S přijetím funkce předsedy Akademie věd jsem na sebe vzal odpovědnost nejen za instituci, ale především za její roli v této společnosti, za zajištění podmínek pro vysoce kvalifikovanou práci vědeckých pracovníků, kterou každá moderní společnost potřebuje. Většina z nich se při svém vzdělání a schopnostech nepochybně dokáže dobře uživit i jinak. Jejich vědeckou práci však nikdo nenahradí a brzy by nám všem chyběla.
Nově zvolený předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš (vlevo)
Akademie věd – věc veřejná
Akademie věd navazuje na Hlávkovu Českou akademii věd a umění z konce 19. století. Od dob tohoto mecenáše české vědy však prošla zásadními proměnami a v současnosti ji tvoří systém pracovišť rozčleněný do tří oblastí věd – věd o živé přírodě, věd o neživé přírodě a věd humanitních a sociálních. Podobné výzkumné instituce neuniverzitního typu existují v řadě vyspělých zemí, kupříkladu v Německu, Francii, Itálii, Španělsku a dalších. I v USA existují tzv. národní výzkumné laboratoře, v nichž působí velký počet vědeckých týmů a jsou zcela nezávislé na univerzitách (existují samozřejmě země, kde jsou věda a výzkum rozvíjeny převážně na univerzitách, jako je Velká Británie, Švédsko či Dánsko). Nicméně osvědčená zásada říká, že to, co funguje dobře a efektivně, je třeba rozvíjet, a nikoliv ničit.
Vědci a jejich příznivci si na demonstraci při příležitosti diskuse o budoucnosti české vědy přivedli i živého osla. (31. srpna 2009)
Jako dlouholetý pracovník Akademie věd se zkušenostmi z řady badatelských i vysokoškolských institucí u nás i v zahraničí velmi oceňuji demokratickou strukturu AV ČR, která je u nás něčím opravdu výjimečným. Kandidáta na předsedu Akademie věd, její Akademickou i Vědeckou radu volí vysoce kvalifikovaní delegáti Akademického sněmu nezávisle na momentální politické situaci. Akademie věd má díky tomuto demokratickému principu jasnou legitimitu, politickou nezávislost a s nimi spojenou nezpochybnitelnou odpovědnost za správu veřejných výzkumných institucí, což je třeba zdůraznit zejména ve srovnání s nutně politickým profilem jiných státních institucí, například ministerstev.
Osobně mám pocit, že právě to se některým politikům nelíbí – rádi by dostali Akademii věd pod svoji kuratelu a kontrolu. V této souvislosti je proto na místě připomenout si statut všech pracovišť AV ČR: totiž statut veřejných výzkumných institucí, jejichž činnost je podporována z veřejných zdrojů, určena veřejnosti, kontrolována veřejností a veřejnosti zcela otevřena.
Vědci a jejich příznivci demonstrovali při příležitosti diskuse o budoucnosti české vědy. (31. srpna 2009)
Byrokraté versus vědci
Samozřejmě vím, že "nikdo není dokonalý" a že i Akademii věd je třeba trvale rozvíjet. Když jsem před zhruba rokem nastupoval do funkce předsedy AV ČR, netušil jsem, že namísto připravovaného řešení zejména koncepčních otázek, které by vedlo k dalšímu zvyšování kvality vědecké činnosti jednotlivých ústavů, budu muset naprostou většinu času věnovat zápasu za zachování pouhé existence Akademie věd.
Bezprecedentní útok na samotnou podstatu Akademie jsem nečekal ani já, ani moji kolegové. Na základě proklamací činěných v průběhu přípravy reformy jsme se, snad naivně, domnívali, že základním cílem reformy systému výzkumu vývoje a inovací (používáme pro něj zkratku VaVaI) bude podpora skutečně kvalitního a mezinárodně uznávaného výzkumu a současně ucpání "černých děr", kterými tečou veřejné prostředky do tzv. aplikovaného výzkumu bez smysluplných výsledků.
Na náměstí Jana Palacha přišly demonstrovat stovky lidí. Vadí jim zkrácení dotací pro vědu a výzkum
Dneska je zřejmé, že chybný výklad a deformovaná realizace reformy trvale prosazovaná současnou Radou pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) zcela ignorovaly role a výkonnostní parametry jednotlivých aktérů systému VaVaI. Nekompetentní "reformátoři" české vědy nebyli ochotni respektovat její skutečné pilíře především proto, že k věci přistupovali bez nezbytných faktických znalostí provozu výzkumných organizací a s cílem naplňovat ideologická klišé, v nichž je vědecká činnost absurdně líčena jako soutěž jednotlivců a týmů o finanční zdroje v jakémsi institucionálním vakuu, to jest bez nutného zajištění stabilních výzkumných infrastruktur.Situaci dále komplikovaly i obvyklé požadavky politiků na "rychlá řešení", korelující s cykly volebních období a často znemožňující skutečně koncepční řešení problémů, jak to ostatně známe i z jiných oblastí (viz například patovou situaci u důchodové reformy).
Krize – kladivo na vědu?
Dopady finanční a ekonomické krize se odrazily ve vcelku pochopitelném rozhodnutí vlády z května 2009, jímž byly do té doby rostoucí výdaje na VaVaI v letech 2010–2012 "zmrazeny" na úrovni roku 2009.
Bohužel, tento argument někteří představitelé Rady pro výzkum, vývoj a inovace začali používat ke zdůvodnění navrhovaného drastického snížení rozpočtu Akademie věd na pouhou polovinu v průběhu tří let. Na již dříve ohlašovanou stagnaci rozpočtu jsme byli připraveni a systematicky jsme hledali a vytvářeli rezervy, abychom se s ní vyrovnali při co nejmenším narušení vědecké činnosti.
Předseda AV ČR Václav Pačes ukazuje v dubnu 2008 na jednom z akademických pracovišť tokamak Compass. Tokamak je zařízení, vytvářející toroidní magnetické pole, používané jako magnetická nádoba pro uchovávání vysokoteplotního plazmatu.
Musím proto důrazně odmítnout nepravdivá tvrzení o tom, že Akademie věd krizi ignoruje a nehodlá se ve svých požadavcích uskromnit. Nepožadovali jsme ani korunu navíc! Akademie věd je však jedinou institucí, jejíž rozpočet v rámci výdajů na činnost výzkumu, vývoje a inovací v roce 2010 výrazně poklesl, a to zhruba o půl miliardy korun (což je asi deset procent ve srovnání s rokem minulým).
Výzkumná instituce je velmi složitý organismus a její činnost (včetně přípravy a zrání vědeckých pracovníků) probíhá v dlouhých časových cyklech. Není proto možné z roku na rok radikálně snížit financování základního provozu výzkumných ústavů a předpokládat, že instituce bude efektivně fungovat i nadále. Bez této základní (tzv. institucionální) podpory v přiměřené výši (její podíl v celkovém rozpočtu AV ČR se postupně snižoval a ustálil asi na 55 procentech) ústavy brzy ztratí konkurenceschopnost v dosud úspěšném soutěžení o zahraniční i tuzemské granty a projekty (ty tvoří dalších 20 procent rozpočtu) i ve schopnosti uvádět do praxe a komercializovat výsledky své práce (dalších 20 procent).
Prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie přitom řešení problému deficitu v institucionální podpoře bohužel nemohou přinést. Z jejich povahy na ně může dosáhnout jen několik pracovišť Akademie věd a jsou primárně určeny k budování nových infrastruktur "na zelené louce", nikoli k zajištění provozu infrastruktury stávající.
Ústav experimentální botaniky Akademie věd České republiky: Jan Bartoš pracuje s automatickým systémem pro manipulaci s DNA knihovnami rostlin
Financování základního provozu výzkumných organizací nemůže být postaveno na mechanickém rozdělování peněz trojčlenkou podle počtů bodů přidělených výsledkům výzkumu. Nikde na světě se podobná metodika z pochopitelných důvodů nepoužívá. Proto tak vehementně protestujeme proti tzv. "rozdělování podle hodnocení", ve skutečnosti proti extrémně zjednodušené metodice založené na pouhém počtu výsledků dosažených v uplynulém období bez posouzení jejich kvality a významu, bez kvalifikovaného posouzení efektivity, kapacit, možností a nezbytných potřeb (velmi závislých na vědním oboru) dané výzkumné organizace. Tímto způsobem lze snad financovat rutinní výrobní činnost, nikoli však špičkové výkony oscilující na hraně poznání a dosahující mnohdy až samého limitu lidských schopností. Podprůměrné a průměrné poznatky k intelektuálnímu ani hospodářskému rozvoji naší země nepřispějí, současná absurdní metodika však přímo motivuje k jejich nadprodukci.
To, že nynější finanční propad Akademie věd nakonec není výrazně vyšší, je nespornou zásluhou současné vlády v čele s premiérem Janem Fischerem. Stále však platí vládní radou nesmyslně nastavená pravidla o financování výzkumu a vývoje, takže hlavní problémy zůstávají pro další roky neřešené.
Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR: plakát s kandidátem na prezidenta ČSSR Václavem Havlem z konce roku 1989
Na cestě k montovnám?
Dovolím si tvrdit, že AV ČR je nejvýkonnější institucí v oblasti výzkumu a vývoje v tomto státě. Její konkurenceschopnost potvrzuje i nejnovější mezinárodní hodnocení vědeckých institucí – SCImago Institutions Ranking: 2009 World Report. V něm se Akademie věd umístila na 99. místě mezi více než 2 000 hodnocenými institucemi celého světa, tedy výrazně nejvýše z tuzemských institucí výzkumu vývoje a inovací.
Onu efektivitu dokazují i nedávné údaje Českého statistického úřadu, podle nichž pracuje v Akademii věd 15 procent všech výzkumných pracovníků v ČR, kteří však produkují takřka 40 procent veškerých mezinárodně certifikovaných výsledků ve výzkumu a vývoji. Vědecké výkony Akademie věd co do množství i kvality stále rostou, aniž by se zvětšoval počet jejích stálých zaměstnanců. To vše při průměrných platech, které jsou v Akademii výrazně nižší než platy na předních českých univerzitách.
Projev Jiřího Drahoše na mimořádném sněmu vědců (30. června 2009)
Jan Fischer a Jiří Drahoš
Nechápu proto neustálou "starost" některých členů RVVI, zda se Akademie věd tomuto státu vůbec "vyplácí" a zda by vlastně nebylo dobré ji zrušit, případně část jejích pracovišť přičlenit k univerzitám, a to na základě mylného předpokladu, že institucemi špičkového výzkumu v ČR by měly být pouze vysoké školy.
Ostatně v souvislosti s právě diskutovanou reformou vysokého školství není od věci připomenout, že AV se od počátku devadesátých let podrobila již šesti komplexním hodnocením s využitím mezinárodních expertních panelů. Na jejich základě bylo postupně 22 pracovišť Akademie věd bez náhrady zrušeno a 23 pracovišť při různé míře redukce sloučeno do 10 pracovišť. Akademie věd má po této restrukturalizaci a dalších provedených organizačních změnách vyvážený poměr badatelských a nebadatelských kapacit a celkovou strukturu výzkumu přiměřenou potřebám a možnostem naší země. Ptám se tedy: u které jiné složky systému VaVaI jsme byli svědky podobného hodnocení a transformace takového rozsahu?
Investiční šance 21. století
Ačkoliv v předchozích měsících nepanovala na pracovištích Akademie věd atmosféra zrovna nakloněná tvůrčí vědecké práci, podařilo se dosáhnout řady významných vědeckých výsledků, a to napříč jednotlivými vědními oblastmi. Zmíním jen několik příkladů s aplikačním potenciálem v oblasti medicíny: technologie na úpravu vlastností nikl-titanových vláken s tvarovou pamětí pro lékařské implantáty; vývoj sloučeniny, která působí proti množení viru HIV; polymerní systém pro genové terapie nádorových onemocnění; objev bílkoviny, která otevírá možnost prevence klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy. Ostatně česká veřejnost se o výsledcích a úspěších vědců AV ČR průběžně dozvídá z médií.
Profesor Antonín Holý ve své laboratoři v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd
To není fráze ani nadsázka: i na dnešních a zítřejších objevech základního a aplikovaného výzkumu závisí kvalita života občanů našeho státu v příštích letech a desetiletích. Další kroky ve sféře řízení a financování výzkumu vývoje a inovací rozhodnou, zda budeme technologicky a kulturně vyspělou společností s vysokými standardy kvality života, nebo budeme závislí na dovozu vědeckých výsledků ze zahraničí, což de facto znamená příklon ke strategii "banánové republiky" na poli vědy a k realitě montoven a nekvalifikované práce v průmyslu i ostatních odvětvích národního hospodářství.
To ovšem od politiků vyžaduje ochotu a schopnost definovat politiku strategických potřeb rozvoje ČR napříč vědními obory – nejde tedy pouze o energetiku. Definovat ji tak, aby byl zachován vyvážený poměr mezi nutností udržovat dostatečně širokou základnu vědních oborů a potřebou posilovat prioritní směry výzkumu, pro něž jsou v České republice historicky i aktuálně ty nejvhodnější předpoklady.
Moje vize je následující: Akademie věd bude do budoucna utvářet svůj profil jako instituce špičkového základního výzkumu, avšak s důrazem na jeho strategickou orientaci podle společensko-ekonomických priorit a aktuálních trendů světové vědy. Naplňování této vize bude ještě v letošním roce spojeno s dalším náročným hodnocením pracovišť Akademie věd, které ukáže jejich kvality a potenciál.
Právě za současné finanční a hospodářské krize totiž platí, že nejlepší investicí do budoucnosti jsou investice do výzkumu jako předpokladu rozvoje nových procesů, služeb, technologií a průmyslových inovací. Řada států přes napjatost veřejných rozpočtů investice do výzkumu a vývoje dále zvyšuje (možné je uvést například Švédsko, Německo, USA, Čínu). Výsledkem investic do vědy a vzdělanosti je přitom rovněž posilování národní identity a kultury, což platí dvojnásob v současném globalizujícím se světě. Věda je nejen stimulujícím faktorem rozvoje společnosti, ale i neodmyslitelnou složkou naší národní kultury a vzdělanosti, navíc naprosto nezastupitelnou tam, kde jde přímo o náš jazyk, naše dějiny, naši kulturní identitu a umění. Česká republika a její politická reprezentace tedy stojí v jistém smyslu na křižovatce.
O autoroviJiří Drahoš Narozen roku 1949. Vystudoval VŠCHT Praha. Od r. 1977 působil v Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV (nyní Ústav chemických procesů AV ČR), kde postupně pracoval jako vědecký pracovník, vedoucí vědecký pracovník, zástupce ředitele (1992-1995) a ředitel (1996- 2003). V r. 1994 habilitován, 2003 jmenován profesorem. |
