Když se v osmnácti letech vrátil z vídeňské zkušené a v tátově ševcovské dílně převzal roli obchodního cestujícího, v mladém Baťovi už dávno zrál plán vydat se vlastní cestou. Což v jeho představách znamenalo opustit otcovu individuální, a tedy drahou obuvnickou práci a nahradit ji sériovou výrobou. Polovina světa chodí bosa, a kdo první na tenhle trh vstoupí, vyhraje, tvrdil.
Správná rozhodnutí slavných Čechů"Mým cílem nebylo vybudovat firmu. Potřeboval jsem vychovat lidi, kteří budou dobře sloužit zákazníkům. Teprve s nimi jsem mohl vybudovat firmu," říkal Tomáš Baťa (1876-1932). |
Módní hit První podnik, který v roce 1894 založil spolu s bratrem a sestrou, do roka téměř zkrachoval. Krátce poté přišel Tomáš s geniálním nápadem: slavnými baťovkami vyráběnými z levného plátna. Jejich nízká cena si nejen našla zákazníky mezi zástupy lidí s prázdnější kapsou, ale staly se doslova módním hitem, který firmu postavil na nohy.
Během prvních let 20. století se výroba rozběhla tak, že se začalo mluvit o obuvnickém fenoménu. K dalšímu zvýšení produkce a podstatnému zlevnění bot přispěla pásová výroba, o níž si představu Baťa přivezl z cesty do USA.
Za 1. světové války prosperoval zásobováním armády, jenže poválečná krize trhů ohrozila i jeho. Baťa se opět nevzdal, boty okamžitě zlevnil až o polovinu, díky tomu vyprodal zásoby a jel dál. Právě ve 20. letech se zrodila legendární baťovská cena končící devítkou a fungující dodnes: číslo 199 vypadá na cenovce lépe než 200, přitom jde o pouhou korunu.
Během následujících let se zlínská firma rozrostla do obuvnického giganta razantně pronikajícího do světa. A Baťa opět bodoval. V rámci své filozofie, že pouze správně motivovaný pracovník je pro podnikatele přínosem (a tou motivací nemusí být jen mzda), přenášel na podřízené dostatečné pravomoci a důvěru, čímž v dílnách i kancelářích vytvářel specifickou atmosféru pověstné baťovské solidárnosti a loajality.
A to není třeba vzpomínat rozlehlá sídliště, která pro své zaměstnance budoval, o školách, nemocnicích, vzdělávacích a kulturních institucích, které tvořily "nový Zlín", nemluvě.
Proslul výroky "Náš zákazník - náš pán", "Neříkej, že to nejde, raději řekni, že to zatím neumíš", "Jsou tři druhy hodnot, které potřebujete k jakékoli práci na světě: kapitál, vědomosti a svoboda"...
Jenže ve sbírkách jeho citátů najdeme další poklady a zní dobře pořád. Což třeba: "Kdykoli nacházím na botách, které vycházejí z dílny, špatně vytlačené šnyty nebo zkřivený podpatek, nezajímá mě takto pokřivená práce. Ale zajímá mě, kde a v čem se pokřivil charakter lidí v dotyčné dílně. Je mi naprosto jasné, že lidé s pokřiveným charakterem nemohou udělat rovnou práci." Anebo: "Jde o to udělat z podnikání a obchodu celoživotní záležitost, ne pouze příležitost olupovat v něm po několik let lidi a pak se odebrat na odpočinek."
Mistr správných rozhodnutí nakonec učinil jedno tragické. Ráno 12. července 1932 se chystal do Curychu otevřít novou pobočku. Krajem se táhla hustá mlha a pilot jeho soukromého letadla odmítal vzlétnout, jenže Baťa trval na svém, a tak pár minut před šestou hodinou odstartovali. Krátce nato se letadlo zřítilo a Baťa i jeho pilot zahynuli.
Ale impérium, které převzal bratr Jan Antonín, bylo už tak dobře obuté, že čile šlapalo dál.
