ANKETA
Schvalujete mírné týrání při výslechu lidí podezřelých z terorismu?
Stohy dokumentů pocházejí převážně z roku 2002 a referují hlavně k výslechům zadržených teroristů z Al-Kajdy.
Pro teroristy platí jiná pravidla
V předloňském únoru prezident George Bush podepsal dokument, jenž mimo jiné vymezoval pole působnosti vyšetřovatelům, kteří vyslýchají teroristy.
"Náš národ si uvědomuje, že dnešní doba potřebuje nové přehodnocení některých válečných zákonů," napsal Bush. Na mysli měl především ženevské konvence, které zakazují mučení.
Podle washingtonské administrativy totiž zásady nemučení a dobrého zacházení nemusejí zcela platit pro bojovníky Al-Kajdy. "Avšak naše hodnoty, jakou je třeba národ, nás nutí, abychom se zajatci zacházeli lidsky," dodal v memorandu prezident.
Rumsfeld dovolil použití psů
Mezi dokumenty jsou také pokyny ministra obrany USA Donalda Rumsfelda jak zacházet s vězni na Guantánamu. Armádní velitelé ho totiž v roce 2002 požádali, aby posvětil jimi navržené techniky výslechů na Kubě.
Z Guantánama tehdy podle listu Washington Post chodilo do Pentagonu jen málo nosných informací, tam proto usoudili, že je potřeba přehodnotit platné stanovy. "Někteří zadržení prostě nereagovali na naše metody," posteskl si jeden z generálů Washingtonu Post.
Rumsfeld dovolil tři stupně výslechů: první umožňoval např. křičet na zajatce. Druhý schvaloval izolace vězňů, mnohahodinové výslechy (až 20 hodin), nucení zadržených, aby zůstávali stát, zastrašování zuřivými psy. Třetí stupeň hovořil o mírném fyzickém kontaktu.
Většina z toho a ještě mnohem víc se objevilo později v iráckém vězení Abú Ghrajb, jak letos vyšlo najevo: používání psů při výsleších, svlékání nebo zesměšňování.
K vojákům spisy nedošly
"Nikdy jsem nikomu nenařídil, aby mučil. A nikdy to nenařídím. Hodnoty tohoto národa jsou takové, že mučení není součástí našich duší," prohlásil George Bush po setkání s maďarským premiérem, kterého ujistil, že vojáci-trýznitelé nejsou typičtí Američané.
Kancléř Bílého domu Alberto Gonzales reportérovi listu Washington Post sdělil, že žádné z dokumentů, které štáb zveřejnil, se nedostaly přímo k vojákům v terénu. O mnohém prý nevěděl ani prezident.
Podle Gonzalese se právníci, politici a důstojníci, kteří zmíněné spisy připravovali, spíše pokoušeli stanovit, kam až lze dojít v rámci dodržování zákonů. Části, jež hovoří o týrání při výsleších, podepsal Rumsfeld, ale Bush o nich nevěděl, vysvětlil.
Bílý dům se lekl kauzy Abú Ghrajb
Zpravodaj Los Angeles Times ale upozornil, že publikované materiály vnášejí do kauzy mučení v Abú Ghrajb jen málo světla. A to především proto, že nejzásadnější dokumenty se vztahují ke Guantánamu. Navíc byly loni novelizovány.
"Je to takový samo-výběr," ohradil se proti textům demokratický senátor Patrick Leahy. "Washington pod tlakem veřejnosti vydal jen zlomek toho, co by skutečně mělo vyjít ven," dodal zákonodárce z Vermontu.
Svazek listů, který byl podle BBC pět centimetrů vysoký, je plný irelevantních poznámek, citoval deník Los Angeles Times pracovníka ministerstva spravedlnosti. Údajně se už pracuje na přesnější verzi, a tak nastal čas, aby byl nasycen "hlad veřejnosti" po důkazech.
Ačkoli jsou dokumenty z Bílého domu jen málo přesné a nadále nevyvracejí pochybnosti o tom, že vysoce postavení důstojníci a politici o mučení věděli, jejich uveřejnění byl ze strany Washingtonu odvážný krok. Pramenil pravděpodobně z krize důvěry v USA, kterou skandál s věznicí v Abú Ghrajb ve světě vyvolal, poznamenal reportér BBC.
Na výjimečnosti gesta Washingtonu ubírá skutečnost, že mnohé z dokumentů v minulosti pronikly do médií, takže Bílý dům jejich zveřejněním tolik neriskoval. Přesto se našlo dost zastánců, kteří odmítali i tuto formu vstřícnosti. Argumentovali tím, že Spojené státy tak nepřímo pomohou svým nepřátelům.
