Vlevo obří plastika Cloud Gate (Chicago, 2004), „inspired by liquid mercury…“ (Anish Kapoor); vpravo návrh studia HŠH (soutěž na novou budovu Národní knihovny, 2007): „skořepina ve formě kapky rtuti... (HŠH architekti).

Vlevo obří plastika Cloud Gate (Chicago, 2004), „inspired by liquid mercury…“ (Anish Kapoor); vpravo návrh studia HŠH (soutěž na novou budovu Národní knihovny, 2007): „skořepina ve formě kapky rtuti... (HŠH architekti). | foto: www.tate.org.uk/40artists40days/anish_kapoor.html a www.hsharchitekti.czKavárna

Spor o knihovnu pokračuje: Oči, které nevidí, uši, které neslyší

  • 15
Tomáš Hradečný ze studia HŠH architekti se mýlí - viz jeho příspěvek v Kavárně on-line nazvaný Národní knihovna jinýma očima.

Tedy pokud materiály rekapitulující dosavadní vývoj přípravy projektu nové budovy Národní knihovny ČR (viz Kavárna z 3. května 2008) pochopil tak, že zadání projektových prací dle vítězného návrhu ateliéru Future Systems je zabraňováno právě aktivitami studia HŠH architekti. To jistě ne, tomu bezpochyby brání někteří politici, kteří však používají - mimo jiné - právě aktivity studia a názory jeho představitelů.
 
Co se nedá akceptovat
S názorem Hradečného na regulérnost soutěže opravdu nesouhlasím, ale to je zcela vedlejší. Pokud studio HŠH vstoupilo do soutěže podle regulí Mezinárodní unii architektů (UIA), učinilo tak dobrovolně a jeho třetí místo je vynikajícím výsledkem. Podle stejných regulí ale platilo a platí, že případné protesty smí řešit opět pouze UIA a protestovat smí pouze účastník soutěže. Angažmá České komory architektů (v jejímž představenstvu je mimo jiné také Tomáš Hradečný) v této věci proto považuji za účelově směrované na domácí veřejné mínění.
 
Studio HŠH bylo v článku opakovaně zmíněno proto, že podalo stížnost UIA a (opakovaně) také na český Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS). Definitivní potvrzení o uzavření soutěže a platnosti jejích výsledků podepsal prezident UIA, který členem poroty ani dohlížejícím funkcionářem UIA nebyl. Navíc v průběhu soutěže nerozhodovala Národní knihovna ČR, nýbrž porota - za dohledu porotce UIA a navíc i ředitele soutěžní sekce UIA Wolfa Tochtermanna. To jsou skutečnosti studiu HŠH dobře známé! Shazovat konečný verdikt UIA či posuzování ÚHOS tak, jak to v článku Národní knihovna jinýma očima udělal Tomáš Hradečný, považuji za neakceptovatelné. Čeká něco podobného každého, kdo s jeho kritikou či stížnostmi nesouhlasí?
 
A teď ještě konkrétněji

Podle zprávy technické komise se prostor mezi vnitřním válcem a vnějším pláštěm podle návrhu HŠH bude nekontrolovatelně chovat při výpadku klimatizace i při výpadku topení/klimatizace. To bylo shledáno jako nedodržení požadavku (typu „must be“) na stabilní podmínky pro fondy (včetně fondů umístěných ve studovnách) i při výpadku topení/klimatizace. Obdobně porota v soutěžním protokolu konstatovala: „The space between the inner cylinder and the external envelope will behave quite uncontrollably in case of power failure and/or the air conditioner's malfunction.“ V projektu nebyl důsledně oddělen přístup do uzavřených skladišť a v rozporu se stavebním programem, který požadoval neumísťovat strojovny nad archivy, umístil strojovnu nad národní konzervační fond. Přesto návrh studia HŠH nebyl (stejně jako „Oko nad Prahou“, ale ani žádný z dalších soutěžních návrhů) ze soutěže vyřazen. Naopak získal třetí cenu.

Proč? Hlavními kritérii hodnocení mezinárodní poroty, jak ostatně vyplývá i z oficiálního protokolu, totiž byly: Urban planning, Library typology and planning a Building architecture.
 
Soudu se nebojím
Ježek se Stoklasovou se - jak tvrdí Hradečný - "zoufale" o nic nesnaží. Tak působí spíše dosavadní aktivity jmenovaného architekta. O co méně úspěchů v podáních, o to více expresivního hodnocení. Posledním "želízkem v ohni" pro HŠH tak zůstává žaloba na zadavatele soutěže. V hodnocení tété žaloby bych i já mohl být expresivní, proč ale? Nerozhodne o ní Hradečný ani Ježek, nýbrž nezávislý soud, kterého se nebojím.
 
Stejně se nebojím přiznat vlastní chyby (v případě tohoto projektu jsem udělal dvě: důvěřoval představitelům hlavního města a nenahradil všechna "must be" ve stavebním programu výrazem "should be" - a přiznávám i to, že mne nic podobného ani nenapadlo). Hlásit se k chybám jiných však nebudu. Proč taky.


Video