Polistopadoví vůdci, kteří u nás převzali moc po normalizačním režimu, se už ani neobtěžují předstírat, že by navazovali na tradice první republiky. Václav Havel si za cíl hned své první zahraniční cesty vybral sjednocující se Německo a napomohl dřívější den republiky 28. října nahradit po vzoru druhé republiky dnem kultu kultu sv. Václava. Proběhl celkový odklon od tradic české reformace, národního obrození, legií, první republiky a ústup od tradičních kulturních vazeb na Anglii a Francii.
V nesčetných článcích a projevech se dnes zhusta vyzvedává barokní protireformace, vliv Říma, tzv. Střední Evropa (rozumí se s dominancí německého živlu a německé kultury), lituje se zánik starého Rakouska(-Uherska) jako možné hráze proti komunismu. I student Václav Prak očividně notuje s německým politologem Dirkem Bergem-Schlosserem, s nímž měl pořídit rozhovor. V kontextu nerozborného vyzvedávání zmíněných tradic je pro dnešní dobu příznačná Prakova otázka na smeč: "Ovlivnilo demokratizaci v Česku právě sousedství s Německem a Rakouskem?"
Lidové baroko Soběslavských Blat (Vlastiboř)
Jako kdyby vlády těchto zemí tenkrát dopřávaly svým národům rovnoprávnost a mohly se v míře demokracie a tolerance měřit se soudobou Anglií, USA, Francií, zeměmi Skandinávie a Beneluxu! Sám německý politolog a sociolog Max Weber doznával, že v tehdejším militaristickém císařském Německu bývaly parlamenty "bezmocné". A která země po Hitlerově vítězství asi zůstala v oné "střední Evropě" poslední baštou demokracie, otevřenou židovským studentům i exulantům? Snad Rakousko? To bylo již ve dvacátých letech antisemitské ještě více než za císaře pána. A po tamních pouličních bojích se stovkami obětí nastolilo již v roce 1934 svou vlastní klerofašistickou diktaturu.
Z výstavy Baroko v Čechách
Vzpomeňme si jen na předlistopadové demonstrace k výročí 28. října. I na tzv. sametovou revoluci i na poměrně pokojný vývoj po ní měly dnes nepříliš přiznávaný, leč zásadní vliv staré demokratické tradice Československa.
Rovněž myšlenkové základy onoho meziválečného státu byly vytvářeny spíše starému mocnáři i starému Rakousku a jeho potentátům navzdory. Směrodatní čeští národní obrozenci a jejich nástupci, kteří k němu pokládali základy (Havlíček, Palacký, Rieger, Vojta Náprstek, TGM a bezpočet dalších) se inspirovali především svobodnějšími zeměmi, oné Střední Evropě na hony vzdálenými. Zároveň studovali reálie a písemné dokumenty dříve suverénního českého království, jehož obyvatelům rakouští Habsburkové a jejich lidé po roce 1620 tři čtvrtiny majetku zkonfiskovali a převedli svým oblíbencům. Země, jejíž většinová evangelická vyznání tato dynastie prostřednictvím dragonád a za pomoci jezuitů vylikvidovala, jejíž zemské sněmy s reprezentanty, omezujícími královskou moc, zbezvýznamnila, ekonomiku poničila, a vedle tradičních svobod jí zrušila i právní systém, založený nikoliv na římském právu, nýbrž na domácích tradicích, dřívějších precedentech a ve zvláštních případech na nalézání práva soudci.
A první reformovaná a nekatolická evropská univerzita vznikala, Herr Bergu-Schlossere, ne až v Marburgu roku 1527, nýbrž zhruba o století dříve v Praze!
Doplňující citace, poznámky a literaturu, na niž Zdeněk Zacpal odkazuje, naleznete v textové příloze přiložené pod titulní fotografií k tomuto článku.
