Začnu vzpomínkou. Před lety jsem byl přítomen natáčení televizní diskuse dětí na téma Kolektiv ve třídě. Diskuse se moderátorovi vymkla: děti jedno po druhém kritizovaly spolužáka, který vyrušoval, mluvil sprostě, kradl svačiny, nepsal úkoly atp. Po řadě kritiků se přihlásila dívenka a řekla: "Chtěla bych se spolužáka Škaroudka zastat. Není tak zlý. Vloni, v páté třídě nám děvčatům zvedal sukně, ale letos to už nedělá.“
Marně čekám, kdy se podobná "poslední spravedlivá“ dívka zastane návrhů ministryně Džamily Stehlíkové. Jsem svědkem opakování až machistických názorů na výchovu. V drtivé většině na internetu i v tisku píší muži ve smyslu "Pohlavky si brát nedáme!“ Kritika snahy ministryně má charakter bezmála verbálního lynče.
Dobré rady nad zlato
Kritikům ušlo, že návrhy ministryně Stehlíkové nezakazují tělesné tresty absolutně. Jen chtějí vymezit, co tělesný trest je a co není. Výstražné plácnutí tělesný trest není. Návrh chce zakázat tělesné tresty nadměrné či nerespektující důstojnost. Abych nezapomněl – zakazují i jakékoliv tělesné tresty u dítka mladšího jednoho roku.
Zákazy tělesných trestů u dětí nejsou nic nového. Existují již ve dvanácti zemích EU, namátkou ve Švédsku, Dánsku, Rakousku, Německu, ale i v zemích exotických; od roku 2001 například na Haiti.
Jeroným Klimeš je psycholog, pracoval i v oblasti náhradní rodinné péče, byl údajně též poradcem ombudsmana. Nechápu, jak takový člověk může při plných smyslech napsat: "Intenzivnější tělesné tresty jako výprask... by se neměly používat u dětí mladších než dva roky.“ Toť vskutku individuální přístup hodný znalce citové deprivace a jejich projevů v chování, jakož i ochránce lidských práv! Představte si prosím dvouleté kojeňátko. Copak ho lze seřezat? Co když nám, silným dospělým, takzvaně ujede ruka? Raději nedomýšlet...
Nebo třeba rada nad zlato z Klimešova textu: "Děti by neměly dostat výprask či bití na zadek častěji než jednou měsíčně.“ To by si měli rodiče zřejmě zavést jakýsi "výpraskový kalendář“, eventuálně šetřit si nejen dny dovolené, nýbrž i oprávnění k výprasku potomka.
. Čtěte zdeČlánek Jeronýma Klimeše Jak raději (ne)trestat děti. |
Samozřejmě, jak Klimeš uvádí, psychické týrání je horší než fyzický trest. To však není argument pro užívání tělesných trestů a žádný v České republice podaný návrh je nedoporučuje.
Humanistická pravidla boxu
Prosím každého, kdo se bude chtít k návrhům týkajícím se tělesných trestů vyjádřit: Přečtěte si je celé, v originále, nikoliv pouze stylem "jedna paní povídala“. Promyslete je a uvědomte si, že "pouhý“ český záhlavec je rána na hlavu. V boxu si amatéři chrání hlavu patřičnými chrániči a je vyloučeno, aby proti sobě boxoval borec stokilový a dejme tomu lehký walter, o muší váze ani nemluvím. Nejeden muž je však o celý metrický cent těžší než jeho zlobivé dvouapůlleté dítě! A náhoda? O té se říká, že je blbec.
Ještě poznámku: žádný výzkum na světě přesvědčivě neprokázal, že tělesně trestané děti vyrůstají v harmoničtější osobnosti než děti takto netrestané. Zato mnoho dílčích výzkumů prokazuje, že v anamnéze zločinců bývá přítomnost tělesných trestů v jejich dětství nadprůměrná. Jen tak pro ilustraci: v mládí byli otcem tělesně trestáni jak Hitler, tak Stalin.
