Hájek jednak žil v sousedství rodiny bratrů Pokošových, kteří byli terčem střelby v Borských serpentinách, jednak jako lékař hovořil s Julianem Pokošem, než podlehl zraněním. "Rozčiluje mě, jak je veřejnost manipulována filmem a medializací související s jeho uvedením,“ říká.
Znáte dobře rodinu Pokošových, ze které pocházejí bratři Vojtěch a Julian. Co si o nich myslíte?
Hodně dlouho jsme bydleli na jednom patře v místě mého bývalého bydliště. S rodiči Vojty a Juliana jsme byli v přátelském stavu. Sestry obou bratrů nám občas hlídaly dceru, měly přístup do našeho bytu. Kromě Juliana a Vojty se nikdo z rodiny nedostal na šikmou plochu, žili spořádaně.
Vojta a Julian žili s rodiči také?
To ne. Jen tam občas docházeli. Vojtu jsem moc neznal. Ale o jejich kriminální činnosti jsem věděl, občas jsme se o tom bavili s jejich rodiči. Podstatné je, že v den vraždy jsem měl službu na chirurgické klinice FN a se zraněným Julianem jsem mluvil.
Řekl vám, kdo střílel?
Ne. Řekl jen, že to nechce ventilovat a že si celou věc vyřídí později sám. Jako známý a lékař jsem neměl v tom okamžiku odvahu mu říci, že žádné později už nebude, že to má "za pár“. Ten průstřel hlavy byl hrozivý, nedalo se nic dělat. Komunikoval s námi, později i s rodiči. Zemřel až druhý den.
Co vás na případu Kajínek tak dráždí?
Ten deformovaný obraz Jiřího Kajínka, který se kvůli filmu a televizní publicistice začíná vžívat. Pomalu to vypadá, že Kajínek je v podstatě milý chlapík, který měl spořádané dětství a jen omylem se dostal na scestí. Sem tam sice něco ukradl a někoho zmlátil, ale to se nepočítá. A vraždu Štefana Jandy zinscenovala zkorumpovaná policie, která z Kajínka udělala nevinnou oběť.
Vy jste přesvědčen o jeho vině?
Popravdě řečeno si nejsem jistý. A podle všech známých faktů i já mám dojem, že do celého případu musela být zapletena část tehdejší plzeňské policie. Především jsem ale znechucený vytvářením pseudoargumentů a úporných konstrukcí, které jsou často ještě méně pravděpodobné než oficiální verze případu.
Například?
Především samotná rekonstrukce v podání reportérů Novy přišla po sedmi letech, v roce 2000. Pak se tomu věnovali průběžně další roky. Jak důvěryhodné může být například "nové“ svědectví kriminálníka Orose, který údajně všechno viděl z okna věznice? Na rozdíl od něj, který se rozpomněl po deseti letech, já jsem se byl podívat na místě činu dva dny po vraždě. V roce 1993 tam rostla náletová vegetace a bránila ve výhledu. Po deseti letech to místo vypadalo úplně jinak, začalo se pracovat na dálničním přivaděči.
Obzvlášť absurdní je teze, že vrah nechal Vojtu Pokoše schválně naživu, aby bylo možné později s ním manipulovat. Z čistě lékařského hlediska měl Vojta z pekla štěstí, že kulka neprostřelila lopatku, ale sklouzla po ní a zastavila se u krční páteře, kterou nepoškodila. Tohle nevykalkuluje ani profesor anatomie s první výkonnostní třídou ve střelbě. Julian také nezemřel hned. To snad vrah předpokládal, že přežijí oba a oba budou manipulovatelní?
Všichni svědkové po letech změnili nebo zamlžili svou výpověď. Ve Kajínkův prospěch. Kromě korunního svědka Vojtěcha Pokoše.
Právě. Korunní svědek je zkrátka korunní svědek. Jako jediný měl možnost mu vidět do obličeje. A jestli připadá někomu podezřelé, že Vojta nechce znovu vypovídat, tak mně ne. Po tolika letech bych také odmítl vypovídat. Měl bych strach z toho, že už si všechno podrobně nepamatuju. Jakákoliv drobná odchylka od původní výpovědi by se obrátila proti mně. Celá ta nově rozjetá mašinérie by sežrala především mě. Já si pamatuju, že v době, kdy policie hledala vraha, jsme to spoluprožívali v domě s Pokošovými. A měli jsme i strach. Jeho svědectví bylo známé. Logicky ho mohl někdo hledat u jeho rodičů a pokusit se ho zlikvidovat nebo ublížit jeho rodině. Tak co má dělat teď? V atmosféře, kdy se z Kajínka stává národní hrdina? Zkuste se vžít do jeho kůže.
A co když policie skutečně Vojtěcha Pokoše zmanipulovala?
Nechci se pouštět do spekulací. Uvědomte si ale, co by riskoval, kdyby to tak bylo. Podle mě by mu šlo o život. Pro kohokoliv, kdo stál v pozadí, by byl časovanou bombou a pravděpodobně by se ho pokusil později zlikvidovat.
Vy věříte Pokošovi, ale Kajínkovi fandí čím dál víc lidí...
To mi právě vadí, ta fascinace davu jedním prokazatelným kriminálníkem. Kajínkovi nevěřím ani nos mezi očima. Mimo jiné proto, že nikdy ani slůvkem pokory nepřiznal, že udělal něco zavrženíhodného. Tím myslím jeho prokázanou kriminální minulost. Že působí sympaticky a inteligentně, nic neznamená. Je spíš otázka pro psychology, proč fascinuje tolik žen, proč má svůj fanklub. Ale z historie víme, že mnoho zločinců takhle na lidi působilo a působí. Americkému sériovému vrahovi Jeffreymu Dahmerovi, náruživému kanibalovi, psaly fanynky milostné dopisy a nabídky k sňatku. Byl to výjimečně urostlý a pohledný muž. To, že měl ledničku plnou lidských hlav a končetin a na poličkách vypreparované lidské lebky, je nezajímalo.
