Tomáš už je ženatý s firmou, řekli Baťově novomanželce. Jak se zrodila podnikatelská legenda?

Když před dvěma dny zemřel Tomáš Baťa mladší, byl to pro obyvatele Zlína šok. Byl totiž poslední z rodiny, který ještě před válkou ve Zlíně vyrůstal a dodnes se tam pravidelně vracel.

Tomáš Baťa a Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Slavnostní otevření nové budovy, červen 2008. | foto: MAFRA

Byla to jedna z nejúžasnějších chvil jeho života: Tomáš Baťa mladší stojí na balkoně zlínského náměstí. Pod ním se tísní tisíce lidí. Je prosinec 1989, padl komunismus a Baťa přijel do města, které za svůj rozvoj vděčí jeho otci a jeho strýci.

"Ať žije Baťa,“ skanduje dav.

Baťa je evidentně dojatý. "Na ten zážitek nikdy nezapomenu, zvlášť když dobře vím, že lidé ve mně viděli víc symbol než osobu,“ vzpomínal později Tomáš Baťa ve své knize pamětí.

Bylo mu tehdy pětasedmdesát a předsedal správní radě společnosti, která zaměstnává asi sedmdesát tisíc lidí v mnoha zemích na celém světě.

Kromě Československa.

. Jak vznikla firma

Podnik založil Tomáš Baťa starší v roce 1894 se sestrou a bratrem. Potýkal se s problémy, v jednu chvíli mu hrozil bankrot. Ten dokázal odvrátit a firmu dál rozvíjet.

Jenže lidé evidentně vzpomínali na dobu, kdy Baťové byli největšími zaměstnavateli právě v jejich kraji a jejich městě. Na dobu, kdy vyrostla obří továrna, nové obchodní centrum, celé čtvrtě cihlových rodinných domků a nejvyšší mrakodrap v Československu.

To všechno, co se komunisté pokoušeli později neúspěšně zaretušovat a vymazat z dějin. Vždyť Baťův "botostroj“ byl pro ně jasným symbolem kapitalistického vykořisťování. Město i přes protesty místních obyvatel přejmenovali na Gottwaldov a Baťovu firmu na Svit. Jméno Baťa, které znal celý svět, mělo být navždy v Československu zapomenuto.

Teď se však zdálo, že se lidem ve Zlíně a okolí najednou otevírá celá ta úžasná a dávno pozapomenutá historie. Jenže historie to byla tak trochu i pro samotného Tomáše Baťu mladšího.

Vždyť se vracel do města, které více než půl století prakticky neviděl. Přesto to však bylo město, které vybudovali jeho předkové. Prakticky z ničeho.

Zrod impéria
Ještě děda Tomáše Bati mladšího prodával boty na jarmarcích. Ševcem byl i praděd a prapraděd a všichni pocházeli z Uherského Hradiště. Teprve Tomáš Baťa starší dokázal z obyčejné ševcovské živnosti udělat něco víc: přeměnit ji na byznys.

Zpočátku se mu ovšem nevedlo vůbec dobře. Nejdřív odešel do Vídně a zkoušel se osamostatnit. Bylo mu patnáct. Nevyšlo to. Tak se vrátil a prodával otcovy výrobky v Praze a ve Vídni.

. Tomáš Baťa starší (1876–1932)

Asi nejznámější český podnikatel. Založil firmu Baťa. Zaváděl nové metody řízení, využíval stroje a pečoval o zaměstnance, dbal na rozvoj města. Zemřel při letecké havárii.

V roce 1899 v německém Frankfurtu a o šest let později v Americe zjišťuje, jak úžasně mohou lidem usnadnit práci stroje. Na to nikdy nezapomene. Razí heslo: "Lidem myšlení – strojům dřinu“. Podobných hesel vymyslel mnoho: "Den má toliko 86 400 vteřin“, "Pomoz sám sobě“ a další.

V dalším rozvoji mu pomohla válka. Získal zakázku pro rakouskouherskou armádu a také v té době začal prodávat zcela novou lehkou plátěnou obuv.

A okamžitě využíval příležitostí: když zjistil, že Němci si jeho plátěnky chodí kupovat k nám, vypravil se tam na obchodní cestu.

Velblouda máte v zoo
V té době se firma rychle rozrůstala. Baťa začal pronikat do celého světa. Při cestách přemýšlel o různých zlepšovácích.

V Asii uvažoval o přepravě bot pomocí karavan a poslal do Zlína pokyn, aby zkusili vyrobit konstrukci na velblouda. "Máte ho v zoo, tak to vyzkoušejte,“ připsal. To už měl jméno v celém světě.

Říkali mu Český Henry Ford. Když 12. července 1932 tragicky zahynul při leteckém neštěstí, byla to celonárodní tragédie: předseda vlády to v mimořádném telefonátu oznámil prezidentu T. G. Masarykovi. Ale nejvíc zaskočeni byli zaměstnanci: na firmě Baťa bylo závislých asi 30 tisíc pracovníků na celém světě, jen ve Zlíně pro Baťu pracovala armáda téměř dvaceti tisíc lidí.

"Král bot“
Tomáši Baťovi mladšímu bylo v té době ještě necelých osmnáct let, a tak vedení firmy převzal jeho strýc Jan Antonín Baťa, bratr Tomáše Bati. Byla to šťastná volba. Jan Antonín Baťa pokračoval v bratrových plánech. A úspěšně. Pozval do Zlína nejlepší světové architekty a právě tehdy vyrostl u továrny symbol celého města – zlínský mrakodrap, který je dodnes tak obdivován. V něm si nechal postavit svou originální kancelář ve výtahové kabině, aby se mohl při práci přemisťovat a být v kontaktu se zaměstnanci v různých poschodích. Ne náhodou získal přezdívku Král bot.

. Jan Antonín Baťa (1898–1965)

Nevlastní bratr Tomáše Bati staršího. Po jeho tragické smrti převzal firmu, město i továrna se bouřlivě rozvíjí. Po válce je odsouzen za údajnou kolaboraci, rozsudek však soud vloni zrušil. O akcie firmy vedl neúspěšný spor s Tomášem Baťou mladším. Zemřel v Brazílii.

Jenže konec všem plánům udělala okupace a válka. Jan Antonín Baťa ještě stihl udělat důležitý krok: své zaměstnance židovského původu poslal do zahraničních poboček a tím jim zachránil život.

On sám unikl do Ameriky, ale pak už tolik štěstí neměl. Dostal se ovšem na černou listinu spojenců – vytýkali mu, že se nepřihlásil k odboji a nepodpořil finančně prezidenta Beneše. Takže nakonec byl ve své vlasti prohlášen za kolaboranta a nespravedlivě odsouzen. Samozřejmě, že českoslovenští komunisté po válce celý koncern zkonfiskovali. Jeho hodnotu vypočítal Baťa na deset miliard korun, což odpovídalo 200 milionům amerických dolarů!

Firma byla téměř v troskách. A co víc: i rodina. Zatímco Jan Antonín se pokouší o nový začátek z Brazílie, Tomáš junior rozjíždí podnikání z Kanady. Samozřejmě, že už jsou dlouho ve sporu, který končí soudem.

"Tomík“
Tahanice o firmu, o dědictví a odkaz Tomáše Bati staršího budou trvat dlouho. Vyjde z nich ale nakonec vítězně Tomáš mladší, zvaný ve Zlíně Tomík. Jeho firma v kanadském Torontu se stane jediným nástupcem někdejšího Baťova impéria.

Jan Antonín bude v Brazílii sice zpočátku úspěšný při kolonizování zapadlých částí země, ale výsledek sporu s Tomášem pro něj bude tvrdý: získá jen pobočky koncernu v Brazílii a na Haiti. Vše ostatní dostane Tomáš.

. Tomáš Baťa mladší (1914–2008)

Syn Tomáše Bati staršího. V době otcovy tragické smrti mu ještě nebylo osmnáct let. Před válkou byl vyslán do Kanady, kde založil pobočku, která se po konfiskaci továrny ve Zlíně stala novým centrem firmy.

A dokáže toho využít. Zatímco Československo spí za železnou oponou, on pokračuje v podnikání. Zdá se být neúnavný. Když se ženil, přišel k jeho nastávající spolupracovník Dominik Čipera a řekl jí, že Tomáš už je ženatý. "Jeho největší láskou je podnik,“ upozornil nevěstu.

Tomáš Baťa mladší opravdu pro firmu udělal prakticky vše: vybudoval ji znovu z malé, nově založené kanadské pobočky.
A také se za války stihl postavit na správnou stranu: bojoval proti Hitlerovi v kanadské armádě.

Nakonec – zdá se – se pokusil vyrovnat i se zemřelým strýcem. Stejně jako jeho pozůstalí i on podal návrh na obnovu soudního procesu, v němž byl Jan Antonín odsouzen za kolaboraci. Úspěšně. Vloni soud tento verdikt zrušil.

. Historička: Baťovi Dokázali rychle reagovat na problémy

S trochou nadsázky se dá uvažovat, že kdyby nebylo poválečné konfiskace, mohl být Zlín dnes centrem Evropy. Říká to alespoň historička Hana Kuslová, která historii rodiny Baťů mapuje.

V čem byl největší podnikatelský úspěch Baťovy rodiny?
Podívejme se na pár čísel: V roce 1894 založil Tomáš Baťa s bratrem a sestrou továrničku. V roce 1925 vyrobila už 6 milionů párů bot, zaměstnávala 2,5 tisíce lidí, vlastnila 176 prodejen a ovládala téměř polovinu československého vývozu obuvi. A srovnávejme dál: V roce 1938 vyráběla Baťova továrna 6/7 výroby obuvi v zemi a zajišťovala 90 procent vývozu. Měla pobočky v 33 zemích, prodejny v 82 zemích a zaměstnávala 65 tisíc lidí, z toho 42 tisíc v Československu.

Kdo na tom měl největší zásluhu?
Určitě Tomáš Baťa starší, který se nevzdal navzdory počátečním komplikacím. Ale zásluhu má i jeho nástupce Jan Antonín. Tomáš Baťa si spolupracovníky vychovával sám a Jan Antonín byl jistě velmi dobrým žákem. Nemluvme však jen o dvou lidech, ale o všech, kteří se podíleli na expanzi firmy a pracovali na rozvoji i v kultuře či architektuře.

Jak se Baťovi vyrovnávali s dějinnými zvraty?
Dokázali rychle reagovat na problémy. Po první světové válce Tomáš Baťa odpověděl na všeobecný kolaps tím, že snížil ceny obuvi o 50 procent. Také snížil mzdy a z firemních zdrojů zajistil levné potraviny pro zaměstnance. Tím rozhýbal mrtvý kapitál a získal peníze na další výrobu. Taktéž za hospodářské krize, kdy se stanovovala cla a kvóty, firma dokázala reagovat. Stavěla továrny v daných zemích a clu se vyhýbala. Poslední plán už se však nepodařil. Šlo o vybudování vlastní surovinové základny. Firma si chtěla sama pěstovat bavlnu, kaučuk, chovat dobytek... Byla by soběstačná a nikdo, žádní subdodavatelé by jí nemohli diktovat.

Proč se to nepodařilo?
Po druhé světové válce se vytvořily sféry vlivu. V té východní, sovětské, byly továrny znárodněny. Což se týkalo především Zlína. Druhou věcí bylo, že na Západě zahraniční společnosti byly poznamenány sporem mezi Janem Antonínem Baťou a Tomášem o to, kdo je majitelem akcií. Spory trvaly 16–17 let. A mezitím se vývoj posunul dál. Nebýt sporu, byla by firma Baťa úspěšnější. I navzdory tomu, co se stalo v socialistické části světa. A bez ohledu na to, na jakou stranu se ve sporu obou Baťů přikloníme.

Jak by to vypadalo, kdyby nepřišla válka?
Historik by neměl říkat kdyby... Ten problém ale nebyl ve světové válce. Navzdory ní vedení koncernu vytvářelo finanční rezervy, v zahraničních společnostech byly stroje, které byly odvezeny Němcům před nosem. Ta firma měla našlápnuto obrovským způsobem. Byla po válce schopna reagovat na další vývoj stejně pružně jako předtím. Možná, kdyby nedošlo k tomu vývoji, tak by sídlo Evropské unie bylo ve Zlíně. To je samozřejmě nadsázka, ale Zlín nežil jen ekonomikou, přitahoval spoustu vynikajících lidí. Každopádně celá země a Zlín zvlášť by na tom byly lépe.

Je Tomáš Baťa mladší poslední z rodiny, který měl velmi silný vztah ke Zlínu?
Nevím, jaký vztah má jeho syn. Co se týká potomků Jana Antonína Bati, ti se teprve teď dočkali zrušení otcova odsouzení. Mohli by do zdejšího dění promlouvat a myslím, že chtějí. Ale strašně dlouho tady nebyli.