Diamanty v červenci 2011 odcizil v pražském sídle firmy obchodující s drahokamy rusky hovořící muž. Vystupoval pod jménem Konstantin Lebekin a drahé kameny si objednal z Ruska. "Objednal si určitý počet diamantů, určitých karátů. Diamanty si přišel pouze prohlédnout, jestli odpovídají. Při prohlídce je potom zaměnil za zirkony," popsal důmyslnou krádež pražský kriminalista Petr Kvítek (více zde).
Informace, které policie zveřejnila, byly poměrně strohé. Jak to tedy ten člověk udělal?
Došlo k tomu, že kameny nebyly zabalené - byly to veliké kameny od pěti karátů nahoru, unikátní, nejlepší barvy, nejlepší čistoty. Ten člověk, co si je u nás objednal, tak chtěl diamanty fyzicky vidět, zkontrolovat si je. No a k záměně došlo až ve finální fázi. Byla to výměna à la skořápky, možná jsme se stali obětí kouzelníka.
Ze zveřejněného videa přitom bylo vidět, že přímo proti tomu muži seděl někdo z vaší firmy...
Ano. Nejen on, bylo nás více, kdo jsme to sledovali. Ten člověk si evidentně nastudoval, co jsme ochotní akceptovat a co nikoliv. Věděl, jaké kameny bude který den prohlížet, protože to bylo rozdělené do tří prohlídek, a připravil se na to. Připravil si krabičky ve stejných velikostech a v podstatě nám je jen chytře někde pod stolem vyměnil. Dnes to máme tak odřízené, že se to nemůže už nikdy stát. Udělali jsme další bezpečnostní opatření, ale to poučení stálo velké peníze.
Říkal jste, že byly tři prohlídky. Jak to, že se na ten podvod nepřišlo po první, druhé schůzce?
Protože podle mě k tomu došlo až ten třetí den, kdy se vyměnily všechny diamanty najednou. Vždy docházelo k tomu, že se zkontrolovala jedna šarže, zalepila se, orazítkovala se, dala se do trezoru. Druhý den se zkontrolovala druhá šarže a přilepila k té první. A teprve třetí den, kdy my jsme přinesli první dvě šarže, přilepili, zalepili. A tam došlo k výměně.
Jak vůbec taková prohlídka probíhá?
Absolutní většina našich obchodů je standardních. Klient si u nás objedná kámen, většinou ho máme tady u nás v sejfech. Kámen už je zabalený z gemologické laboratoře, je tam řada ochranných prvků. Tam je něco takového nemyslitelné.
V tomto případě to ale byly nezabalené velké a výjimečné kameny. Klient si je zkontroloval, my je zkontrolovali po něm, že to jsou ty naše kameny. Proměřili jsme je, pod lupou jsme našli i charakteristiky, které tam třeba byly. Nakonec jsme ještě použili tester. Tudíž ten kámen, který jsme vkládali do krabičky, byl náš kámen.
Prověřujete si nějak zájemce o diamanty?
V tomto případě to bylo komplikovanější. Ten člověk totiž udělal poptávku v naší moskevské pobočce. Tvrdil při tom, že zastupuje klienty, kteří si přejí určitou míru anonymity. Což zase není nic neobvyklého v tomhle byznysu. Ale samozřejmě ověřujeme od té doby ještě víc.
Nikdo nic nepoznal, fungujeme dál
Jak jste postupovali, když jste na záměnu přišli?
Šel jsem na policii to nahlásit. A už ten den jsem žádal o zveřejnění. Dali jsme jim videozáznamy, fotku toho muže, žádal jsem je, aby to zveřejnili hned, v televizi, všude. Nakonec to ale zveřejnili téměř po roce. Nevím, kdo si co po takové době bude vzpomínat.
Já jsem proto sám vyvinul určité "pátrání". Měl jsem najaté agentury, které obíhaly taxíky, hotely s fotkami, další investigaci jsem udělal přes nějaké další lidi. Bezvýsledně. Pojišťovna vyhlásila odměnu. V žádném případě přitom není pravda, že pojišťovna něco uhradila. De facto celý ten dluh, který je skutečně významně vysoký, jde na moje bedra a já ho hradím.
Kolik už se vám podařilo zaplatit?
Už velkou část, zhruba polovinu jsem už uhradil.
Pokud ovšem pojišťovna nezaplatila ani korunu, proč vypisuje odměnu...
To nechápu také. Co já vím, tak ta část kamenů, která byla pojištěná, tak se jejich majitelé domáhají náhrady škody od pojišťovny. Ta neplnila ani v Antverpách a podle mých zpráv dojde k soudnímu řízení. S jakým výsledkem, to je otázka.
Myslíte si, že existuje reálná šance, že se ty kameny najdou?
Byl bych moc rád. Když se najdou, ušetří mi to peníze. Ale moc tomu nevěřím. Ten člověk nebyl sólový hráč, bylo to připravené. Pokud se však někdy kameny najdou, tak je dostanou jejich majitelé. Jde totiž o to, že nebyly moje. Vesměs, až na jeden jediný kámen, byly půjčené z diamantové burzy. Část kamenů byla pojištěná, část nikoliv. A já jen můžu kvitovat, že mi členové burzy zachovali důvěru i přes tuto záležitost. Dokonce mě podpořili a fungujeme, jako by se nic nestalo. Jako nejvyšší projev vzájemné důvěry je možné chápat i to, že jsem byl v minulém týdnu přijat za člena nejstarší burzy v Antverpách. K tomu jsem musel projít přísným osobním auditem, stávající členové se za mě zaručili.
Jak se tato událost podepsala na firmě?
Dopad to mělo takový, že to nikdo nepoznal. Ani naši obchodní partneři, ani naši klienti neměli do té doby, než se to zveřejnilo, jedinou informaci o tom, že něco takového nastalo. A dovolím si říct, že to nepoznali ani na kvalitě poskytovaných služeb. Uvnitř firmy jsem samozřejmě musel učinit určitá úsporná opatření. Byla to velmi drahá a zlá zkušenost, ale firmu to nezlomilo. Fungujeme dál.
15. dubna 2013 |
