"Působí to na mne samozřejmě depresivně. Když jsem vevnitř, vždy si vzpomenu na to, co se tam tehdy dělo," popisuje své pocity Marie Janalíková. Její otec byl v uherskohradišťské vyšetřovací vazbě od července 1951 do konce srpna 1952. Z toho 99 dnů strávil na samotce. Na jeden den přitom byla odvlečena do toho hrůzného domu i matka paní Janalíkové. "Něco z té bývalé věznice by určitě mělo být zachované jako památka pro budoucnost," říká Marie Janalíková. A není to zdaleka jen její názor.
O bývalé vězení, jako zázrakem, či spíše shodou okolností zachované v neporušeném stavu až do současnosti, se zajímají pamětníci, historikové, badatelé, nadšenci, poslanci i místní komunální politikové. Jsou přesvědčeni, že budova - nebo alespoň její část - se má změnit v muzeum totality. Jsou si vědomi, že právě teď je ta pravá chvíle rozhodnout o jeho dalším osudu. Ten je totiž nejasný.
Bývalá věznice v Uherském Hradišti
"Sepsali jsme petici, v níž jasně říkáme, že chceme zachovat opravdovost a pietu tohoto historického areálu. Je to věc celého národa," vysvětluje učitel uherskohradišťského gymnázia Jaroslav Křápek. Stojí v čele občanského sdružení Memoria, které vzniklo letos v březnu. Jeho cílem je prosazovat důstojné využití věznice. Nejde přitom o regionální záležitost. Pod petici se už podepsaly čtyři tisíce lidí ze všech koutů země a další podpisy přibývají.
"Malá Osvětim"
Věznice si podle názorů mnohých zaslouží zvláštní pozornost, jelikož je místem plným bolesti. Brutální vyšetřovací metody zde zavedli už nacisté za druhé světové války. Později se na tomto místě po válce popravovali kolaboranti a po únorovém převratu protikomunističtí odbojáři. Mnozí z nich ani popraveni být nemuseli – zemřeli během brutálních výslechů.
Zdejší vyšetřovatelé zavedli v zemi ojedinělou novinku – mučení speciálním strojem na elektřinu. Do dějin se zapsal především velitel vyšetřovny StB Ludvík Hlavačka a jeho podřízený Alois Grebeníček. Samotné mučení se ovšem odehrávalo mimo budovu věznice, na půdě jednoho z domů ve městě. Vězně pak ve zbědovaném stavu dopravovali zpět. "Kdo se tam dostane, je v šoku z toho, jak vypadá ten otřesný prostor z padesátých let. Je to malá Osvětim," říká Křápek.
Komunistický vyšetřovatel StB Alois Grebeníček.
O tom, že místo si zaslouží zvláštní pozornost, málokdo pochybuje (s výjimkou komunistů). Problém je v tom, že areál je rozlehlý a jeho oprava by byla mimořádně nákladná. Na druhé straně leží v centru města, a tak se nabízí jako velice výhodné místo pro podnikání. "Příští využití je samozřejmě otázkou diskuse, ale podle našeho názoru nesmí ohrozit ducha toho místa. Jsme proti hotelu, supermarketu či parkovišti," poznamenává Křápek.
Věznici prodáme. Vlastně ne
Nyní slouží jako sklad spisů pro místní soud, ale to by se mělo změnit. Naposledy o věznici hlasovali uherskohradišťští zastupitelé na jednání před necelými třemi týdny. Rozhodli, že ji koupí od ministerstva spravedlnosti za šestnáct a půl milionu korun a část přemění na muzeum totality. Ve zbývajících prostorách by potom mohla být škola či kancelářské prostory. "Napsali jsme na ministerstvo spravedlnosti, že usnesení je přijato," popisuje starosta Libor Karásek.
V té době totiž byl celý areál opuštěný a okresní soud, který se o něj stará, vyhlásil tento majetek za nepotřebný pro stát. To je základní podmínka pro to, aby mohl být prodán. Poslanci Jaroslav Plachý a Antonín Seďa sice ještě předtím prosazovali v Poslanecké sněmovně zákon o bezúplatném převodu, avšak neúspěšně. Městští zastupitelé nakonec rozhodli, že jsou ochotni za areál zaplatit. Jenže začala hrozit velká voda na řece Moravě a všechno bylo najednou jinak.
"Musela jsem zrušit rozhodnutí o nepotřebnosti. Reagovala jsem na hrozící povodeň. Do areálu jsem nechala přestěhovat spisy a zajistila je z hlediska bezpečnosti," popisuje předsedkyně okresního soudu Marie Chmelařová. Nejde o maličkost. Archiválií je kolem deseti tun. "Jsou to živé spisy, které potřebujeme pro soudní řízení." Ani ona neví, jak dlouho archiválie v bývalém vězení vlastně zůstanou. Přitom ministerstvo spravedlnosti už jednou prohlásilo, že o areál zájem nemá. Vyhodnotilo ho jako nevhodný pro účely věznice. "Resort spravedlnosti se asi bude muset znovu zamyslet. Každopádně teď budovu potřebujeme," říká Chmelařová.
Zatím není nic jisté
Záměr využití areálu, který vznikl už za rakouské monarchie, se však dramaticky měnil už v minulosti. Většinou tam však sídlil soud s věznicí. Krátce poté, co v budově skončili své řádění rudí vyšetřovatelé, byl však celý areál uzavřen: krajský soud a věznice se v roce 1960 odstěhovaly do Brna. Místo strachu se tak proměnilo v obyčejné sklady.)
Bývalá věznice v Uherském Hradišti
Až po sametové revoluci se znovu začalo mluvit o návratu vězňů. Překvapivě. Ministerstvo dokonce objekt, který v té době byl majetkem města, znovu koupilo a plánovalo jeho přestavbu. Chybělo málo a unikátní památka by dnes neexistovala: dokonce už bylo vydáno stavební povolení pro přestavbu. "Projekt skončil u ledu. Proč, to nebylo zdůvodněno. Tak jsem v září 2006 vydala rozhodnutí o nepotřebnosti," říká předsedkyně okresního soudu Chmelařová.
Atmosféra, jaká jinde není
Ti, kdo se na zvláštní povolení dostali dovnitř, popisují bizarní a depresivní atmosféru, jaká se jinde jen těžko najde. Vězeňská kaple s rudou hvězdou, v níž se vyšetřovatelé převlékali za kněze a usedali do zpovědnic, aby tak z nešťastných věřících vězňů vyloudili informace. Cely, v nichž přežívali polomrtví vězni svázaní řetězem. Dvůr, kde se popravovalo...
"To bylo strašné... Nejde o mne, ale Markéta Štrbíková tam ztratila otce, ubili ho ve vězení. Byla jsem s ní na cele," popisuje Anna Hónová, která ve věznici strávila dva a půl roku. Dostala se do různých částí vězení. "Já pamatuji i Grebeníčka, já ho vídávala. Měl takové zlé oči."
Už tehdy si vyměňovala motáky s ostatními vězni. A právě touto cestou se mezi vězni rozšířily i informace o mučení elektrickým proudem. Po přestěhování věznice do Brna měly být samozřejmě všechny doklady o tamních praktikách přemístěny nebo skartovány. Jenže se to nestalo.
"Dostali jsme se do věznice a našli jsme tam list z výslechového protokolu. Bylo tam takových víc, je to absolutně neuvěřitelné!" popisuje architekt Radek Suchánek, který před časem navštívil areál věznice.
Jeden list z nalezených dokumentů si okopíroval: "Trestní věc proti Jaroslavu Fialovi a spol.," je na něm napsáno. Kdo si jej přečte, zjistí, že zde dne 2. října 1954 vyslýchal prokurátor Koryčánek obviněného Bohumila Vystrčila. I takový nález posiluje strašlivou atmosféru místa a ukazuje, jak málo se v této podivné budově vlastně změnilo.
Věznice v Uherském Hradišti - návrhy na přestavbu pro muzeum totality.
Věznice v Uherském Hradišti - návrhy na přestavbu pro muzeum totality.
Toho ostatně chce využít i Suchánek se studenty architektury Liberecké technické univerzity. Dostali nabídku zamyslet se nad budoucím využitím areálu. "V úvahách jsme se dostali k tomu, že by nám přišlo skvělé, kdyby návštěvníci procházeli jednotlivými celami a v nich by své příběhy vyprávěli bývalí vězni. Ta vyprávění si dnes můžete najít na internetu, ale neexistuje místo, kde by bylo možné je takto prezentovat," popisuje Suchánek. Zatímco skici studentů jsou zatím vystaveny v místním kině, občanské sdružení Memoria usiluje o to, aby se o věznici lidé alespoň více dozvěděli. "Je to stále bílé místo. O věznici neexistuje publikace. Ani vlastně nevíme, kolik jí prošlo vězňů a jaký byl jejich další osud," říká Křápek.
Věznice v Uherském Hradišti - návrhy na přestavbu pro muzeum totality.
Věznice v Uherském Hradišti - návrhy na přestavbu pro muzeum totality.
Kdo je tady zvrácený?Se záměrem vybudovat v Uherském Hradišti muzeum připomínající zločiny bývalého režimu, nesouhlasí komunisté. Poslanec za KSČM Miroslav Grebeníček vystoupil během projednávání této otázky ve Sněmovně a takový záměr označil za zvrácený. "Místo je srovnáváno s genocidou v Lidicích a Ležákách," prohlásil. Podle něj jde o snahu připomínat pouze komunistické zločiny. 
Miroslav Grebeníček Jeho otec Alois Grebeníček, který v této věznici působil v 50. letech jako vyšetřovatel, byl přitom obžalován z mučení vězňů. Vyhýbal se soudu, takže unikl trestu. Stejně tak nebyl potrestán ani jeho nadřízený Ludvík Hlavačka, fanatický komunista zodpovědný za většinu nezákonností, které se za zdmi tohoto vězení odehrály. Hlavačka později udělal kariéru v Praze a stal se velitelem pohraniční stráže. |
