Nevím, co se všechno změní po volbách, zvítězí-li levice. Ale jedno vím jistě, něco se stane s tak těžce vybojovaným ÚSTR. Není vyloučeno, že z něj bude takový obyčejný "Historický ústav", třeba "Ústav pro studium moderní historie" nebo se v něm bude bádat o středověku, novověku a nedej Bože, aby se z něj nestalo takové strašidlo, jaké strašilo v jedné budově na Kampě, na které jsem jednou v hluboké totalitě objevil ceduli: "Ústav pro studium díla Zdeňka Nejedlého". Byl tam ještě v době, kdy docent Jiří Pernes studoval VUML.
Místopřísežně prohlašuji, že proti panu docentovi nic nemám, podle odborných referencí má být velmi dobrý historik a proto jeho volba za ředitele ÚSTR byla správná, či lépe, by byla – kdyby, kdyby to bylo v jiné době. Jsem totiž přesvědčen, že docent Pernes je ředitel do doby míru, nikoli do války. Jaké války, prosím ? Války o minulost - ta neskončila a hned tak neskončí – po volbách se rozhoří o to více.
Stanislav Devátý a Milan Hulík. Hlavní líčení s bývalým důstojníkem Bezpečnostní informační služby (BIS) Vladimírem Hučínem před přerovským okresním soudem; 13. února 2002
Jak známo, s minulostí jsme se vyrovnali tak, že jsme se nevyrovnali. Možná o kousek. A jedním z těch kousků je právě vznik ÚSTR v jeho dnešní podobě. Vzpomeňme na ty předchozí pokusy, už ani nevím jak se všechny ty úřady a ústavy jmenovaly – byly vždy vytvořeny podle přísloví, aby se vlk nažral, a koza zůstala celá.
Stále a stále ještě nebude stačit jen v ÚSTR bádat. O ÚSTR se bude muset dále bojovat. Nevím, jak bude bojovat ten, kdo studoval VUML. Ne, že by VUML vytvářel pacifisty, ale kdo jej studoval, tak si hodně posunul hranici neloyality s komunistickým režimem. VUML se studoval buď jako předstupeň nějaké kariéry , anebo ze strachu. VUML, tak jako SČSP, zvaný "Rudý kámoš", nebo-li Svaz československo-sovětského přátelství. To byly zástupné organizace za KSČ. Čest tomu, kdo do KSČ nevstoupil, mohl se podívat do očí ostatním nestraníkům. To byl hlavní důvod i pro mě. Jak bych se mohl podívat do očí těm, co do strany nevstoupili?
Sláva ale těm, kdo si dali laťku ještě výše – nevstoupit i do těch zástupných organizací! K tomu bylo třeba mít ještě větší odvahu, než nevstoupit do KSČ. Nevstoupit do KSČ – k tomu stačilo prohlásit, že ještě nejsem připraven – ke vstupu mi chybí prostudování několika posledních děl V. I. Lenina. Ale jak čelit tlaku na VUML nebo SČSP ? Jedině odvahou. ROH vynechávám, ta byla tak rozplizlá a neviditelná organizace, že se o ní vědělo jen při rozdávání vánočních kolekcí pro děti. Ale i zde jen strašpytlové platili známku solidarity. Pro později narozené – to byl příspěvek na světovou komunistickou revoluci v rozvojových a nevyvinutých zemích jako například v "Bambula-Bimbi" nebo "Spojených státech křováckých" a dalších podobných zemích, abychom uvedli ty vymyšlené místo skutečných – země, které bylo třeba osvobodit "z koloniálního jha a imperialistického područí". Proto studium VUML každého, kdo chce být ředitelem ÚSTR, diskvalifikuje.
Stanislav Devátý a Milan Hulík. Hlavní líčení s bývalým důstojníkem Bezpečnostní informační služby (BIS) Vladimírem Hučínem před přerovským okresním soudem; 13. února 2002
A navíc, když to ještě neuvede do předkládaných materiálů a vyjde to najevo jen tak, aby řeč nestála. Výroky typu "přece víte, jak to tehdy bylo", nebo "vždyť jsme v tom žili" mají svou platnost – ne však pro takové funkce jako je ředitel ÚSTR. Jistě, tehdy vedle socialistické zákonnosti existovaly vlastní zákonnosti, každý měl tu svou a trochu jinou. Po dvě tisíciletí však platí to, co řekl Seneca ml.: "Co nezakazuje zákon, zakazuje stud". A právě míra studu rozhoduje. Víc než míra strachu. Ti, kdo se bojí tmy, nemají v noci chodit ven. Ti, kdo se báli
totality, neměli dělat kariéry. V té stejně slušný člověk kariéru nedělá. Takže šlo jen o dvě míry, o míru slušnosti a míru studu. Jejich absolutní míry dosahovali političtí vězni, pronásledovaní a trpící, ti kdo nesklonili hlavy nikdy a lopata jim byla milejší než ředitelovat v nějakém ústavečku.
Je nehorázné tvrdit, že "komunistický režim nám nikdo nevnutil, že se sem nedostal na sovětských tancích, ale že si jej rodiče vybrali sami v letech 1945-48", jak napsal docent Pernes. K tomu je nutno dodat, kteří rodiče a komu vybrali. Můj táta jezdil v nocích před volbami v r. 1948 na motocyklu po venkově a vylepoval plakáty "KSČ – Konec Samostatnosti Československa". Také si potom svoje odseděl. A nebyl jen on. Statisíce dalších! Je-li toto názor nového ředitele ÚSTR, pak už je dopředu jasné, že půjde-li brzo o existenci ÚSTR nebo o změnu jeho poslání, pak novému panu řediteli půjde jen o ředitelské místo.
A myšlenky o depolitizaci "Ústavu" z hlavy člověka, který byl členem komise ĆSSD, jsou varovné. Tak varovné, že evokují slova Karla Čapka:
"Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou..."
To Karel Čapek napsal, aniž četl ukázky z marxistických textů pana docenta. Cituji: …"Díky jejich obětavosti a díky pevnému nekompromisnímu postoji zvítězila lidová moc i v našem městě. Komunistické straně se dostávalo podpory od stále širších vrstev lidu a postupně i ti, kdož zpočátku váhali a neměli jasno, pochopili historickou oprávněnost vítězství pracujícího lidu." (…) "Teprve vítězství čs .pracujícího lidu v Únoru 1948 a reorganizace našeho kulturního a vědeckého života dokázala oprostit činnost musea od agrárnické ideologie a zařadit je na místo, které si vzhledem k pronikavému rozvoji socialistického zemědělství u nás nepochybně zaslouží." A dále jen ve zkratce: "pevný postoj KSČ a její důsledný boj", "celospolečenská vedoucí síla KSČ", "ozbrojená síla dělnické třídy – Lidové milice" atd.
Skutečně skvělé předpoklady pro ředitelování ústavu, ve kterém se má studovat strana, která byla prohlášena za zločineckou.
Myslím, že volba docenta Jiřího Pernese byla špatná volba. Velmi brzy se o tom přesvědčí i ti, co ho zvolili.
Senátor Jaromír Štětina, šéf spolku pro podporu nezávislé justice Šalamoun John Bok a Milan Hulík coby jeden z obhájců z bývalého důstojníka Bezpečnostní informační služby a antikomunisty Vladimíra Hučína; krajský odvolací soud v Olomouci, 2. května 2007
Milan Hulík - základní informaceNarozen 22. března 1946 v Kolíně, v rodině drobného podnikatele a úřednice. Dětství a dospívání ovlivněno desetiletým vězněním otce v 50. a 60. letech. Po vyučení v oboru zedník přijat ke studiu na stavební průmyslovce v Praze – obor dopravní stavby, maturita v roce 1966. Po absolvování dvouleté vojenské služby od roku 1968 studium na právnické fakultě University Karlovy. Promoce v roce 1973. V letech 1974 až 1976 zaměstnán jako podnikový právník ve Stavbách silnic a železnic n.p. Od roku 1976 koncipient Městského sdružení advokátů v Praze a po složení advokátních zkoušek přijat v roce 1979 za člena Městského sdružení advokátů. V témže roce po složení rigorózních zkoušek získal titul JUDr. Advokátní činnost vykonával v tehdejší advokátní poradně č. 9 v Bolzanově 1, Praha 1. Ještě před složením advokátních zkoušek poskytována právní pomoc disidentům a po zapsání do seznamu advokátů obhajoby řady disidentů (proces s Plastic People of the Universe, obhajoby Jarmily Bělíkové, Petra Cibulky, Petra Pospíchala, Petra Uhla, Františka Stárka, Jana Prince, Pavla Büchlera, Karla Soukupa a dalších, včetně dalších signatářů Charty 77, Prohlášení Několika vět a demonstrantů z Václavského náměstí). Po převratu v listopadu 1989 přerušena činnost v advokacii a výkon funkce ředitele odboru inspekce v nově založeném Úřadu na ochranu ústavy a demokracie, později přejmenovaném na Bezpečnostní a informační službu (BIS). V téže době vykonávaná z titulu člena VONSu a předchozí angažovanosti jako obhájce v politických procesech i funkce předsedy prověrkové komise ve Sboru nápravné výchovy SNV (dnes Vězeňská služba). Poté výkon funkce prvního náměstka generálního ředitele SNV. Dále vykonávána funkce poradce náměstkyně ministra vnitra Petrušky Šustrové. Konečně od roku 1993 do 1994 výkon funkce tiskového mluvčího generální prokuratury ČR a poradce generálního prokurátora ČR. Od roku 1995 opět výkon soukromé advokacie. Zdroj: http://web.quick.cz/fites/archiv/fites/RCT/mhulik.htm |