Soubor založil roku 1975 pianista, skladatel a publicista Aleš Faix (nar. 1956) spolu s houslistou Michalem Pěkným (1953), který znal a hrál repertoár jazzových houslistů od Stephana Grappeliho nebo Jean-Luc Pontyho. K tomu se pojila flétna: její hráči se střídali a na tomto albu na ni hraje Jaroslav Šolc (1955), vedoucí souboru Modus Turnov, který v sedmdesátých letech zaznamenával četné úspěchy na tuzemských festivalech, a poté také člen Svobodova Pražského Big Bandu. Internetové stránky praví, že „na bicí nástroje hraje od roku 1978 do současnosti bubeník Petr Reiterman“, nicméně na albu, jehož nahrávky vznikaly v letech 2007-2010, hostuje na bicí Jaromír Helešic (1947), od 60. letech prominentní člen naší jazzové a jazzrockové scény. Současné obsazení Jazz Fragmentu hraje bez basové kytary, ale na nahrávkách se jí ujal kutnohorský rodák Pavel J. Ryba (1961), který se svou skupinou nahrával zejména pro košický label Hevhetia. A pro úplnost: kromě Faixe, Šolce a Reitermana členy koncertní sestavy také jsou Zuzana Hanzlová (zpěv) a Viktor Kotrubenko (tenorsaxofon).
Jazz Fragment Prague: Aleš Faix
V době vzniku souboru byla Praha přirozeným střediskem hudebníků, jimž jazz učaroval v nejrůznějších koutech naší republiky. Tehdy byl Jazz Fragment charakterizován jako česká obdoba celosvětově proslulého fúzovitého tělesa Mahavishnu Orchestra. Na nynějším albu Jazz Fragmentu bychom takové ozvuky už hledali dosti těžko, respektive tento tehdy aktuální kontext vyvanul a skladby vnímáme samy o sobě.
Třináct skladeb členů souboru, převážně vedoucího Aleše Faixe, má na dnešní zvyklosti poměrně kratší, dvou až pětiminutové stopáže. Sóla tedy nejsou rozsáhlá, téměř bez výjimky převládá průběžný, pravidelný beat většinou ve středním tempu; chybí dnes obvyklé kontrasty mezi skladbami rychlými a pomalým. Témata i sóla se většinou rozvíjejí v přehledných pravidelných čtyř- nebo osmitaktových frázích. Faixovo Ice Kingdom naznačuje klidnější baladickou náladu na docela krátké ploše. Oživení přinášejí občasné výlety, v nichž se melodie rozjede do hybnějšího pohybu, prokládaného riffovými frázemi (např. Faixovo In the Middle of a Maelstrom nebo Rhythm Under the Skin s vynalézavými sóly flétny a houslí.) Poněkud jiný zvuk i koncepční svět přináší jediná skladba Víta Musila Full Speed Ahead, v níž je nejvíc vnitřního napětí, na němž se podílejí všichni členové souboru.
Jazz Fragment Prague: Milan Pěkný
Nelze ovšem přeslechnout, že někteří členové měli své kontakty s vážnou hudbou: Šolc byl členem Barock Jazz Kvintetu, který vedl uznávaný „klasik“ nebo spíše „obojživelník“ Jiří Hlaváč. Prolínání obou žánrů však vyznívá jinak, než u dnešních třicátníků, kteří se orientují spíše na jeho současnější podoby. Faixova kratičká Overture na sólové piano připomíná sazbu i výraz klasické sonatiny a Faixův a Šolcův Vivat Rachmaninoff prostě přesazuje výrazový jazyk klasické romantické melodiky nad průběžný nebo jazzrockový rytmus. Poněkud odlišný ráz má jediná skladba Michala Pěkného: začíná klasicky rubátovým sólem houslí, které nad riffem rytmiky záhy přejde do normálního zvuku souboru, v němž ovšem housle i nadále dominují.
Basista Pavel J. Ryba
Bubeník Jaromír Helešic
Album Jazz Fragmentu Jízda na tygru vlastně dokumentuje jednu z podob, jimiž náš jazz za normalizace procházel, a které nebyly zaznamenávány na nahrávkách moc často, ačkoliv byl tento typ hudby relativně populární. Ale vývoj vede dál, a těžko říct, co si kdo z takové připomínky vybere.
