Výsledky nejnovějších thajských voleb s 47 miliony voličů a volební účastí 75 procent představují rozhodující výzvu pro dávno etablovaný režim v zemi. Strana Puea Thai pod vedením Jinglak Šinavatrové, nejmladší sestry exilovaného bývalého premiéra Tchaksina Šinavatry, si zajistila drtivé vítězství, když v pětisetčlenném parlamentu získala 265 křesel, zatímco vládnoucí Demokratická strana jich obsadila pouhých 159.
Návrat strany Puea Thai k moci je výjimečný – a nejen proto, že Jinglak bude první ženou, která v Thajsku usedne do premiérského křesla. Soudy nakloněné establishmentu rozpustily dvě předchozí vlády této strany a na pět let zakázaly jejím čelním politikům zastávat veřejný úřad.
Vítězství Puea Thai proto naznačuje, že dříve marginalizovaný elektorát se natrvalo probudil. Obdobná většina thajských voličů totiž hlasovala pro Tchaksinovy strany a jejich populistické platformy hájící zájmy chudých také v lednu 2001, únoru 2005, dubnu 2006 a prosinci 2007, čímž vyjádřila odpor k vojenskému převratu, převratem iniciované ústavě, soudním intervencím a donucování a útisku ze strany armády.
Zatracený cyklus
Nedávné volby znamenaly hluboký rozchod s minulostí. Ve druhé polovině dvacátého století jako by se thajské volby střídaly s vojenskými převraty. Voliči se kupovali a prodávali jako zboží. Po volbách se už poslanci svým voličům prakticky neukázali ani neozvali a v typickém případě se zapojili do korupce a zneužívání moci v Bangkoku – takže nakonec ztratili legitimitu a vydláždili cestu k vojenským převratům. Bez výjimky pak následovalo přijetí nové ústavy a volby. Tento neblahý cyklus převratů, nových ústav a nových voleb definoval thajskou politiku po desítky let.
Toto schéma odráželo imperativy studené války. Pilíře thajského státu – národ, náboženství a král – hrály na sjednocující kolektivní strunu a výsledná stabilita umožňovala hospodářský rozvoj. Růst byl sice koncentrovaný do tak úzkého okruhu elit, že to u obyvatelstva vyvolávalo odpor, avšak komunismus se dařilo držet na odstup. Veškeré hrozby zavedenému pořádku byly v zemi, kde triumvirát armáda-monarchie-byrokracie fungoval jako kotva, opakovaně odráženy.
V té době zpívali thajští školáci každé ráno bojové písně a Thajci věděli, kde je ve zkostnatělé elitářské hierarchii jejich místo. Tuto hierarchii navíc posilovala socializace a indoktrinace v učebnách a obývacích pokojích, kam směla vstupovat jen státem kontrolovaná média. Thajci byli spíše poslušnými poddanými než informovanými občany. Odlišné názory nacházely jen malou odezvu.
Když odešla hrozba komunismu
Nástup Tchaksinovy strany Thai Rak Thai v roce 2001 to všechno změnil. Strana zaujímala vědecký přístup k volbám, spoléhala na drahé průzkumy prováděné zahraničními experty a nabízela jasnou agendu a silné vedení. Od skončení studené války to byla první strana, která zaujala kolektivní fantazii Thajců. Hlasy opomíjených segmentů elektorátu, zejména na venkovském severu a severovýchodě země, se náhle začaly počítat. Kupčení s hlasy přestávalo stačit. Pouto mezi stranou a voliči – pouto založené na politice – zapustilo kořeny.
V roce 2001 už byla studená válka dávno pryč. Političtí vůdci, kteří nesouhlasili s dosavadním status quo, už nemohli být tak snadno obviňováni z komunistické činnosti a vězněni. S příchodem internetu se formování myšlení Thajců oficiálními místy ještě více ztížilo, neboť mediální zdroje se množily a výsledný rozptyl informací podkopával efektivitu státní propagandy. Do popředí se navíc dostaly nové mezinárodní normy: vnější mocnosti, které dříve zavíraly oči před převraty, vojenskými diktaturami a útiskem, nyní prosazovaly demokracii a lidská práva.
Změnila se i demografická situace Thajska. Koncept umělé vyvolané jednoty a stability z dob studené války nemá pro dnešní školáky žádný význam; i většina současných vysokoškoláků se narodila až po skončení studené války.
Dvojí dědictví
Zmíněné faktory vytvářely živnou půdu pro nové politické prostředí a Tchaksin, který byl v té době telekomunikačním magnátem, byl ve výhodné pozici, aby této příležitosti využil. Kromě dalších novátorských opatření reformoval byrokracii, splnil své sliby chudým, zmapoval průmyslovou strategii a nově formuloval přetíženou zahraničně-politickou agendu. Tchaksinova vláda měla pochopitelně i své stinné stránky: korupci, střety zájmů v legislativě, klientelismus, porušování lidských práv, zneužívání moci a další příklady špatného vládnutí.
Tchaksinův odkaz je tedy smíšený. Příležitosti, naděje a sny pro utlačované masy spolu s vizí a plány budoucnosti Thajska uvízly v síti jeho vlastní zkorumpovanosti. Ačkoliv se však Tchaksin dopustil mnoha poklesků, jeho nejtěžším „hříchem“ byla změna v myšlení a chování Thajců. Někteří lidé vidí v této změně uzurpaci; jiní ji pokládají za přechod Thajska do jednadvacátého století. Tchaksinovi protivníci uvnitř zavedeného thajského režimu nebyli ochotni na jeho politické inovace a populismus přistoupit. Pro ně by se to rovnalo přiznání, že většina lidí v tomto pohostinném a dobře obdařeném království byla po celou dobu záměrně udržována v chudobě.
Tchaksin se snaží vykreslovat výsledky nedávných voleb tak, že se vše točí pouze kolem jeho osoby. Nejlepší však je pohlížet na něj jako na sebestředného a bezděčného agenta politické modernizace. Jsou to právě tato dynamika a tyto změny jednadvacátého století – které ještě umocňuje stále asertivnější obyvatelstvo –, s nimiž se musí thajský establishment vyrovnat, má-li se země posunout vpřed.
Thitinan Pongsudhirak je ředitelem Institutu bezpečnosti a mezinárodních studií při Chulalongkornově univerzitě
Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.