Je to kniha, která čtenáře klame tělem i duší, která vtáhne, nakonec dojme a potěší až k slzám. Zpočátku máme pocit, že je určena více rodičům, těm líným tvorům, kteří si rádi přispí, zatímco jejich nenechavé děti pak sedí v osamění – jako Hromnice - na parapetu oken a jsou nuceni snít a vymýšlet si své světy. Vstup do světa malé Hromnice je pozvolný, neuspěchaný, snad místy rozvláčný, jako by byl spíše lyrickým vršením nostalgických obrázků z autorčina života.
O knizeEva Prchalová: Hromnice aneb Případ tajemné stopařky Ilustrovala Zuzana Seye. Albatros, Praha 2011, 104 stran, doporučená cena 249 korun. Pro čtenáře od sedmi let. |
Zde přispěju vlastní osobní „aplikací“ této knihy: zatímco se totiž jako předčítající rodič díky textu v mysli okouzleně vracím do svého vlastního dětství, šestiletá Hromnice, o níž je celou knihu vyprávěno ve třetí osobě, snuje svoje představy s čím dál bláznivější fantazií. Při hlasitém předčítání příběhu tak dochází k nečekanému paradoxu: čtenář-rodič je snově ukolíbáván vzpomínkami a dítě, jemuž je z knihy předčítáno, propadá se vzrůstajícím vzrušením bouřlivým vysněným výpravám Hromnice. Co je to za výpravy? V něčem připomínají pohádkový svět H. Ch. Andersena či Ericha Kästnera – nepostrádají v sobě dětskou perspektivu vidění: mystiku tajemství, humor, nevýstřední jazyk a místy lehce didaktický důraz na smysl sdělovaného.
Z knihy Evy Prchalové Hromnice: text s ilustracemi Zuzany Seye
Kapitoly, v nichž se Hromnice stává divou stopařkou sledující z parapetu svůj reálný objekt ze šedivé ulice až k barevným světům neskutečna, se čtou jedním dechem. Současně s tím si však uvědomujeme i skrytou dětskou zranitelnost a bezmoc, z níž existuje jediný únik – právě a jen do světa představ. Šestiletou hrdinku zachytila navíc Eva Prchalová právě v momentě, kdy si tenkou hranici mezi vnitřním prožíváním a reálným pozorováním začíná uvědomovat. A kdy její maminka – snad neprozradíme moc – čeká miminko. S tím vším se Hromnice, malá intelektuálka komolící a karikující nevinně zmatnělý svět dospělých, musí vyrovnat. Nakonec si, v den svých narozenin, poradí po svém. A od této chvíle je s lyrickými obrázky humorně zrelativizované idyly dětství šlus. Ocitáme se, my předčitatelé i napnutí dětští posluchači, v hájemství dětského thrilleru, v napínavém světě žité úzkosti a beznaděje.
Z knihy Evy Prchalové Hromnice: text s ilustracemi Zuzany Seye
Eva Prchalová ke konci knihy mistrovsky vybalancovala právě tohle křehké rozpojení mezi vnímáním příběhu dospělým a dítětem. Aniž by příběh malé Hromnice přestal být vyprávěn dětskou optikou, stává se nad ním i dospělý hltavým čtenářem napínavého děje s tajemstvím, aktivním spoluúčastníkem děsivé noční můry, která se po všem hraní si na skutečnost stává přízračnou realitou.
Hromnice Evy Prchalové je dětskou knihou o životě, energickou a prožitou, knihou o malých i velkých ženách, o nástrahách, radostech i běsech. Je to próza v nejlepším slova smyslu poctivá, vyvážená, nehysterická, a přesto napínavá. Pro svou formální nenápadnost a neagresivnost jazyka se nejspíš nestane bestsellerem, ale pro ty, kteří si objeví, bude knihou, k níž se s radostí lze vracet. Knihou, z níž si nakonec děti odnesou kromě pocitu, že sen není žádný nedomrlý bratr skutečnosti, také vědomí, že jen o krok dál za představami je skutečnost, ta smysly otupující džungle reality. A že už proto není od věci zůstat co nejdéle zasněně „poučeným“ dítětem.
