V čáslavské stíhací základně, kde už v pondělí večer přistála letka (šest strojů) stíhaček US Air Force, vzrůstá nervozita, ale není to tréma.
Šéf základny Jiří Verner srovnává atmosféru s předstartovní horečkou: "Pilot je vlastně vrcholovým sportovcem. Tvrdý trénink máme za sebou a teď už se na ten 'závod' velmi těšíme. Dlužíme to našim lidem i spojencům."
Nynější vzdušná operace je unikátní i v tom, že nebude přerušena kvůli husté mlze, dešti ani tmě. Čtyřiadvacet hodin denně jsou na nohou stovky specialistů Národního střediska velení, v němž se rozhoduje o sestřelení letadla s teroristy.
A jiné to nebude ani u pilotů: jejich život se smrskl do stereotypu - odpočinek, brífink, patrolovací let. Podobný režim je výjimečný i pro nejzkušenější piloty US Air Force.
Obavy z něj však díky několikaměsíční dřině nemají Češi ani Američané. "Po pravdě řečeno nevíme, co to zejména s psychikou pilotů udělá," přiznává Verner. Bez ohledu na askezi však letci prožívají euforii.
Jen Jiří Čermák opatrně přiznává, že na něj přece jen doléhá sílící tlak odpovědnosti z toho, že to může být on, kdo odpálí raketu na civilní dopravní letoun.
"Tu odpovědnost z nás nesejme ani rozkaz ministra obrany, abychom zmáčkli spoušť. Jsme na konci řetězce, takže vidíme i důsledky takového rozkazu. Ale jsem k tomu cvičen a s možností, že raketu odpálím, počítám."
Připraven je i plukovník US Air Force Bill Becker, který se svou stíhačkou F-16 přiletěl z italského Aviana. "Váhat nebudu, i kdyby to mělo znamenat sestřelení civilního letadla," řekl agentuře ČTK.
S respektem hovoří o schopnostech Čechů. "Je pro mne ctí spolupracovat s takovými profesionály." A jak na summit trénoval náměstek ministra obrany Štefan Füle? I on je totiž zmocněn k rozkazu: "Odpalte raketu!" "
Při štábních nácvicích jsem se snažil definovat své pocity, abych je v sobě mohl potlačit. Jít do centra řízení letového provozu v době, kdy už nejde o cvičení, je hazard. Teď není čas na to, abych se svými pocity bojoval. Mám je pod kontrolou."
Americké stíhačky F-16 či české MiG-21 budou moci lidé spatřit jen při identifikaci podezřelého či jen zbloudilého letounu v nízké výšce.
Kroužit a vyčkávat budou stíhači v roli vlčí smečky v pěti až deseti kilometrech, kdy nejsou slyšet ani vidět.
