Na kraji Liberce mají malé muzeum, původně se prý jmenovali Borešovi a byli to Češi. Ale nejspíš je to jen nová česká pověst. Už dávno jsou to však Němci a rodina nese jméno Porsche. Teď právě má za sebou bratrovražednou bitvu, nejtěžší ve své historii.
Je to vyvrcholení dynastické války, kterou vedou už desítky let. Televizní Ewingové z Dallasu a Carringtonové z Dynastie, kteří také soupeřili o vliv a peníze v rodinných firmách, byli sice ropní magnáti, ale proti téhle německé rodině by byli chudáci.
Co by asi řekl dědeček Ferdinand tomu, jak se jeho vnuci rvou...
Jedna rodina, dvě slavné automobilky, z nichž jednu založil a druhá nese jeho jméno. Volkswagen a Porsche. A dvě rodinné větve, které vedou válku o nadvládu nad miliardovým majetkem, jenž je nyní po spojení – automobilka Porsche chtěla pohltit Volkswagen, ale skončilo to naopak – na dobré cestě stát se největší automobilkou světa.
A všechno začalo tím, že dědeček Ferdinand měl ještě před první světovou válkou dvě děti. Syna Ferryho a dceru Louisu, která si vzala vídeňského právníka Antona Piëcha. Pokud se jenom trochu zajímáte o auta, víte, že jakýsi Ferdinand Piëch je de facto Herr Volkswagen. Ano, to je vnuk.
Teď stál za Piëchovy proti svým bratrancům Porscheovým.
Tyhle rodiny jsou dlouho jako oheň a voda. Jde o moc, peníze, snahu přetrumfnout ty druhé – a někdy i o ženy.
To je Gerdova Marlene!
Nikdo by nehádal, že rodiče obou mužů byli sourozenci. Každý jako by byl skoro protikladem toho druhého. Wolfgang Porsche, který je v čele správní rady firmy Porsche, vypadá jako bodrý tatík. Má pověst smířlivého muže, který vyznává kompromis, a když při jednání zhoustne atmosféra, ředí ji vtipy.
válka o majetekFerdinand Porsche (pochází z Vratislavic nad Nisou) byl konstruktér a zakladatel automobilové dynastie. Stál u zrodu dnešního Volkswagenu a Porsche. Měl dvě děti: syna Ferryho a dceru Louisu (provdanou Piëchovou). Jejich děti nyní vedou desítky let válku o to, kdo bude mít při správě rodinného majetku vrch. |
Jeho bratranec Ferdinand Piëch je střihoun s energickými rysy a očima pedanta. Má cit pro darwinovské pojetí světa: sežer, nebo budeš sežrán. Týdeník Der Spiegel napsal, že ovládá umění vyhýbat se nastraženým pastím a sám je líčit. "Když ztratím v někoho důvěru, umožním mu, aby padl vedle cesty," řekl kdysi.
Přestože má tvář askety, jeho bouřlivý soukromý život lze charakterizovat čísly 12 a 4. To první znamená počet dětí, to druhé počet vztahů se ženami, z nichž vzešla požehnaná úroda dětí, které by zaplnily polovinu školní třídy. Mimochodem, jedna ze čtveřice žen se jmenovala Marlene Porscheová. Piëch ji v roce 1972 přebral svému bratranci Gerdu Porschemu.
Zlé jazyky tvrdí, že víc než morální stránka věci na téhle příbuzenské nevěře tehdy rozčilil Porscheovy i fakt, že Piëchovi by mohli přes postel získat ve firmě většinu. Obě rodiny měly stejně, ale dlouho hrozilo, že by Gerd musel dát své ženě po rozvodu pár procent.
Piëchovi versus Porscheovi
Když si WoPo, jak se říká Wolfgangu Porschemu, chce do svého bratrance rýpnout, řekne o něm, že je "ten, který nemá jméno". Samozřejmě má na mysli rodinné jméno Porsche.
Porscheovi ve firmě měli sice dlouho vrch, ale Piëchovi dotahovali. Pomohlo jim k tomu vzdělání a geny. Zatímco Ferry Porsche dával své syny do waldorfské školy, jeho sestra posílala děti do internátních škol ve Švýcarsku. Každá rodina tak byla vybavena pro život jinak.
Waldorfská škola považuje konkurenci za nežádoucí a dává přednost domluvě v týmu, zatímco internátní školy, jak před časem řekl Ferdinand Piëch deníku Die Welt, byly pro něj místem, kde musel bojovat, aby přežil. Rostl tam z něj tvrdý muž, protože tahle zkušenost ho vybavila "extrémně silnou nedůvěrou v ostatní lidi a zjištěním, že důležitých věcí dosáhnu jedině tím, že si je zařídím sám". Naproti tomu o ovzduší, jež formovalo Porscheovy, se jeden z klanu Piëchových vyjádřil ironicky slovy "ruční práce, háčkování a zpěv".
Něco na tom bylo. A Piëchovi z toho těžili. Kdykoli vypukl nějaký rodinný konflikt, Porscheovi vždy hledali kompromisy a styčné body – anebo jednoduše kapitulovali a nechali parní válec Piëchových jet tam, kam jejich bratranci chtěli.
První výstřely rodinné války vypukly v roce 1970. Firmu Porsche vedli čtyři příbuzní, po dvou z každé rodiny. Ferdinand Piëch přišel se strategií velmi drahého vývoje závodního vozu. Chtěl jenom to nejlepší a za jakoukoliv cenu. Ostatní ho obvinili z nesmyslného plýtvání a on tehdy vrátil úder, když řekl: "V rodinné firmě můžete narazit, když nahlas nepozdravíte příbuzného u snídaně." Vzduch byl natolik otrávený, že hlava rodu Ferry Porsche vymyslel krizovou terapii. Pozval všechny synovce, aby našli ztracenou harmonii na statku v rakouském městě Zell am See. Bylo to pro ně symbolické místo. Znali ho důvěrně a měli ho spojené s dětstvím a společnými hrami i kamarádstvím. Za války tam totiž rodiny Ferryho Porsche i jeho sestry Louisy Piëchové žily.
Ferry doufal, že známá místa vzpomínky zchladí horké hlavy. Skončilo to katastrofou. "Strašlivě jsme se hádali," vzpomínal jeden účastník schůzky, která se ukázala jako osudová.
Protože rodina nemohla společně řídit firmu Porsche, padlo rozhodnutí, že na tuhle práci budou najati manažeři. Když se mu doma zabouchly dveře před nosem, vydal se Ferdinand Piëch do automobilové branže jinudy. Nejdřív byl v Audi, pak se stal šéfem Volkswagenu.
Štika šla na žraloka
Rodiny Piëchových a Porscheových, které se zrovna nemilovaly, měly ve Volkswagenu, jejž spoluzakládal dědeček Ferdinand, padesát procent. Když firma Porsche před časem nevěděla, kam s penězi – protože byla úspěšná, měla najednou tři miliardy, které by raději investovala, než rozdala akcionářům – napadlo najaté manažery, že by si mohli koupit rozhodující hlas ve Volkswagenu.
Rozdílní příbuzníMají stejného dědečka, ale jinak jsou obě větve klanu úplně jiné. Porscheovi jsou smířlivá rodina, ústupky mají i díky vzdělání ve waldorfské škole v krvi. Piëchovi jsou bojovníci, individualisté a tvrdě prosazují vlastní zájmy, jak se to naučili v drsném prostředí internátních škol. |
To by byl problém pro Piëchovy, protože vše by řídili Porscheovi. Ti totiž mezitím získali v rodinné firmě většinu. Piëchovi si za to mohli sami. Ernst Piëch, bratr bouřliváka Ferdinanda, chtěl prodat svůj podíl arabským investorům. Rodina se vyděsila tak, že zapomněla na sváry. Ernstův podíl koupila a rozdělila si ho sama – ale tím měli Porscheovi náhle většinu. Ve správní radě seděli tři, kdežto Piëchovi byli jen dva.
Tenhle nepoměr vždy rád připomínal bratrancům i WoPo: "Neměli by zapomínat, že máme o pár procent víc než ti druzí," říkával s dávkou nepřehlédnutelné jízlivosti. A najednou by Porsche kvůli několika procentům mělo významné slovo i ve Volkswagenu... Jenže štika chtěla pozřít žraloka. Sousto jí uvázlo v požeráku. Porsche se snahou o převzetí Volkswagenu vyčerpalo, a dopadlo to přesně naopak.
Ale ještě něco je jinak. "Majetek Porscheových a Piëchových se znásobil," napsal Der Spiegel. "Vlastní více než polovinu v prozatím druhé největší automobilce světa. Tahle fúze staví tento průmyslnický rodinný klan na úroveň Fordů, Peugeotů a Agnelliů."
Byla to tedy sice docela ošklivá, nicméně neobyčejně výnosná rodinná válka.
Volkswagen, to je brouk. A není brouk vlastně Tatra?S broukem, legendárním volkswagenem, je to trochu jako s polkou Škoda lásky. Svět ani Němci nepochybují, že je to čistokrevná ikona německé automobilky i německého hospodářského zázraku. Ale... Když Ferdinad Porsche kreslil pro Hitlera "lidový vůz", jímž budou německé rodiny brázdit autobahny tisícileté říše, "půjčil" si k tomu Tatru 97. "Ano, koukal jsem se mu přes rameno," přiznal starý pan Porsche po letech, alespoň podle knihy Jonathana Mantlea CarWars, Automobilové války. Mužem, jemuž se díval do plánů, byl jeho přítel, vynikající konstruktér Hans Ledwinka, jenž pracoval v kopřivnické Tatrovce.
Oba vozy mají velmi podobný vzhled a shodné konstrukční prvky. Tatrovka však jezdila už o několik let dříve než "brouk". Dokonce prý uchvátila i Hitlera. Prohlásil údajně, že chce, aby nové německé auto vypadalo jako tatra. Může to být jen legenda, ale jiná fakta jsou nesporná. Tatra ještě před válkou žalovala německou firmu KdF, která brouky začínala vyrábět. Ta souhlasila s vyrovnáním, ale Hitler oznámil, že celý problém vyřeší sám. Udělal to ve velkém: přišel Mnichov, pak okupace. Žaloba už byla samozřejmě bezpředmětná. Němci hned první den po obsazení továrny odvezli veškerou dokumentaci. A přišlo nařízení, že model 97 se už nesmí vyrábět. Na silnice do té doby vyjelo 508 vozů. Tehdy se vyráběly malé série. Po válce Tatra spor obnovila. A roku 1961 jí Volkswagen vyplatil jako náhradu tři miliony marek. Tehdy to nebyly vůbec malé peníze. Toto odškodnění paradoxně ještě rozšířilo slávu brouka. Protože automobilku Volkswagen finančně srazilo na kolena, takže neměla peníze na vývoj nových typů, padlo rozhodnutí vyrábět dál brouka – a to všude na světě, kde to jen půjde. Nakolik Ferdinand Porsche opisoval od Ledwinky? Tehdy se to tak nebralo. Navíc oba byli přátelé a často spolu konzultovali. Pojila je ještě jedna věc: Porsche, který pocházel z Vratislavic nad Nisou, dneska je to v podstatě součást Liberce, byl Čechoslovákem až do roku 1935, přestože sem jezdil velmi málo. Říká se, že když Hitler zjistil, že muž, který má zkonstruovat vůz pro německé soukmenovce, je Čechoslovák, dal najevo, že se to musí změnit. Úřady proceduru vyřídily přes noc. Porsche měl pověst výborného konstruktéra. Mimochodem, ve 30. letech stejnou nabídku jako od Hitlera dostal také od Stalina. Protože si vybral Německo, stal se brouk symbolem hospodářského zázraku a poválečné motorizace západní části země. Možná, že kdyby si vybral Stalina, byl by brouk dnes symbolem zaostalosti Sovětského svazu, podobně jako jím byl trabant v NDR. Brouk přežil válku, během níž Ferdinand Porsche konstruoval tanky (včetně obřího, který se jmenoval Myš) a samohybné dělo (jmenovalo se po něm Ferdinand), vlastně náhodou. Volkswagen, jenž je dnes největší automobilkou Evropy, vděčí za znovuzrození britskému majorovi Ivanu Hirstovi. Tomu se brouk zalíbil, nechal ho natřít na zeleno a předvedl ho britské armádě jako vhodné vozidlo pro běžný provoz v okupační zóně. Britové jich objednali dvacet tisíc a tím postavili budoucího obra na nohy. |
