Nedávný výrok Vysokého soudního dvora nejlidnatějšího indického státu Uttarpradéše odhalil přednosti i meze Indie v její transformaci ze země s těžkou koulí dějin u nohy. Je to cesta od rozdělení v roce 1947, které z jejích sehnutých beder odkrojilo Pákistán, v moderního globálního obra.
Vysoký soudní dvůr nejlidnatějšího indického státu Uttarpradéše totiž konečně rozhodl o jednašedesát let staré žalobě ohledně vlastnictví sporného pozemku v posvátném městě Ajódhje, kde v roce 1992 rozvášněný dav hinduistických extremistů strhl mešitu Bábrí masdžid. Mešitu vystavěl v roce 1520 Bábur, první indický vladař dynastie Mughalů, na místě tradičně považovaném za rodiště hindského božského krále Rámy, hrdiny 3000 let starého eposu Rámájana. Hinduističtí zaslepenci, kteří mešitu zničili, přísahali, že ji nahradí chrámem Rámovým, čímž se pomstí za 500 let dějin.
Pavilon Indie na výstavě EXPO 2010 v Šanghaji.
Víra a fakta
Indie je zemí, kde se dějiny, mýty a legendy často prolínají; Indové mezi nimi občas neodkážou rozlišovat. Mnozí Indové tvrdí, že mešita Bábrí masdžid stála přesně na místě Rámova narození a že ji tam vladař Bábur umístil proto, aby přemoženému lidu připomínala jeho porobu. Řada historiků – z větší části hinduistů – ovšem tvrdí, že neexistuje důkaz, že král Ráma v lidské podobě vůbec kdy existoval, natož že se narodil tam, kde prohlašují věřící.
Ještě podstatnější je podle nich to, že neexistuje důkaz o tom, že by vladař Bábur kvůli výstavbě své mešity strhl starší Rámův chrám. Takže zboření mešity proto, aby byla nahrazena chrámem, nepředstavovalo nápravu staré křivdy, ale spáchání křivdy nové. Organizace Archeologický průzkum Indie však uvedla, že pod zničenou mešitou se nachází trosky, které mohly pocházet z prastarého chrámu. Spor zůstával bezvýchodný a táhl se donekonečna po soudech.
Pro většinu indických muslimů nejde o spor nad jednou konkrétní mešitou. Mešita Bábrí masdžid nebyla půl století před svým zánikem využívána, neboť většina muslimů z Ajódhji emigrovala po rozdělení Indie do Pákistánu. Spíš šlo o jejich místo v indické společnosti.
Mladá Indka s dítětem v Mumbaji (23. srpna 2010)
Kdo je opravdovým hinduistou
Indické vlády desítky let po nezávislosti garantovaly muslimům bezpečnost v sekulárním státě, povolovaly udržování islámského "osobního práva" odděleně od občanského zákoníku země, a dokonce dotovaly poutě do Mekky. Tři z indických prezidentů byli muslimové, stejně jako bezpočet ministrů kabinetu, velvyslanců, generálů, soudců Nejvyššího soudu, o kapitánech kriketových týmů ani nemluvě.
Ostatně přinejmenším do poloviny 90. let minulého století byl počet muslimů v Indii vyšší než v Pákistánu (který se poté v tomto ohledu dostal do vedení, díky tamní závratné míře porodnosti). Řadu let na přelomu století byl nejbohatším mužem Indie muslim (magnát v oblasti informačních technologií Azím Premdži). Zničení mešity tedy působilo jako naprostá zrada smlouvy, která zachovávala muslimskou komunitu jako stěžejní součást indické pluralitní demokracie.
Muslimka nakupuje v indickém Hajdarábádu na oslavu svátku íd al-fitr barevné ozdoby
Jenže hinduisté, kteří v roce 1992 na mešitu zaútočili, chovali jen malou důvěru v instituce indické demokracie. Mají za to, že stát je změkčilý a podlézá menšinám pod vlivem nemístného západního sekularismu. Podle nich nezávislá Indie, osvobozená po bezmála tisíci letech cizí nadvlády (nejprve muslimské, pak britské) a rozdělením zbavená značné části své muslimské populace, má povinnost zosobovat a prosazovat vítěznou identitu 82 procent svých obyvatel, kteří se pokládají za hinduisty.
Tito fanatici nejsou fundamentalisty v běžném smyslu slova, neboť hinduismus je náboženství bez fundamentů: neexistuje hinduistický papež ani šábes, neexistuje jediná svatá kniha ani nic takového jako hinduistické kacířství. Hinduističtí "fundamentalisté" jsou spíše šovinisté, jejichž náboženská víra nevychází z hlubokých filozofických či duchovních pramenů hinduismu, nýbrž z jeho úlohy coby alternativního zdroje kolektivní, ne-li "národní" identity. Hinduismus pro ně není naukou, nýbrž praporem.
Ostatně tito extremisté mohou stěží tvrdit, že hájí hinduismus, který zřetelně vyniká nejen jako eklektické ztělesnění tolerance, ale i tím, že se jako jediné významné náboženství neprohlašuje za jediné správné. Oprávněné jsou všechny způsoby pobožnosti, tvrdí hinduisté, a náboženství je pronikavě osobní záležitost související se seberealizací jednotlivce ve vztahu k Bohu. Takové náboženství chápe, že víra není otázkou cihel a kamenů, nýbrž rozumu a citu. Opravdový hinduista se nechce mstít za dějiny, neboť si uvědomuje, že dějiny samy jsou odplatou.
Hinduistické svátky a festivaly navštěvují davy indických věřících. Ilustrační foto
Díky za ten verditkt
Nynější soudní rozsudek přiřkl dvě třetiny sporného pozemku dvěma hinduistickým organizacím a třetinu muslimům, což naznačuje řešení, které by mohlo umožnit výstavbu mešity i chrámu na témže místě. Rozhodnutí soudu tak potvrzuje indický pluralismus a právní řád.
Soud dokázal přinést řešení, k němuž sice nepodařilo samostatně dospět politickému procesu, nicméně je to řešení, které nenechává spor na ulici. Jinak by pokračovalo násilí plodící další rukojmí dějin – a zajistilo tak, že by se příští generace dozvídaly o nových křivdách, které je zapotřebí napravit.
Proti rozsudku se pravděpodobně ta či ona strana odvolá k Nejvyššímu soudu. Je však pro svět připomínkou, že demokratická Indie dokáže překonat i ty nejhlubší těžkosti bez zničující míry násilí či dokonce revolucí. Takové konání dává jasně najevo, že Indie je připravena nechat problémy šestnáctého století za sebou a ujmout se svého místa ve století jedenadvacátém.
Mapa Indie
Shashi Tharoor, bývalý náměstek ministra zahraničních věcí v indické vládě a bývalý náměstek generální tajemníka OSN, je poslanec indického parlamentu a autor několika knih.
Copyright: Project Syndicate, 2010. Z angličtiny přeložil David Radič. Na podcast tohoto komentáře v angličtině vás navede následující odkaz:
http://media.blubrry.com/ps/media.libsyn.com/media/ps/tharoor25.mp3. Titulek a mezititulky jsou redakční.
