Neděle 16. února 2020, svátek má Ljuba
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 16. února 2020 Ljuba

Upřímní snaživci z periferie, kteří nikdy neochutnají sladkých plodů kapitalismu

  17:11aktualizováno  17:11
Směšné, neohrabané, ale v něčem opravdové jsou postavy budující kapitalismus ve hře Olivera Bukowského nazvané Hosté. Uvádí ji pražské Divadlo Komedie.

Divadlo Komedie: Hosté. Stanislav Majer, Gabriela Míčová, Martin Pechlát | foto: Kamila Polívková

Divadlo Komedie vyhlásilo svoji nynější sezonu za německou, tedy čerpající z německého písemnictví a z německých dějin. Po inscenaci Goebbels/Baarová sezona pokračuje Hosty, hrou současného německého dramatika Olivera Bukowského (1961).

Z dosavadní historie působení tvůrčího kolektivu kolem intendanta Dušana D. Pařízka a uměleckého šéfa Davida Jařaba, kteří v Komedii působí od roku 2002, lze celkem samozřejmě usuzovat, že německá sezona nehodlá být (a nebude) čítankovým projektem, který připomene velikost německé kultury, nýbrž prostřednictvím německé literatury a německé skutečnosti hodlá nasvěcovat minulost a současnost rovněž českou. Jestliže inscenace Goebbels/Baarová evokuje nejtemnější (německo-českou) minulost a vztahy na samé špičce zvrhlé mocenské pyramidy, Bukowského Hosté se prodírají současností – pokud za ni přijmeme i devadesátá léta s jejich nadšeneckým podnikatelstvím v někdejších evropských komunistických státech – a postavy Hostů tak činí stranou veškerého mocenského ruchu a velkých společenských hráčů.

Ztracenci na novém Západě

Dějištěm Hostů je vesnice v kterémsi zapadlém kraji, v níž své pohostinské zařízení provozují či lépe rozjíždějí Erich (Martin Pechlát) a Kathrin (Gabriela Míčová). Jejich víra v kapitalistické lepší příští je opravdová a naivní. Na nové poměry se pokoušejí adaptovat i řezník Hagedorn (Stanislav Majer), zemědělec Treitsche (Roman Zach), ex-dojička Schwanhofová (Monika Krejčí) a její dcera Edith (Ivana Uhlířová) i hrnčířka a klavíristka Stoklasová (Dana Poláková), jež do vesnice přibyla z města, které jí zřejmě připadalo už k nesnesení falešné a neautentické. V nic již naopak nedoufá mladý opilecký farář Mirsch (Jiří Černý). A mezi těmito lidmi se objeví host, jistý pan Neugebauer (Martin Finger), jimi vřele uvítaný.

Vesničané se kolem něho začnou slétat jako mouchy, podkuřují mu, ale světácký host je v podstatě stejný zoufalec jako ti snaživci z periferie. Všichni tihle lidé jsou ve světě, který vyžaduje tvrdé lokty, mazanost, kreativitu a flexibilitu, pouhými hosty – hosty nevítanými, nezajímavými, ignorovanými, směšnými. Všichni jsou outsideři a jimi zůstanou. Rochní se ve svých pomyslných chlívcích a utěšují se beznadějnou nadějí, že něco velkého přijde. Nic velkého nepřijde. Jen každodennost. (A do ní patří i závěrečný výstup v indiánských čelenkách a oblecích, to je pouhá slavnost v rezervaci.) Nejlépe to ví farář Mirsch. Asi i proto strašlivě chlastá a mátoží se po scéně s téměř obnaženým ohanbím. Bůh tady mlčí a není vidět.

Dramaturgicky mají Hosté v současném repertoáru Komedie nejblíže k Musilově hře Snílci a ke Schwabově kusu zvanému Nadváha, nedůležité: Neforemnost. Ve všech třech hrách se potkává sešlost, v níž není velkých generačních rozptylů ani co do věku, natož co do životního rozpoložení. Ta sešlost řeční, baví se, popíjí a předvádí velmi nelaskavou komedii vztahů a nenaplněných životů.

Plavba na osvědčeném proudu

Nikoliv kmenový režisér Komedie Thomas Zielinski aranžoval výstupy a vedl herce v Hostech řekněme velmi kontinuálně s pojetím Dušana D. Pařízka, který nastudoval zmíněného Musila a Schwaba. Je to až zarážející, ta Zielinského režijní návaznost; ostatně nejen na Pařízkovy postupy. Aranžmá, kdy postavy posedávají a postávají v zadní části scény a přicházejí dopředu zahrát svoje party a zase se vracejí na místo, není v Komedii použita zdaleka poprvé; nyní tam lze obdobný postup vidět v Petrolejových lampách (režie David Jařab).

Herecký ansámbl Komedie na sebe velmi dobře slyší, vypracoval se v kolektiv navzájem vyladěných individualit – a režisér Zielinski toho při formování jednotlivých týpků v Hostech využil na můj vkus až příliš: prostě se na to očividně spolehl, aniž by se pokusil z herců dostat něco nového, dalšího, než co v Komedii u nich mohl vidět v předešlých inscenacích. Možná to ani nebylo jeho cílem, třeba Zielinski zamýšlel právě tohle: plout bezpečně s tím proudem, který Komedii donesl do pozice asi nejzajímavější scény v současné divadelní Praze.

I když musím říct, že Dana Poláková v roli hrnčířky a klavíristky Stoklasové velmi podařeně trefila stylizovanou polohu, která ji odlišuje od jejích civilistněji uchopených a v rámci daných inscenací – tedy jak Snílků, tak „Nadváhy“ – nikoliv nejvýraznějších postav. Nelze vyloučit, že Polákové v Hostech obzvlášť svědčí převlek, do kterého a za nějž se může „schovat“ a stát se někým jiným (nevkusná hnědá paruka na hlavě, černé legíny nebo co to má na nohách a navrch šedivé sako…).

Určitá kostýmní vyšinutost a vědomá, cílená nevkusnost (dílo Terezy Beranové), stejně jako echtovní, bezprostředně postsocialistická umakartovost scény (Maxim Velčovský) vnášejí do Komedie odlišnou, uvolněnější barevnost, než je funkcionalistická střídmost kupříkladu Pařízkových scénografických řešení. S touto vizuální zabláceností a pomačkaností kontrastuje hudba Ivana Achera, pravidelného spolupracovníka Komedie. Ruchovost, vytočenost, údernost Acherova příspěvku, podpořená zbytečně vysokou hlasitostí, vnáší do inscenace doslovnou tvrdost, která se však v textu neobjevuje. Jeho krutost je naopak stažená, kdežto Acherova hudba tlačí na pilu, dramatizuje poněkud nadarmo.

Nezlatá střední cesta

Za oběma zde již zmiňovanými inscenacemi Hosté v něčem zaostávají: oproti Snílkům jim schází jemnost a chvění, oproti „Nadváze“ její monstrózní negace všech dobrých mravů, její apokalyptičnost a esencialita. Hosté se nacházejí kdesi mezi, ale není to zlatá střední cesta.

Bukowského text obsahuje jedno velké inscenační úskalí: je to fraškovitý obraz provinčního světa, postavy vzbuzují soucit, ale jak tuto „malost“ učinit více naléhavou a méně zábavnou, aniž by se humor vytratil? Nevím, třeba Bukowského Hosté tenhle potenciál v sobě ani nemají. Nebo zkrátka mám malou představivost.

Poměřováno takzvaným pražským divadelním průměrem, ční i Hosté nad ním. Ale Komedie si bič na sebe už upletla sama: v kontextu její tvorby jde o inscenaci slušnou, ne však vynikající a erbovní.

o hře: Hosté

Oliver Bukowski: Hosté

Překlad: Tomáš Kafka
Režie: Thomas Zielinski
Dramaturgie: Kai Festersen
Scéna: Maxim Velčovský
Kostýmy: Tereza Beranová
Hudba: Ivan Acher
Hrají: Jiří Černý, Martin Finger, Monika Krejčí, Stanislav Majer, Gabriela Míčová, Martin Pechlát, Dana Poláková, Ivana Uhlířová a Roman Zach.
Česká premiéra: 30. října 2009, nejbližší reprízy: pá 13., po 23. listopadu 2009 (v 19.30 hod.). Divadlo Komedie, Jungmannova 1, Praha 1;

Autor: Kavárna

Kardiolog Miloš Dobiáš v Rozstřelu: nadbytek potravin nás ničí

  • Nejčtenější

Vichřice prošla Českem. Ochromila dopravu, bez proudu je sto tisíc míst

Vichřice spojená s tlakovou níží Sabine v Česku v pondělí odřízla téměř 300 tisíc odběratelů od elektřiny, večer se...

Výstražná mapa zčervenala. Kvůli Sabine je vyhlášeno extrémní nebezpečí

Kvůli orkánu Sabine meteorologové zvýšili stupeň nebezpečí, které bude na dvou třetinách území extrémní. Nejvyšší...

Nejdřív proletí Německem, pak vtrhne i k nám. Česko zasáhne orkán Sabine

Česko se připravuje na orkán, který meteorologové pojmenovali Sabine. Dorazí k nám z Německa během nedělního podvečera...

VIDEO: Vlk zakousl na kolejích srnče blízko zastávky, strojvedoucí nezastavil

Slovenská organizace Štátne lesy Tatranského národného parku (TANAPu) zveřejnila na Facebooku video z útoku vlka na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlavní hygienička bude možná muset kvůli vzdělání skončit ve funkci

Hlavní hygienička Eva Gottvaldová možná bude muset do roka opustit svou funkci. Důvodem je to, že nemá vzdělání, které...

Premium

Češi bydlí stále častěji ve sklepech. K extrémním řešením je nutí drahé nájmy

Nedostupné bydlení nutí Čechy ke stále extrémnějším řešením bytové situace. Zejména v největších městech už lidé míří i...

Premium

Sovětská legenda: Fourcadovi pomáhají lékaři. Francouz: Ta žena musí být šílená

Slavná sovětská biatlonistka a běžkyně na lyžích, trojnásobná olympijská vítězka Anfisa Rezcovová, si v rozhovoru pro...

Premium

Postavili si malý domek. Přezdívají mu termoska na bydlení

Nic z moderního komfortu v něm nechybí, na druhou stranu ani centimetr nikde nepřebývá. Tomáš Staněk navrhl a postavil...

  • Další z rubriky

ZÁPISNÍK: Panika o českých volbách a sex v Japonsku

Cizinci se divili, proč Češi šílí kvůli volbám. Vzpomínky na válku. Málo sexu u Japonců podle The Washington Post....

Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se...

ZÁPISNÍK: Pussyriotismu zdar. Babiš nebo Zemanovci?

Dávka angažované poezie. Nápad na byznys s politickým deštěm. Hledání odpovědi na otázku: Kdo je horší? To jsou témata...

ZÁPISNÍK. Miss America a vůdkyně Bobo. Papež poskytl interview

Hrozné, Miss America je mohemedánka. Pinožení u klausistů. Proč na rozdíl od Němců odsuzujeme velkou koalici. Rozhovor...

Najdete na iDNES.cz