Pár měsíců po pádu Bagdádu přistála na tamním letišti letka transportních letadel s nákladem, který by rozklepal všechny bankovní lupiče světa. Místo obrněných vozidel nebo beden s municí byly na palubách jen bankovky. Miliardy a miliardy dolarů. Celkem dvanáct miliard ve stodolarovkách.
Byly slisované do cihliček a umístěny na obyčejných paletách. Vyžádal si je americký správce Iráku Paul Bremer. Je třeba platit hotově, z ruky do ruky, aby obnova země postupovala co nejrychleji, vzkázal tehdy.
Do válečné zóny tedy putovalo sto tun stodolarových bankovek. Zhruba tolik váží dvanáct miliard dolarů. Kdyby je vezli osobními auty, potřebovali by jich dvě stě a kolona by byla delší než kilometr. Lákavý cíl pro lupiče. Jenže ti neměli šanci. Tyhle peníze shrábli jiní.
Rozpuštěné miliardy
Dodnes nikdo neví, kam z té obrovské hromady zmizelo 8,8 miliardy. Nějak se v Iráku rozpustily. Ale vlastně to není takový problém. Je to totiž nic ve srovnání s tím, kolik stojí celá irácká válka.
Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz spolu s kolegyní Lindou Bilmesovou tvrdí v nedávno vydané knize, že až se vše na konci sečte, jen Ameriku to bude stát skoro tři biliony.
Zbytek světa na ni doplatí zhruba stejnou částkou. Kolik to bude stát Irák, nikdo zatím nespočítal.
Tři biliony vypadají takhle: 3 000 000 000 000.
Je to 25 800 tun stodolarových bankovek.
Je to tolik peněz, že za šestinu té částky by podle Stiglitze Amerika dokázala ucpat díry v systému sociálního zabezpečení na pětasedmdesát let dopředu.
25 milionů malířům
Mělo to dopadnout úplně jinak. Tahle válka měla být za hubičku. Tehdejší ekonomický poradce prezidenta Bushe Lawrence Lindsey prohlásil ještě před útokem, že konflikt by měl přijít na sto, maximálně dvě stě miliard. A hned za to dostal přes prsty: ministr obrany Donald Rumsfeld to označil za příliš nafouklý balon a vysvětlil, že tohle tažení přijde na padesát nebo šedesát miliard. Víc ne.
Dneska Irák zhltne tuhle částku za pět měsíců. Měsíční náklady totiž činí 12,5 miliardy. Oficiálně.
Ekonomové jako Stiglitz si však myslí, že to zdaleka není celá částka: tyhle peníze financují jen „provoz“, tedy přímé vedení války. Jenže v pozadí jsou ještě skryté náklady.
Vypadají třeba takto: když první vůz kolony najede na minu a ostatní auta do sebe řetězově narazí, je na účet vedení války připsán jen ten první. Ostatní se v účtech neobjeví, protože jsou vedeny jako dopravní nehody. Anebo jinak: mezi zraněné nejsou připsáni vojáci, jimž se něco stalo mimo bojovou akci nebo jednoduše onemocněli. Na to je úplně jiná kolonka. Přitom právě těchto vojáků je mnohem víc než těch, které zraní kulka nebo nálož.
Teď od detailů k celku. Před rokem Pentagon odhadoval, že posily, jež pomohly utlumit činnost povstalců, budou stát 5,6 miliardy. Ale do toho započítal jen jednotky pro přímé bojové akce a vynechal více než 20 000 vojáků z podpůrných útvarů.
K tomu si přidejte zvyšující se výdaje na pohonné hmoty, stoupající bonusy, které mají přilákat muže, aby vstupovali do armády, opravy a náhrady zničené bojové techniky. Válka se totiž táhne už pět let, s čímž nikdo moc nepočítal.
To však pořád není všechno. Připočtěte ještě náklady na padlé vojáky. Rodina dostává od vlády automaticky půl milionu, ale Stiglitz navíc započítává za každého ještě dalších sedm milionů, což je „střední cena ztraceného života“, tedy jakási hodnota, kterou padlý neodvede společnosti. A pak přichází jedna z největších položek – léčení, odškodnění, náhrady a důchody zraněným, veteránům a invalidním vojákům.
Více než třetina ze 750 000 vojáků propuštěných do civilu potřebovala lékařskou pomoc. Z toho sto tisíc se jich vrátilo s vážnými duševními problémy a padesát tisíc s posttraumatickým stresem. Armáda odhaduje, že pětina z navrátilců utrpěla mozková poranění. Z dvaceti tisíc lidí jsou invalidé. Jen tohle všechno má vyjít na 700 miliard.
Amerika dobře ví, jaký finanční chomout bude mít na krku. Platby za lékařskou péči, náhrady a odškodnění pro veterány druhé světové války – zdůrazněme, že skončila v roce 1945 – se začaly lámat až v roce 1994, kdy začali vymírat veteráni a vdovy...
Stiglitz bere součty od podlahy, takže započítává i náklady, které zaplatí Američané jako nepřímý dopad války. Například barel ropy byl v době útoku na Irák za 25 dolarů, teď stojí víc než stovku. Kromě toho bude Amerika muset splácet půjčky (a úroky), jimiž financuje iráckou válku.
A pak jsou tady „drobné“, tedy ztracené, zašantročené a rozkradené miliardy jako ty, které zmizely Bremerovi. Peníze za předražené stavby, které byly nepoužitelné, protože neměly třeba kanalizaci a odpady. Účty za malování domů ve výši 25 milionů. Minulý týden uvedla CNN, že nikdo neví, kam zmizelo 1,2 miliardy na výcvik irácké policie. Miliarda k miliardě...
Co by za to bylo?
V prvních letech stála válka čtyři miliardy měsíčně, teď je to tedy oficiálně dvanáct. Stiglitz si však myslí, že při započtení všech nákladů stojí irácká válka dokonce 25 miliard za měsíc.
A tohle se má podle očekávání Pentagonu táhnout možná až do roku 2020, byť ne v takové míře.
A až bude tohle tažení jednou historií a všechno se podtrhne a sečte, vyjde cifra tří bilionů. „A to je zdrženlivý odhad,“ napsali Stiglitz a Bilmesová.
Za jediný z oněch tří bilionů by Amerika mohla zaplatit například toto: osm milionů bytů, patnáct milionů učitelů, roční zdravotní péči pro 530 milionů dětí, univerzitní školné pro 43 milionů studentů.
Anebo jinak: Spojené státy nyní věnují Africe pět miliard dolarů ročně a bojí se, že je odtud vytlačí Čína. „Přitom pět miliard, to je jen cena za zhruba deset dnů válčení.
Ale je to opravdu tak?
Stiglitzovy závěry jsou pro mnoho ekonomů výzvou do ringu. Když je prostudujete, zjistíte, že Stiglitz nepřehání jednotlivé položky. Jde jen o to, co všechno do nákladů zahrnuje. Je to, jako když vám někdo nabourá auto a vy máte vyčíslit škody.
Pojišťovna vám řekne, že bylo už staré, a vyplatí vám sto tisíc. Jenže vy si musíte koupit auto třeba za čtvrt milionu. Navíc jste několik dní museli jezdit do práce taxíkem, platili jste odvoz prababičky z lázní, ačkoliv jinak byste pro ni přijeli sami, nestihli jste jednu obchodní schůzku a přišli tím o tučný kontrakt... Jde jen o to, kde se řetězení škod zastaví.
Kritici napadají hlavně tři body Stiglitzových počtů: za čtyřnásobné zvýšení cen ropy nemůže jen válka, ale rostoucí žízeň Číny a Indie, je přehnané započítávat za každého padlého škodu sedm milionů, a také je třeba jako protiváhu vzít v úvahu, kolik by stálo nekonečné udržování Saddáma Husajna v jeho irácké kleci. Střežení bezletových zón na jihu a severu země, udržování flotily v Perském zálivu či financování zbrojních inspekcí stálo těžké miliardy.
Navíc to vypadá, že Amerika si to vlastně může dovolit. V roce 1968, kdy zuřila válka ve Vietnamu, utrácela za obranu desetinu hrubého národního produktu, v polovině 80. let už to bylo jen 6,2 procenta a v letech 2005 až 2007 pouze čtyři procenta, což je stejně jako v 90. letech, kdy si Spojené státy užívaly „mírové dividendy“ po rozpadu Sovětského svazu.
Dokonce i Stiglitz připouští, že Amerika, která ročně vyprodukuje čtrnáct bilionů dolarů, na to vlastně má. „Pro USA to není mnoho peněz, můžeme si to dovolit. Ale umíte si představit, co všechno za to mohlo být?“
Válka právě vstupuje do svého šestého roku, krve ubylo, ale peníze tečou stále dál. A ten proud bude sílit.
. Kolik stojí válka2. světová válka 3,2 bilionu |
