Sobota 29. února 2020, svátek má Horymír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 29. února 2020 Horymír

Vzdělat svět je levné. Jen chtít

  9:21aktualizováno  9:21
Německý miliardář a filantrop Peter Krämer vysvětluje, proč velký osobní majetek zavazuje k pomoci druhým lidem.

Hlavním důvodem chudoby Afriky je to, že jí chybí dobrý způsob vlády, říká v rozhovoru Peter Krämer. | foto: David Port, MF DNES

Osmapadesátiletý německý podnikatel Peter Krämer z rodinné rejdařské firmy velmi připomíná Miloše Zemana. Vysokou postavou, výrazem v oválném obličeji, nakloněnou hlavou, obratnou rétorikou, šíří znalostí i počtem vykouřených cigaret. Ač patří mezi německé boháče, názory má asi levicovější než bývalý sociálnědemokratický premiér. Německé vládě v otevřeném dopise Krämer navrhl, aby bohatým lidem zvedla daně z majetku. Bohatství podle něho zavazuje k pomoci druhým a sám se tímto hesle řídí. Společně s UNICEF (Mezinárodní dětský fond) a Nadací Nelsona Mandely rozjel v roce 2004 projekt Školy pro Afriku, která si do roku 2010 dala za cíl postavit v šesti afrických zemích tisíc základních škol. O pomoci nejchudšímu světadílu, do které vráží své miliony, ho viditelně baví mluvit. Po celou dobu interview ignoruje pohledy, kterými jeho poradci upřeně pozorují ciferníky hodinek.

Vašemu podnikání rejdaře velmi pomohla globalizace. Proč neměla pozitivní dopad také na Afriku?
Afrika by mohla být velice bohatá, ale řadí se mezi losery globalizace. Hlavním důvodem je to, že jí chybí dobrý způsob vlády.

Co to znamená?
V první řadě to nemá nic společného s korupcí, i když si to většina lidí myslí. Můj bože, samozřejmě, že všechny vlády by měly být čestné. Ale když se kouknu na naši nebo třeba na vaši vládu... Pravda, určitě nejsou tak prolhané jako v Africe, ale úplně svaté rovněž nejsou. To nejdůležitější je právní jistota. Vytvořit stabilitu a právní systém, dát občanovi možnost obrátit se na stát při hledání spravedlnosti. a toho se dá dosáhnout jen, když je dobrý základ. A to už jsem u primárního vzdělávání. Nepotřebujeme zemi plnou vysokoškoláků, důležité je, aby ve vesnici byl někdo, kdo umí třeba opravit motorku. Důležitý je také psychologický efekt - vzdělání dodává sebevědomí. Děti pak jasněji vidí svou situaci a bojují za to, aby ji zlepšily. Jsou motivovanější než jejich vrstevníci v Evropě. Proto nejprve musíme vytvořit dobrou bázi, abychom s Afrikou mohli něco dokázat. Nejdříve základní školu pro všechny, pak druhý stupeň, pak učňovské školství a pak teprve univerzity (vypočítává na prstech).

stačí, že dává

Když před pár měsíci měla Madonna koncert v New Yorku, vydělala na něm pět milionů dolarů a z toho polovinu dala na Školy pro Afriku. Pro mě je důležitých těch 2,5 milionu. Tečka. Jestli to pak využívá k nějakému zlepšení svého image? To už mi je úplně jedno.

Máte ve světě příklad, kde by vzdělání zajistilo prosperitu?
Vezměte si třeba Jižní Koreu. Ta nemá žádné suroviny, i potraviny musí dovážet. Je závislá jen na znalostech a vzdělání.

Existují v Africe vůbec země s dobrým způsobem vlády?
Dobře znám Rwandu. Tu zemi, která v roce 1994 prošla strašnou genocidou. Teď hospodářsky roste, má takovou svobodu tisku jako málokdo, nyní je bezpečná. Můžete jít uprostřed noci z mezinárodního letiště do centra Kigali a nanejvýš se vám stane, že vás policisté pokárá za odhození krabičky od cigaret.

Mluvil jste o důležitosti dobrého způsobu vlády. Přesto jedním z příjemců vaší pomoci je Zimbabwe, kde se o dobré vládě prezidenta Mugabeho rozhodně nedá mluvit.
My nepomáháme Mugabemu, nýbrž zimbabwským dětem. Mugabemu nedáváme ani halíř. Kvůli tomu spolupracujeme s UNICEF, abychom se vládě vyhnuli.

Afrika, chudoba

Mugabe však přivedl Zimbabwe k rekordní inflaci, polovina lidí nemá práci, volby doprovázelo brutální násilí proti opozici. Nemělo by se proti takovému vládci zakročit?
Zrovna jsem o tom nedávno mluvil s jihoafrickým velvyslancem, který mi říkal: "Od vás, Evropanů, žádné rady opravdu nechceme!" Nezapomněli pět set let kolonialismu a chtějí se vypořádat se svými potíže sami. Pro ně samotné Mugabe představuje velký problém. A jak je vidět, nakonec ho politici Africké unie donutili k jednání s opozici a následně k vytvoření koaliční vlády. Na problémech Afriky mají Evropané velkou spoluvinu. A plně chápu, že Afričané nechtějí poslouchat naše doporučení.

Neslouží však Afričanům koloniální doba jako trvalá výmluva pro současné problémy? Nezávislost mají už padesát let.
Na to Afričané říkají: "Co je padesát let naší vlády proti pěti stovkám let vaší nadvlády?! Vytyčily jste svévolně hranice bez ohledu na lidi a kmeny a tím vytvořily problémy, které jsme předtím neměli." Typickým příkladem je Rwanda, kde kořeny oné genocidy sahají k Belgičanům, kteří uměle rozdělili obyvatelstvo na skupinu Hutu a Tutsi a ...

... já negativní dopad kolonialismu na Afriku ani v nejmenším nezpochybňuji. Jen se mi myslím, že Afričané už měli dost času na to, aby se s tím sami vypořádali.
Jenže to nemůže být otázka padesáti let, ale spíše sto padesáti let.

řada je na politicích

Nemám žádnou alternativu k parlamentní demokracii. Ale měli bychom více využívat přímou demokracii, dát větší prostor neziskovému sektoru.... Musí si s tím poradit politici.

Vraťme se k vašemu projektu. Při stavění škol upřednostňujete městské slumy nebo vesnické oblasti?
Musíme se starat především o venkov, a proto budujeme jen malé vesnické školy. Dvě třetiny z 950 milionů obyvatel Afriky žije právě na venkově. Nemá smysl, aby všichni zamířili do měst, kde pro ně není dost práce. Pomoc je efektivní, když pomůže lidem tam, kde žijí. Důležité je posílit celou vesnici, aby v ní podobně jako v Německu fungovaly malé firmy. Dříve se pomoc chybně soustředila na velké, předimenzované projekty, které ani nebyly potřeba. Navíc kvůli plné automatizaci potřebují méně zaměstnanců než malé podniky.

Proč má projekt Školy pro Afriku při sbírkách takový úspěch?
Samozřejmě je důležité, že moji iniciativu zastřešuje Nelson Mandela a podporuje papež Benedikt XVI. Ale to hlavní je, že existuje spousta lidí, kteří chtějí svět alespoň o maličký kousek zlepšit a kteří nechtějí pouze ošetřovat jeho rány po přírodních katastrofách. Podívejte se, při tsunami před čtyřmi lety zahynulo nějakých 200 tisíc lidí, byla to bezpochyby strašlivá událost. Ale v Africe se stejné tsunami odehrává každé tři týdny: denně tam zemře třináct tisíc dětí a nikdo se o to nestará.

Víte, jaké skupiny obyvatelstva jsou nejštědřejší?
Chudší lidé mají větší srdce než bohatí. Pětadevadesát procent vybraných peněz, které projekt Školy pro Afriku získal, je z kapes malých dárců. Nejvíce dávají školáci a lidé přes šedesát.

Žáci pomáhají žákům, to chápu. Ale proč důchodci?
Jednak se jim na západě vůbec nežije špatně, ale hlavně mají čas rekapitulovat a vzpomenout na vlastní dětství ve válečné a poválečné nouzi.

Co se s penězi dárců děje potom, co je odešlou z účtu?
UNICEF peníze předává místním stavebním firmám, které za pomoci vesničanů školu vybudují. Stát nebo spíše konkrétní region jen musí zajistit platy pro učitele v těchto školách. Dostávají kolem 100 dolarů měsíčně. Kde to politici nejsou schopni zajistit, tam nic nestavíme.

Slavnostní otevření školy bylo pro místní obyvatele malou oslavou. Ilustrační foto

Jak vypadá škola podle vašeho projektu?
Každou stavíme tak, aby v ní byla tekoucí voda. Ze školy stává komunitní centrum a mrtvá vesnice díky zdroji vody obživne. Lidé už nemusí hodiny bez přestávky chodit se svýma dvěma kanystry k daleké řece. K tomu se váže zásadní vedlejší efekt. V těchto vesnicích dramaticky poklesl počet znásilnění. Mužům jednoduše ubylo příležitostí, jak osamělé ženy cestou pro vodu k řece přepadávat. Všechny naše budovy také mají oddělené záchody pro chlapce a děvčata. Je to maličkost, ale do školy, kde takové toalety nejsou, se dívky právě z tohoto důvodu stydí chodit.

Odkud berete učitele?
Například v Angole děláme pro zájemce s maturitou nárazové čtrnáctidenní kurzy učitelství. Zbytek je musí doučit samotné děti svou zvědavostí. 

Vyučují ve školách i negramotné rodiče dětí?
Děti přijdou ze školy domů a vyprávějí rodičům, jaké je to číst či psát. A rodiče, kteří to nikdy nezkoušeli, na ně začnou žárlit a chodí se do škol sami ptát, zda se mohou vyučování účastnit. pak společně sedí nad knihou a dokážou si ji poprvé v životě společně přečíst. To je skvělé.

Zní to všechno moc pěkně, ale v Africe se už zneužily obrovské sumy peněz z rozvojové pomoci...
To máte naprostou pravdu. Právě proto vůbec nespolupracuji s vládami, ale s UNICEF. Ten se z principu ke všem vládám staví neutrálně, ale také s nimi nespolupracuje. Jen bych chtěl dodat, že to nejsou jen Afričané, kdo dávají peníze z rozvojové pomoci do vlastní kapsy...

Nebylo by místo rozvojové pomoci rozumnější odstranit subvencování evropských zemědělských produktů, takže by Afričané dostali šanci proniknout na náš trh?
Bylo by jistě dobré ty prokleté subvence odstranit a zlikvidovat obchodní bariéry pro zemědělské produkty z třetího světa. Vždyť můžeme naše zemědělské produkty dělat i bez subvencí. Když očekáváme od Afriky pro evropské výrobky volný přístup na jejich trhy, musíme jim i my dát stejné právo. Ale k vaší otázce – spojit zrušení subvencí s ukončením rozvojové pomoci by bylo krátkozraké. Třeba vzdělání se nedá získat přes noc a samo od sebe.

Proč bychom vůbec měli pomáhat Africe? Tady máme problémů také dost.
S tak nízkou nezaměstnaností a silnou korunou bych nemluvil o problémech... I v Německu často dostávám podobnou otázku. Proč například nepomáhám německým dětem, které žijí v chudých rodinách. Odpověď je prostá: Německo je dostatečně bohaté na to, aby si se svými problémy poradilo samo. Je to jenom otázka přerozdělení daní, aby se nůžky mezi bohatými a chudými tak nerozevíraly. Zdroje k tomu máme: každý rok se zdědí majetek za 150 miliard euro a my přitom máme nejnižší dědickou daň v Evropě. Pomoc Němcům není džob pro dárce, jako jsem já. Můj džob je pomáhat těm, kteří nemají vůbec nic.

Peter Krämer, německý miliardář a filantrop

Jednou jste uvedl, že majetek zavazuje. Proč by majetní měli pomáhat více než jiní?
To, co opravdu zavazuje, je privilegium být vzdělaný a mít práci. Za tímto privilegiem je pouze čirá náhoda, která určí, kde se narodíme, zda v Africe nebo v Německu. My, co jsme se narodili v Evropě, jsme dostali šanci. V Africe ne. A já pokládám rovnost šancí za základní lidské právo (bouchá u toho pěstí do stolu)!

Proč více peněz nedávají velké firmy?
Nedávno jsem večeřel s členem dozorčí rady jedné velké akciové společnosti a ptal se ho proč, neuvolní ze svých miliardových zisků část na rozvojovou pomoc. Kouknul na mě překvapeně a říká: "To by nám přeci akcionáři nedovolili." Přitom po zdanění mají, dejme tomu, zisk 1,8 miliardy euro. Kdyby uvolnily jenom deset milionů, ještě jim zbude na rozdělení dividend 1,79 miliardy euro.

Často se mi zdá, že pro mnohé byznysmeny, ale i třeba i celebrity typu Madonny nebo Angeliny Jolie je pomoc Africe hlavně otázka dobré image. Co si o tom myslíte?
Neznám Angelinu Jolie či někoho podobného, takže nemohu říct, co je jejím cílem. Jestli je pro její image důležité mít společnou fotku s Mandelou, tomu on jistě rád vyhoví, protože i ve svých 90 letech má stále rád krásné ženy... Když někdo využívá svoji popularitu, proto aby něčemu pomohl, tak je to nejen plně legitimní, ale hlavně smysluplné. Když před pár měsíci měla Madonna koncert v New Yorku, vydělala na něm pět milionů dolarů a z toho polovinu dala na Školy pro Afriku. Pro mě je důležitých těch 2,5 milionu. Tečka. Jestli to pak využívá k nějakému zlepšení svého image? To už mi je úplně jedno.

Projekt školy pro Afriky závisí na darech lidí. Neměly by se do řešení problémů se negramotností pustit spíše vlády?
S naším projektem možná dokážeme postavit pět tisíc škol. Ale víme, že k tomu, aby se každé dítě na světě mohlo naučit číst, jich je potřeba na 80 tisíc. Jejich výstavba vyžaduje 15 miliard dolarů a na to žádná nadace nemůže stačit. K tomu je potřeba pomoc států především těch nejbohatší z G-osmičky. Ale i menších - jako je třeba Česká republika.

nemoderní strany

Už se v politice angažuji, ale mimo strany. Politické strany jsou strašně nemoderní organizace. Všechno se točí kolem nekonečných jednání a schůzek a to platí od nejmenší obce až po celostátní úroveň.

Patnáct miliard? To se mi nezdá až zas tak moc.
Je to 1,5 procenta toho, co se ročně vydá celosvětově za zbrojení. Je to 5 procent toho, co se ročně na západě vydá na zemědělské subvence. Z globálního hlediska je to zanedbatelná částka na to, že by se jí splnil nejlehčí z rozvojových cílů tisíciletí. Snížit světovou chudobu o polovinu, jak zní další cíl, bude stát stovky miliard. K tomu potřebujete vybudovat infrastrukturu, zrušit subvence a další obchodní překážky, musíte vybudovat dobré vlády s jasnou legislativou a nezávislým soudnictvím. Zajistit základní vzdělání je proti tomu velmi jednoduché.

Nejste svými kolegy milionáři v Německu považován za salonního komunistu, když požadujete vyšší daně pro bohaté lidi?
Za salónního komunistu ne, ale kvůli mým daňovým návrhům mě mnozí zámožní lidé posuzují velmi kriticky. Ale veřejně se k politickým otázkám nevyjadřují. Běžný německý podnikatel mlčí a bohatne... Ale, můj Bože, nechci očernit všechny zámožné, to by bylo hloupé. Samozřejmě v Německu existuje spousta bohatých a z nich, odhaduji, se tak pětina angažuje a podporují kulturní nebo humanitární akce.

Čím jsou vaše daňové návrhy kontroverzní?
Když sečteme pozemkovou, dědickou, darovací daň a daň z majetku tvoří jejich výnos pouze 0,8 procenta hrubého národního produktu. Pro srovnání: v Evropě je průměr dvě procenta a to nemluvím Velké Británii, kde to činí přes 4 procenta. Čtyřikrát více se na těchto daních platí i ve Francii a v USA třikrát. V Německu odvádějí na daních více zaměstnanci než lidé, co majetek zdědí a nic jiného nedělají, než že žijí z úroků. Německo je daňový ráj pro bohaté. Vyzval jsem vládu, aby to změnila.

Označil byste se za levičáka?
Mě je těžké dát do nějaké škatulky. V Německu máme postkomunistickou stranu Levice, která co se mezinárodních vztahů týče, sleduje politiku někdejšího kancléře a mého oblíbeného politika Helmuta Schmidta. Ale ve vnitřní politice mají množství populistických návrhů, které nelze ufinancovat. Vláda musí jednat jako každá domácnost nebo firma: když mám v rozpočtu nějaké množství peněz, mohu ho utratit pouze jednou, a ne dvakrát nebo třikrát, jak chtějí oni. V tomto mě klidně můžete nazývat konzervativcem. Dluhy zatěžují další a další generace, jsou možné jenom za výjimečných okolností, ale v principu by zadlužování mělo být zakázáno.

Jste spokojen s tím, jak němečtí politici spravují zemi?
V Německu stále roste nespokojenost se současným stavem demokracie. Účast ve volbách od komunální po celostátní úroveň klesá. Lidem je vlastně jedno, kdo vládne, protože problémy tak jako tak nikdo neřeší. U nás, ale i jinde v Evropě, politici připomínají údržbáře, kteří se jen starají o to, aby to dneska tak nějak fungovalo. Ale nemají žádnou vizi do budoucnosti.

Nemáte sám ambice se takového úkolu sám ujmout?
Už se v politice angažuji, ale mimo strany. Politické strany jsou strašně nemoderní organizace. Všechno se točí kolem nekonečných jednání a schůzek a to platí od nejmenší obce až po celostátní úroveň. Když pět lidi během chvíle řekne trochu jinou formou to samé, přepadá mě zuřivost. Mně je můj život příliš cenný na to, abych to poslouchal.
 
Co je s tím možné udělat?
Nemám žádnou alternativu k parlamentní demokracii. Ale měli bychom více využívat přímou demokracii, dát větší prostor neziskovému sektoru.... Musí si s tím poradit politici. Měli jsme už takové, kteří měli to moudrost a odvahu praštit do stolu, aby zarazili ten grémiový hnůj. Neměli jen mocenský instinkt, ale byli přesvědčeni o tom, že to, co si myslí je správné a prosazovali to. Třeba takový Konrad Adenauer při svém věku 73 let, kdy se poprvé stal kancléřem, neměl chuť trávit čas žvaněním na jednáních. 

Ale právě takové věci je možné prosadit jen zevnitř.
Ne, ne. Stranický život to pro mě není. Jsem netrpělivý. V jakékoliv straně bych vydržel maximálně pár hodin. Efektivnější pro mě je radit zvenku. Politici mi naslouchají a sem tam se rozhodnou nějaké z mých názorů akceptovat.

Autor:

Koronavirus

Nový typ koronaviru SARS-CoV-2 způsobující onemocnění COVID-19 se z Čínského města Wu-Chan rozšířil do více než 40 dalších zemí.

Tajemství přehrad: Jak stavěl a jak funguje Les Království

  • Nejčtenější

Co dělat v případě epidemie? Pomohou zásoby vody i hotovosti

Opuštěné ulice, zavřené restaurace a kavárny, v několika málo otevřených obchodech zákazníci narážejí na prázdné regály...

Koronavirus je v dalších třech zemích Evropy. V Itálii přibyli čtyři mrtví

V Rakousku se v úterý potvrdily první dva případy nákazy koronavirem. S odvoláním na tyrolského zemského hejtmana...

Koronavirus by postihl až 3 miliony lidí v Česku, ukazuje pandemický plán

Pokud by Česko zasáhla pandemie nového typu koronaviru, mohly by jím postupně onemocnět více než tři miliony obyvatel....

Trumpův Air Force One letěl rovně nad Českem. Obloukem se náhle vyhnul Brnu

Americký prezident Donald Trump v noci z neděle na pondělí letěl do Indie na státní návštěvu. Jeho speciál Air Force...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Je to peklo, popisuje česká rodina karanténu v hotelu na Tenerife

Dovolená v hotelu H10 Costa Adeje Palace na slunném španělském ostrově Tenerife se pro pětičlennou českou rodinu...

Premium

Luxusní auta a vily. Pohádkový život utnula mladíkům až policie

Jakubovi O. bylo dvacet let, když založil firmu J.O. Investment a začal podnikat. Po třech letech jezdil v kabrioletu...

Premium

Lhaní se dá naučit. Emoce se však obelhat nedají, radí kriminální psycholog

Naproti vám sedí podezřelý. Říká pravdu, nebo lže? Kriminální psycholog Ondrej Kubík ví, jak u výslechu přečíst mysl...

Premium

Dojemná záchrana? Nikoliv. MF DNES odhalila síť černého byznysu se psy

Líbivá záchrana psů z nevhodných podmínek je skvělý byznys. Na jeho financování se podílí česká i německá veřejnost....

  • Další z rubriky

ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post....

ZÁPISNÍK: Několik slov chvály

O jednom kolegovi novináři a o nadávání na média. O české otázce a třech divadelních představeních. A také gratulace...

ZÁPISNÍK: Také Američané nadávají na svoji politiku

Spojené státy se přirovnávají k banánové republice a k ­Itálii. Americká konzervativní Tea Party žije v bublině. V...

ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz