Friedrich Torberg (1908-1979), vlastním jménem Friedrich Ephraim Kantor-Berg, se narodil ve Vídni, v habsburské monarchii. Zažil její rozpad, následné republikánské zřízení i nacistickou totalitu. V praxi realizoval rakousko- českou vzájemnost, pracoval v redakci deníku Prager Tagblatt, ale také byl, částečně z donucení, světoběžníkem. Žil ve Vídni, v Praze, v Curychu, v Paříži. Před nacismem a válkou utíkal přes Bordeaux, Španělsko a Portugalsko do USA, odkud se v padesátých letech vrátil do Vídně. Prakticky celý život ho živily překlady a kritiky.
Když mu nastal čas na vzpomínání, sepsal knihu Teta Joleschová aneb Zánik západní civilizace v židovských anekdotách. V Rakousku vyšla roku 1975 (česky v překladu Hanuše Karlacha 1994 v Českém spisovateli, podruhé 2010 v Ledě). O tři roky později Torberg přidal další memoárový svazek - Teta Joleschová a dědicové. Ten letos v překladu Evy Pátkové vydalo nakladatelství Paseka.
První otázka nad vydáním „druhé tety Joleschové“ je nabíledni: Nakolik jde o pokračování knihy první? Časově by vše nasvědčovalo ve prospěch „navazování“. Zatímco Teta Joleschová aneb Zánik… čerpala z česko-německo-židovské pospolitosti v relativní stabilitě dvacátých a třicátých let minulého století, následný svazek pojednává o stejné době, ale kromě toho například také o etapě, kdy Torberg pracoval v Hollywoodu a v Americe potkával své „šťastně uprchlé“ evropské známé.
O knizeFriedrich Torberg: Teta Joleschová a dědicové Přeložila Eva Pátková. Nakladatelství Paseka, Litomyšl a Praha 2012, 280 stran, doporučená cena 299 korun. |
Ovšem publikace Teta Joleschová a dědicové není prostým chronologickým napojením. V úvodu nadepsaném „Návod, jak ztrhat knihu – místo předmluvy“ Torberg mimo jiné podotýká: „… moje paměť je sice tam, kde funguje, velice dobrá, není ale – což se rovněž ukázalo až později – úplně bez mezer. Tento nový svazek vznikl z přání a se záměrem tyto mezery zaplnit.“ Ze slov předmluvy je též zřejmé, že autor sice nepodmiňuje čtení této knihy znalostí té první, ale že by to v podstatě bylo pro obě strany výhodnější. Že s poučenými čtenáři počítal, anebo si je zamýšlel „vychovat“, vyplývá též z toho, že v textu je řada odkazů a upozornění na kontext předchozí knihy, že na mnoha místech jsou přímo uvedeny stránky, na nichž byla zmíněná událost vyprávěna a zde, v novější publikaci, je cosi, co ji rozvíjí nebo se jí týká.
Jistě, hojné odkazy na předchozí „tetu Joleschovou“ mohou mít poněkud demotivující účinek, neboť čtenář se logicky obává, že mu uniknou souvislosti a bude v zážitku ochuzen, dokud si své čtenářské vědomosti nedoplní. Ale není to tak! I „dědickou tetu“ lze přečíst s požitkem. V obsahu je opět souhrnem groteskních příběhů a židovského humoru, anekdot s podtextem moudrosti i paradoxu, či rozmarné polarity mezi dočasnou jistotou a věčnou pochybností. Židovská schopnost zároveň vyslovit „ano“ i „ne“, jít současně kupředu i zarytě zpět, je tu podána stylem elegantní ironie, svérázného uvažování a sebevědomí.
Nejsoudržnější část díla se jmenuje Na přelomu epoch, s podkapitolami: Předtím, Uprostřed dění, Mezitím, Potom. Zde je v humorném rytmu, a navíc v koncentrované reflexi, vystižena situace, podstata zvratu, devastace, kterou způsobil totalitní režim a jeho válečné vyústění. Torberg se projevil nejen jako bystrý pozorovatel, znalec laskavě uchovávající minulé časy, ale také přesně vyslovil, v čem se ony doby změnily, co se ztratilo, anebo právě před jeho očima vytrácelo: „Když se družný kruh rozešel, když jsem se po dvanáctiletém přerušení chtěl zdvihnout od obvyklého stolu v lóži, naklonil se pan Hnatek diskrétně ke mně, vytasil objemnou číšnickou šrajtofli a zeptal se: ´Pane Torbergu – kdybyste snad potřeboval…?´ Bylo to naprosto plynulé navázání na ony dávno minulé doby, kdy nám vrchní číšníci vypomáhali v občasné finanční nouzi. Ne, nic jsem nepotřeboval; jen tu otázku, jestli bych snad nepotřeboval.“
Jak tedy číst knihu Friedricha Torberga Teta Joleschová a dědicové? Především s chutí. A je nutné předem znát její „předchůdkyni“ s názvem Teta Joleschová aneb Zánik západní civilizace v židovských anekdotách? To nezbytné není. Ale neodbytná touha k tomu se nepochybně dostaví.