Za velkého potlesku byl totiž před dvěma týdny schválen Evropskou komisí "spásný“ plán, který má přinést podle ministrů financí Evropské unie reformu regulace nad bankami, pojišťovnami, penzijními fondy a dalšími finančními institucemi. Nová pravidla mají zabránit opakování krize.
Jenže: plán počítá se vznikem dvou nových evropských úřadů (Evropská rada pro systémová rizika a Evropský systém finančního dozoru) a se třemi již existujícími výbory, které mají nad bankami a nad finančními a kapitálovými trhy dohlížet.
Jen další úřady
Ohlédněme se do nedávné minulosti do Spojených států, kde krize vznikla a pak se následně přelila do Evropy a Asie. V USA operuje dvanáct dohledových úřadů a v Evropě je jich kolem čtyřiceti. Přestože měly všechny informace o dozorovaných finančních institucích, žádný z nich včas nezasáhl. Vznik nových úřadů tedy není lékem na řešení krize.
Plán Evropské komise navíc vyvolává celou řadu otázek. Zastavme se alespoň u několika z nich.
Plán neřeší, kdo bude platit účet za finanční injekce, které si vyžádá příští krize. Jestliže totiž některá banka, nedej bože selže, není jasné, kdo za to ponese odpovědnost a kdo náklady na případnou pomoc bance zaplatí. Mají snad účet za finanční injekci bance platit Češi, i když bude český bankovní či pojišťovací trh fungovat bezchybně a k problémům dojde v jiné zemi? Navíc ani nepodléháme Evropské centrální bance, protože jsme zatím nezavedli jednotnou evropskou měnu.
Mají se snad kompetence k našim bankám přesunout od ČNB do nových evropských institucí, když bude nakonec platit rozhodnutí centrální evropské instituce český daňový poplatník? To není jediná nevyjasněná otázka. Dalším nevyřešeným problémem zůstává, jak sjednotit garanční fondy, které slouží pro krytí ztrát klientů finančních institucí. V některých zemích totiž zřízeny jsou a v jiných ne.
Další otázka, která se nabízí je, kolik zřízení nových evropských úřadů bude vůbec stát a kde vzít osvícené a erudované úředníky, kteří by měli nad evropskými bankami a finančními trhy bdít? V době, kdy by měla Evropa obracet každou korunu, je takový návrh bez jasného vyčíslení těžko stravitelný. Pod praporem zabránění obrovských ztrát není možné přeci vršit další chyby.
Učme se z omylů jiných
Existuje nějaký lepší recept? Obecně platí, že vynaložené náklady musí odpovídat přínosům. To platí nejen o nákladech na zřizování institucí, ale i o nákladech na další regulaci. Některá odvětví financí jsou již přeregulována, jiná regulována téměř nejsou. Přitom Evropská komise chrlí další a další regulace, ty však sami o sobě krizi nevyřeší a myslím si, že ji nevyřeší ani vznik nových institucí. Možným řešením je efektivnější a důslednější kontrola aktivit bank, pojišťoven a obchodníků s cennými papíry na národní úrovni a poté až na evropské úrovni.
Správným krokem je podle mě i totální zlepšení komunikace mezi jednotlivými dohledy členských států. Podle mých zkušeností je nutné zásadním způsobem zrychlit poskytování informací mezi evropskými dozorovými orgány. Podle mě by byl další krok správným směrem nejprve sloučit dohledové instituce v jednotlivých zemích, tak jak jsme to udělali u nás, kdy byl dohled integrován do ČNB. Učme se raději z omylu jiných, nikdo nežije dost dlouho na to, aby se stihl naučit všechno jen z vlastních omylů.
o autoroviMilan Šimáček je náměstek generálního ředitele EGAP, člen dozorčí rady Burzy cenných papírů a lektor na VŠE, fakultě financí a účetnictví, bývalý náměstek ministra financí a výkonný předseda Komise pro cenné papíry. |
