Záběry amerického politického komentátora Tuckera Carlsona, kterak podřimuje v živém televizním vysílání, se šířily začátkem týdne po sociálních sítích. "To se fakt jede na živo?" zeptal se Tucker moderátorů televize Fox News, když se probral a otevřel oči: tato věta přesvědčila i podezíravce, že nešlo o vtip, ale o skutečný spánek.
V českém prostředí však není usínání novinářů něčím nevídaným. Údajně ještě v dobách komunismu usnul hlasatel českého vysílání BBC. Brzy ráno se tak místo zpráv neslo ze Západu přes železnou oponu na Východ chrápání. Tento příběh může být jen městským mýtem, ale osobně jsem zažil, jak před lety na odpoledních poradách novin usínaly novinářky (nemám jasné vysvětlení, proč šlo zrovna o novinářky, a nikoli novináře). Jedna kolegyně, které si velice vážím, dokonce i mírně chrápala a vzbudila se teprve poté, co byla přímo oslovena. Jistý obdiv však vzbudilo, že pohotově reagovala a přednesla, jaké má být téma sloupku.
Na Sýrii: Pisálkové, sedlat
Pokud zůstaneme u českých novinářů, vyznačují se jedním pozoruhodným rysem: jejich část chce pořád válčit. Projevuje se to opět nyní, kdy Američané a jiné západní země zvažují zásah v Sýrii.
Rovnou se přiznám, že coby člověk, který studoval historii a vojenskou historii, si občas na papír při poradách bezmyšlenkovitě čmárám schémata vojenských operací, zvláště Stalingradskou operaci má moje podvědomí v oblibě - tudíž jsem kvůli tomu po právu předmětem vtipů. Přesto nesdílím názor, že když někde lidé mezi sebou bojují nebo jim vládne hnusný diktátor, musíme vyzvat "mezinárodní společenství", aby tam okamžitě vlítlo.
Takový názor v sobě skrývá několik vad. V praxi nezasahuje žádné rozplizlé mezinárodní společenství, ale konkrétní vojáci, většinou američtí. Malinko komické se tak zdají výzvy novinářů z České republiky, malé země s malou armádou, která může maximálně přispět, ale sama o sobě by žádnou válku nevyhrála. A zadruhé - stejně se nezasahuje a ani nemůže zasahovat proti všem diktátorům světa, nezjednává se klid v každé zemi, kde se vede občanská válka. Třeba v africkém Kongu probíhá léta dost otřesný konflikt, aniž se západní země zásadně vojensky angažovaly v nastolování míru; jinými slovy - stejně do idealisticky znějících argumentů mluví praktické, reálně politické zájmy. A nejde vždy o ropu, kterou všichni milovníci konspiračních teorií považují za univerzální americký důvod k útoku. Občanská válka v nějakém regionu se může rozšířit a destabilizovat okolí, vyvolat exodus uprchlíků, kteří zaplaví Evropu a způsobí v tamních společnostech problémy, a tak dále.
Možný zásah v Sýrii je ošemetný. Na jedné straně stojí argument, že by nikomu nemělo projít použití chemických zbraní, protože zabíjejí masově a naprosto nerozlišují mezi uniformovanými a civilisty. Pokud vojáci armády syrského diktátora Asada skutečně rozšířili bojový plyn, neměli by získat pocit, že jej mohou beztrestně použít opět. Byl by to špatný příklad pro mnoho jiných hnusných vládců, kteří mají chemické zbraně ve svých skladech a dosud se je báli vytáhnout. Na druhé straně existují pochybnosti, k čemu takový zásah povede. Proti zlému diktátorovi už dávno nestojí samí dobří hoši, útok patrně pomůže protiasadovským bojovníkům napojeným na radikální a Západu nepřátelské islamisty, ale mír asi nenastolí. Zdá se mi to prostě hrozně málo, aby se dal vyvodit průzračně jasný názor - okamžitě sedlat a útočit na Damašek.
Média: Rupert na Twitter
Nedostatkem průzračně jasných názorů nikdy netrpěl globální mediální magnát australského původu Rupert Murdoch. Nyní svoje konzervativně radikální náhledy šíří prostřednictvím sociální sítě Twitter. 1. září například vydal hned tři stanoviska. Syrský diktátor je špatný, bojovníci proti němu jsou také špatní - a nejhorší je samozřejmě prezident Barack Obama, nepřítel všech správných konzervativců, kteří to myslí s Amerikou a se světem dobře. A také se v jednom prohlášení na Twitteru zeptal: "Kde jsou neviditelné bombardéry, když je potřebujeme?"
Na rozdíl od Murdocha není na Twitteru osobně aktivní zakladatel internetového gigantu Amazon Jeff Bezos, který nedávno koupil proslulý americký deník The Washington Post potýkající se s významným propadem příjmů a zisku. Bezos poskytl novinářům ze své nové firmy rozhovor o tom, jaké má s deníkem a zpravodajským webem úmysly. Nepřednesl sice žádný jasný plán, co dělat v době, kdy v médiích mnoha zemí světa probíhá technologická digitální revoluce a hledá se nový obchodní model, ale jeho slova byla sympatická v jedné věci. V duchu nejlepších tradic amerických podnikatelů klade důraz na inovaci, nové pokusy, experimenty. Ostatně též kvůli inovacím jsou Spojené státy tím, čím jsou.
Škoda, že si z Bezose a Ameriky v tomto ohledu neberou příklad mnozí manažeři v Evropě ani v Česku. Tedy pokud vůbec někdy o významu slova "inovace" přemýšleli.
Komunista: Věšení a střílení
Až do středy na mne působil ústecký hejtman Oldřich Bubeníček sympaticky. Jistě, je to komunista, přesto vycházel dobře ze srovnání s předchozími krajskými vládami ČSSD a ODS, jež prosluly rozmanitým šejdířstvím (že se v tomto ohledu zdál komunista lepší, je zajisté špatná vizitka pro obě demokratické strany).
Další články z přílohy Kavárna v digitální podobě Čtěte v sobotu, 7. 9.
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Bohužel ve středu se ukázalo, že Bubeníček je fakt komunista. Na veřejnost se totiž dostaly informace o jeho schůzce s velvyslancem Severní Koreje, jednoho z nejbizarnějších a současně nejbrutálnějších režimů světa. Jasně, Korejská lidově demokratická republika bývala velikým přítelem komunistického Československa, tudíž našim komunistům ty vřelé vztahy tak nějak zůstaly. Ale jestli měla Severní Korea něco společného s komunismem v minulosti, teď už má mnohem více společného s asijskou feudální despocií. Výmluva Bubeníčka, že se bavili o odstraňování následků povodní a turistickém ruchu, nezmění nic na tom, že se sešel s představitelem země zavírající své občany do pracovních táborů, v nichž vládnou nepředstavitelné poměry.
"Dozorce utáhl kolem matčina krku smyčku. Snažila se zachytit Sinův pohled. Odvrátil oči. Když sebou konečně přestala na konci provazu škubat, zastřelili Sinova bratra. Každý ze tří dozorců vystřelil třikrát..." stojí v knize Útěk z tábora 14 postavené na vyprávění severokorejského uprchlíka Sina Tong-hjoka.
Doporučil bych Bubeníčkovi a ostatním soudruhům přátelícím se se Severní Koreou četbu této knihy či jiných svědectví lidí, kteří utekli z tamních táborů. Těch zpráv je dost na to, aby je ani čeští komunisté nemohli snadno odmítnout jako "imperialistickou propagandu".
Luxusní zboží: Úplatky?
Čeští komunisté, ovšem spolu se Zemanovci, by rádi zavedli daň na luxusní zboží, jak vyplynulo z ankety MF DNES. Ta představa se mi velice líbí. Už se těším, jak budou ministerští úředníci a zákonodárci rozhodovat, co je, a co není luxusní zboží. Tak třeba kaviár. Máme zde pravý drahý kaviár jeseteří. Jenže pak existuje také nepravý kaviár z jiker jiných ryb, který je zásadně levnější. Jde ještě o luxusní zboží, nebo ne?
Jistě moudrý verdikt vynesou šéf komunistů Vojtěch Filip a prezidentův kancléř kandidující za Zemanovce Vratislav Mynář. Případně další politik Zemanovců Martin Nejedlý. Celou věc bude určitě potřeba konzultovat s odborníky; to má prezident Miloš Zeman rád. Odborníci z lobbistických firem pracující pro toho či onoho výrobce luxusního zboží se budou střídat u politiků, úředníků a poslanců a přesvědčovat a nabízet...
Aktuální komentáře autora můžete sledovat na jeho twitterovém účtu zde.
