ČTETE TAKÉ:
Na Slovensku boural český autobus, zemřel 14letý hoch
Dvaadvacetiletý šofér Josef Trávníček, který boural, je váš zaměstnanec?
Ne, já jezdím sám. Ale na dlouhé trasy si najímám druhého řidiče na střídání. Jel jsem s ním už jednou, praxi má, doporučili mi ho kolegové. Na tu cestu jsem ho vzal záměrně, protože jsme vezli gymnazisty a já jsem starší, tak jsem chtěl, aby si s ním studenti rozuměli. Všechno jsme zvládli - až na ten konec.
Kdy jste z Černé Hory vyjeli?
V úterý ráno, vyspali jsme se a vyrazili. Z černohorského městečka Žabljak, kde jsme byli, to je do Prahy zhruba 1200 kilometrů. Měli jsme před sebou víc než 24 hodin cesty.
Dodržovali jste povinná střídání za volantem a přestávky po čtyřech hodinách?
Samozřejmě. Stavěli jsme mnohem častěji než po čtyřech hodinách, protože děti pořád chtěly na záchod, nakupovat, rozhlížely se po přírodě a horách. Ale přesné termíny střídání a přestávek máme zapsané v dokladech o cestě.
Kdy jste před nehodou předal mladšímu kolegovi řízení?
Když jsme přejeli maďarsko-slovenské hranice. Překročili jsme je v Bratislavě. Přesný čas vám z hlavy nepovím. Byla noc a já jel přes Maďarsko, pak jsem vyřídil formality na hranicích, předal mu řízení a usnul jsem. Vystřídat jsem ho měl zase na slovensko-české hranici v Lanžhotě. Jenže tam jsme už, bohužel, nedojeli.
Proč jste se vybourali?
Nevím, já jsem v tu chvíli spal vedle kolegy. Možná usnul, nebo se stalo něco jiného. Ozvala se rána, my byli mezi stromy a odevšad se ozýval velký křik. Začali jsme to organizovat, aby se s námi autobus nepřevrátil, postupně jsme děti dostávali ven, až jsme zjistili, že jedno chybí. Byla to hrozná nešťastná náhoda, jsem z toho zničený.
