Paradoxem je, že Chameneí sice není fanouškem demokracie, ale spoléhá na to, že jeho úhlavní nepřátele svazují demokratická omezení. Zatímco on kontroluje íránský jaderný program i jeho zahraniční politiku, USA a Izrael musí pracně dosahovat konsensu nejen uvnitř svých politických systémů, ale i mezi sebou.
Autor esejeMehdí Chaládží je vysoce postaveným členem Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku. |
Nejvyšší představitelé Íránu, kteří bedlivě sledují izraelské politické debaty, věří, že Izrael by nezahájil útok na íránská jaderná zařízení bez plné spolupráce Spojených států, poněvadž jednostranná akce by ohrozila vztahy Izraele s jeho nejvýznamnějším strategickým spojencem. Vzhledem k tomu, že izraelskou ofenzívu by bylo třeba koordinovat s USA, zatímco americký útok by nevyžadoval vojenskou podporu Izraele, Írán by oba typy útoků považoval za americké.
Íránští představitelé však zůstávají k oběma scénářům skeptičtí, a to navzdory oficiálnímu americkému stanovisku, že "všechny možnosti jsou na stole", které má odradit Írán od vývoje jaderných zbrojních kapacit. Jednoduše řečeno, íránští lídři necítí dostatečný tlak, aby uvažovali o kompromisu. Dokonce se dál Izraeli zdálky vysmívají, když tuto zemi označují za "urážku lidství" nebo za "nádor" v regionu, který se musí vymýtit.
Taktika výsměchu a znervózňování
Občané Íránu – včetně duchovních ve svatém městě Kom, které leží nedaleko od jaderného komplexu Fardo – jsou zatím hluboce znepokojeni z důsledků možného útoku. Ajatolláh Júsef Saneí, bývalý ministr spravedlnosti a náboženská autorita (mardža), požádal vládu, aby upustila od provokování Izraele.
NESNADNÝ TERČ. Maketa jaderné elektrárny Búšehr vypadá zranitelně, ale jinak je vše pod zemí.
Kritikové vlády se skutečně domnívají, že její štvavá rétorika by mohla vést až k ničivé válce. Z hlediska íránského vedení však má posměvačný přístup taktickou hodnotu v tom, že u izraelské veřejnosti posiluje názor, že Írán je nebezpečný nepřítel ochotný uskutečnit nelítostnou odplatu.
Protiizraelská rétorika tak vlastně odráží sebejistotu íránských vůdců, že Izrael na Írán nezaútočí – kterýžto názor podporuje i situace v Sýrii. Íránské špičky jsou přesvědčené, že i kdyby režim syrského prezidenta Bašára Asada padl, bude Írán schopen destabilizovat tuto zemi tak, aby představovala velkou bezpečnostní hrozbu pro Izrael. Podle tohoto názoru je to Izrael, kdo má zájem na tom nepoštvávat proti sobě Írán, nikoliv naopak.
Islámská republika podporuje americké republikány
Nedávné úvodníky v konzervativních íránských novinách Kajhan, které slouží jako hlásná trouba názorů nejvyššího vůdce, naznačují, že Chameneí se na americké prezidentské volby těší. Bez ohledu na jejich výsledek totiž nevidí přinejmenším v příštím roce žádnou hrozbu vojenské akce. Obamovo vítězství by posílilo neochotu Spojených států zaútočit na Írán a přineslo by novou snahu utáhnout opratě Izraeli. A bude-li zvolen Obamův republikánský vyzývatel Mitt Romney, bude potřebovat několik měsíců, než vybuduje národně-bezpečnostní tým a sestaví kabinet, takže nebude schopen zaútočit na Írán okamžitě.
CHAMENEÍ. Ajatolláh si přeje volební vítězství Mitta Romneye.
Přitom však platí, že od vzniku islámské republiky v roce 1979 dávají nejvyšší představitelé Íránu obecně přednost republikánským prezidentům před demokraty. Navzdory tvrdé rétorice totiž republikáni jeví v praxi větší ochotu zapojovat Írán do dění. A vzhledem k tomu, že Írán dosud přežil přísné mezinárodní sankce, se jeho vedoucí představitelé domnívají, že mohou po volbách – zvláště pokud v nich vyhraje Romney – dostat od USA nabídku, která bude uznávat jejich právo na obohacování uranu.
Ničivý dopad sankcí
Ve skutečnosti není zdaleka jisté, že Írán dokáže odolávat současným tlakům souvisejícím se sankcemi nekonečně dlouho. Přesvědčení jeho vůdců, že to zvládnou, nicméně zůstává klíčovým prvkem jejich strategie a Západ si nemůže dovolit tento jejich pocit ignorovat. Amerika, ať už ji povede Obama nebo Romney, musí pochopit, že Írán nebude seriózně jednat o svém jaderném programu, dokud na straně USA a Izraele neuvidí jasnou, přesvědčivou a jednotnou shodu na přístupu, který bude řešit jak ambice Íránu, tak i obavy Izraele.
Dosažení takového konsensu v kontextu amerických prezidentských voleb nebude nic snadného. Stejně tak není snadné dospět ke konsensu v Izraeli, zvláště když se jeho politické strany připravují na volby plánované na příští rok. Pouze při podstatně větší soudržnosti v USA a Izraeli však mohou vedoucí představitelé Íránu vůbec začít uvažovat o kompromisu v otázce svého jaderného programu.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
Copyright: Project Syndicate, 2012.
www.project-syndicate.org
