Primavera Sound je dlouhodobě považován za nejlepší evropský hudební festival co se týče nových trendů v pop music. Každý rok se koncem května Parc de Fórum (něco na způsob pražského Výstaviště) mění v sonický Ráj na pobřeží moře. Na takové akci se automaticky počítá se skvělými koncerty na skvěle nazvučených pódiích, dobře chutnajícím kuskusem s indickým masem, hygienou, jež by bez problémů prošla prověrkou. Lepší než psát o tomhle všem automaticky očekávaném, bude na půdoryse bezchybné festivalové akce načrtávat skrytější příběhy. Dostaneme se tak k popisu a definici cool Primavera Sound.
Není nutné přeskakovat opilce
V Česku si sousloví hudební festival spojujeme se specificky nemilou kulturou - je to taková trochu lepší verze vesnické tancovačky. Abyste do ní zapadli, požaduje se po vás mít zalíbení ve válení se na zemi v opilosti, skandování pokřiků a hesel, jež jste odposlouchali v českém rocku (anebo těch, která ještě jeho zpěváci a producenti nestihli vymyslet a napsat) a dávání najevo kolektivního veselí, na něž jste šetřili celý rok. Takové divadélko doporučuju sledovat na trávníky Rock For People. Nerad bych byl tím, kdo káže, jak si niterně užívat koncerty, neboť si je samozřejmě užívá každý po svém, nicméně sociální ponižování se návštěvníků řady českých festivalů odrazuje ty, kteří by na nich chtěli hlavně poslouchat hudbu.
Doma jsme si sousloví alternativní hudební festival dlouho nemohli s ničím pojit, neboť jsme si o něčem takovém nechávali pouze zdát. Takže se alespoň ve velkém jezdilo na slovenskou Pohodu, jejíž dramaturgie rámcově tušila, co se v hudbě jako uměleckém odvětví minulý rok dělo. Nyní nám tohle sousloví - hlavně kvůli městským akcím Creepy Teepee nebo Sperm - už asociuje milou a zároveň ovšem i lehce komickou kulturu. Její účastníci jsou totiž snoby, kteří svůj dobrý vkus považují za yellské vysokoškolské diplomy. Posloucháním například elektronického noisu Fuck Buttons zde nedáváme najevo sympatie k něčemu novému, progresivnímu, ale hlavně nesympatie k hlavnímu proudu a k těm, kdo na něm surfují.
Primavera Sound Music Festival 2011 - Johny Rotten ze Sex Pistols
Člověk s takto zakódovanými reakcemi se na Primavera Sound najednou ocitá v jiném světě. Progresivní hudba není nástrojem gest, nýbrž zábavy. Ta zábava přitom není buranská, při spontánním chování se nikdo z člověka nemění v opici ani nafoukaného elitáře. Všechno je normální a civilní. Je hezké sledovat, že na to, co je doma považováno za výlučné a intelektuální, nejen v prvních řadách odvázaně tančí sličná děvčata. Hudební festival se také nemění v akci Code Mode. K poslechu určitých kapel nutně nemusí patřit určitý outfit. Nikdo by nemohl napsat, že hipstři vyrazili ukázat, co nového si koupili na sebe.
Kravaťáci už nejsou nutnou podmínkou
Festival alternativní hudby, na kterém mohlo být kolem 100 000 lidí? Jde to: alternativa se stává masovou zábavou. Alternativa se stává popem: může ji mít každý a není znakem výlučnosti nebo vymezení vůči čemukoliv. Něčemu takovému bychom měli přezdívat „nová alternativa aneb nový mainstream pro ty vkusnější a přemýšlivější“. (O něčem takovém jsem tu psal v eseji o filmu Banksy.) Je to ryze aktuální příběh. Poděkujme internetu, že umělecký svět už nikdy nebude jako dřív. Facebook, Twitter, blogy, diskusní fóra, otevřené i uzavřené diskusní komunity zrušily dogma, že když chcete mít se svým novým hudebním projektem šanci, potřebujete přesvědčit důležité kravaťáky na velkých labelech. Nová jména už nepotřebují jejich smlouvy ani jejich přízeň.
Nejde o to, že si všechno můžete zadarmo stáhnout. Jde o to, že se na vás všechno valí (to je krása sdílených informací), samo se vám to nabízí z profilů sociálních sítí a ze „zdí“ vašich přátel. Nový projekt nepotřebuje, aby se vážený kritik uvolil si z patnácti podobných vybrat právě tenhle a napsat o něm; nový projekt potřebuje, aby ho jeho pár fanoušků začalo sdílet a diskutovat o něm. Hiphopový gang Odd Future je v pozici velké současné hvězdy, stačilo mu k tomu být on-line a mít dobré tracky. Něco takového by v devadesátých letech nefungovalo.
Primavera Sound Music Festival 2011 - John Cale & Band
Jedním z pozitivních produktů těchto tendencí je právě festival Primavera Sound. Ze 2/3 je akcí interpretů, kteří se stali úspěšnými tímto způsobem; třeba ta zlá hiphopová děcka. Zbylá 1/3 jsou interpreti většinou obecně známí & respektovaní jako Animal Collective, PJ Harvey, The National nebo výjimky všeho druhu jako je třeba Alan Vega ze Suicide, který předvedl svou vizi sedmdesátiletého zvukového radikála.
Fixuj značky a příjemno
Primavera dokáže pracovat s cool brandů. Není to nic, co by festival dělalo lepší. Je to jenom jedna z mnoha kostiček v mozaice sexappealu akce; obligátní „všechno souvisí se vším“ může být zde zařazeno do neokoukaného kontextu. Procházíte se areálem a všude vidíte komerční loga - všechny jste už je viděli někdy někde dávno předtím. Hudební web Pitchfork; label a komunita All Tommorow Parties; nová verze reklamní kanceláře vydávaná za časopis nebo mediální portál VICE; Ray-Ban - značka brýlí, jež musí mít ve své látkové tašce každý správný hipster. Máte prestižní festival, jedno pódium pojmenujete po prestižním serveru, necháte na něm hrát interprety, které tento server často tlačí dopředu.
Primavera se snaží pracovat s fixací posluchače, s fixací na prvek libovolného enjoymentu, s fixací na něco, co máme spojené s příjemným požitkem, s tím, že jsme si něco užili. Překvapilo by vás, kdybyste se na koncertě witchhousových zhulených teens Salem usadili na pódium Španělské stavební spořitelny? Není to pouze o tom, že festival dostane peníze za sponzoring - jde o to, kdo jim je za ten sponzoring dá. Primavera dokáže být cool, i když jde o pouhý obchod.
Každému co jeho jest
Alternativní kultura není něco, co je funkční v každém kontextu - žádá si individuální způsob zacházení. Supermarketový prodej, kdy všechno narovnáte do regálů, opatříte štítky, není nejvhodnější; riskujete, že kouzlo a atmosféra vysublimuje a zbude nesourodá zvuková & hluková koláž. Co s festivalem interpretů, jež jsou jinak zvyklí hrát pro desítky, výjimečně stovky lidí, na který dorazí zhruba sto tisíc návštěvníků? Chcete tam dostat maximálně početné publikum, ale zároveň chcete dát lo-fi kytarovkám pocit, že hrají jenom ve větším sklepě; jejich energie totiž není energií pro velkou stage. Na skvělém koncertě Fresh & Onlys jsem si připadal jako v imaginárním prostoru open air verze pražského strahovského klubu 007.
Primavera Sound Music Festival 2011 - pohled na vystoupení kapely Suicide
Pódia ovšem nebyla mechanicky roztroušenými deseti malými moly. Kapela Pulp pro svou nudnou divadelní reunionovou show dostala obrovský prostor, aby nikdo nebyl ochuzen o skotačícího Jarvise a jeho ospalou partu. Vyváženost a koncepčnost prostorů ve většině případů nedovolila hlásit něco na způsob „jako dobrý, ale raději bych si to dal v nějakém malém klubu...“ Co se mělo rozléhat do krajiny a do dáli, se také rozléhalo. Co mělo namlátit divákům přímo z očí do očí, je přesně takhle vytrestalo. Noční koncert britského dubstep-dream pop projektu Darkstar měl takovou intenzitu, že kdyby byla ještě něčím zvednutá, velká část mladého a zdravého publika by upadala do mdlob. Sladké jazzy písničky Belle and Sebastian zněly samovolně do prostoru. Pro specifické potřeby několika umělců fungovalo pár kroků za areálem dokonce uzavřené auditorium a v něm své post-moderní koláže dva dny lepil Bůh eklektismu Sufjan Stevens.
Díky tomu všemu jste se mohli ocitnout na koncertě, kde na necelou hodinu vzniklo mezi interpretem a publikem něco, co se nedá popsat, něco kvůli čemu se chodí na koncerty, něco co vám na pár minut změní život. Viz James Blake nebo Bradford Cox, král kytarové psychedelie. První definoval městský folk, jež nestojí na kytaře, nýbrž na ruších, které nás při cestování MHD nervně ruší. Druhý doložil, že hudební obraz může se rovnat psychickému životnímu obrazu.
Zvídavá dramaturgie
Dramaturgové Primavera Sound si nemyslí, že všechno už tady bylo a proto je poslech nového ztrátou času. Ale také by vám neřekli, ať staré nebo stárnoucí umělce neposloucháte; naopak by vás nahnali poslechnout si vlivnou a zapomenutou desku Desert Songs od Mercury Rev, bez které by dreampop nevypadal tak, jak vypadá. Nebo Suicide, nebo Galaxie 500, děcka se mohou vzdělávat idoly jejich idolů.
Primavera Sound Music Festival 2011 - Jarvis Cocker a kapela Pulp
Primavera staví na kontrastech. Pro hipsterské publikum buduje fešnou módní tvrz - je nejoblíbenějším lunaparkem těch, kteří poslouchají debutující kapely. Letos festival stihl reflektovat snad všechny zákruty hudebního vývoje loňského roku: chillwave, witchhouse, garážové kytarovky, kde zpívají chlapci i dívky + instituce alternativní scény jako Animal Collective. Na druhé straně si na něm své útočiště hledají ochránci tradičního, hodnotného a lety potvrzeného umění - své politikum vyprávěla PJ Harvey. Couráte se areálem mezi osmi pódii - není mezi nimi žádný stan s vydýchaným vzduchem, v němž byste byli nuceni se vysaunit - a zprava může znít legendární indierock Mogwai a zleva současný Deerhunter.
Nejhezčí by mohla být chvíle, kdy hned první den kolem půlnoci stojíte na vyvýšených schodech mezi dvěma pódii. Na prvním škrtí kytaru a publikum fackuje Nick Cave, na druhém se snaží asi nejlepší rock'n'rollová kapela poslední dekády The Walkmen. Mnohé se pochopitelně pohybuje mezi - třeba neodolatelně lascivně tančící raper Big Boi. Fanoušci elektroniky mohli křičet, že jejich potřeby byly dramaturgií festivalu nedostatečně naplňovány; asi proto, že Barcelonu čeká za pár týdnu tradiční klíčový evropský elektronický festival Sonar. Jednu věc si ale Primavera Sound 2011 k dobrému nepřipíše. Koncerty headlinerů - těch hlavních atrakcí - patřily k nejhorším. Jiného a zajímavého se však dělo tolik, že jste to mohli ignorovat.
