ve znaleckém posudku pak uvedli: "Obviněný trpí duševní chorobou, paranoidně halucinatorním syndromem. Tato duševní choroba trvala i v době páchání trestné činnosti a v jejím důsledku byly rozpoznávací i ovládací schopnosti zcela vymizelé."
Vyšetřovatelé ovšem v této expertize objevili nějaké nejasnosti, a proto případ zadali specialistům z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Ti vypracovali posudek zcela odlišný... "Salami netrpí duševní poruchou nebo chorobou, jen simuluje. Netrpěl jí ani v době páchání trestné činnosti, mohl rozpoznat nebezpečnost svého chování a mohl ovládat své jednání. Lze počítat s tím, že bude ztěžovat jednání poukazy na těžký paměťový deficit v rámci simulace za účelem vyhnutí se trestu."
Simulant unikl vězení
Kriminalisté si ještě nechali muže, který mezitím skončil v ruzyňské vazební věznici, prověřit u Interpolu. Do doby svého zadržení na pražském letišti v evidenci tohoto úřadu nebyl, nikdy předtím naši republiku nenavštívil, ani nebyl soudně trestán.
Muže obviněného z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů 27. května 1992 prokurátor pro Prahu 6 obžaloval. Cizinec ale trestu v Československu unikl. Díky úsilí jeho zastupitelského úřadu byl poslán zpět do své vlasti.
