Ze světových tvůrců módní fotografie nejvíce pronikl do českého povědomí Helmut Newton (1920–2004). Vyšlo mu zde několik publikací a měl tu výstavy, přičemž na tu první, ve Francouzském institutu v Praze, která se konala v devadesátých letech, i osobně přijel.
O výstavěHelmut Newton: Polaroids Helmut Newton Foundation, Jebensstrasse 2, Berlín, výstava trvá do 20. listopadu 2011, otevřena denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin, vstupné 8 eur |
Newton byl sice světoběžník a kosmopolita, nicméně se narodil v Berlíně, v témže městě je pohřben a německá metropole nalezla důstojnou budovu, které schraňuje Newtonův odkaz. Kromě stálé expozice o umělcově životě a díle připravuje instituce zvaná Helmut Newton Foundation i krátkodobé výstavy sestavené buď z Newtonova díla, nebo z prací jiných autorů. Nyní jsou takto, v dosud nejucelenějším souboru, představeny snímky, které Newton exponoval fotoaparátem značky Polaroid.
Helmut Newton: Yves Saint Laurent, Paris 1991; Polaroid
Bývalo, už není
Přístroje Polaroid bývaly, viděno dnešníma očima, velké, neohrabané a provozně drahé. Měly však vlastnost, kterou v digitální éře považujeme za samozřejmou, avšak v éře klasické, analogové fotografie z nich činila unikát – exponovaný obraz byl sice ne ihned, nicméně za pár desítek sekund k vidění. Z polaroidu „vylezla“ hotová fotografie, nevelká sice, nicméně relativně okamžitá. Jaká to rychlost ve srovnání s pracným procesem vyvolávání negativu a posléze pozitivu v temné komoře!
Newton, jakož i někteří další fotografové, používali polaroid jako náčrtník k ověření si snímané scény, tedy jak „to“ bude ve výsledku asi vypadat. Newtonovy záznamy z polaroidového skicáku, respektive reprodukce těchto maloformátových fotek, se postupně staly téměř integrální součástí jeho díla, ale nikdy výhradně na nich nestála tak rozsáhlá expozice, jako je ta, kterou nyní prezentuje Berlín.
Helmut Newton: French Vogue, Paris 1981; Polaroid
Zhruba tři stovky polaroidových fotek pořadatelé reprodukovali a zvětšili do výstavních formátů, ovšem se zachováním barevných specifik či mechanických vad, které si Newtonovy polaroidy nesou (jednou z daní za bleskově provedený chemický proces vyvolání obrazů byla u polaroidů nestálobarevnost).
Krásná nedokonalost
Na některých Newtonových snímcích lze rozpoznat prvotní stadium příštího proslulého záběru, jiné jsou jednoduchým záznamem okamžité situace a nálady „na place“. Pochopitelně, že obrazová i technická úroveň těchto skic je různá, nicméně platí tu, že v omezení se pozná mistr. Obrazový fundament řady oněch náčrtů je nesporný, Newton prostě uměl vidět.
Originální poetiku nejednoho jeho polaroidu vytváří symbióza mondénního námětu (například slavné modelky Eva Herzigová či Veruschka) a ne zcela ostrého a barevně korektního, dá se prostě říci technicky „ušmudlaného“ zobrazení. Osobně mě na výstavě nejvíce oslovily zrovna ty spontánní a technicky vadné momentky, jejichž krása je nedokonalá, ale právě proto neodlidštěná, nereklamní a uvěřitelná.
Další dimenzí Newtonových polaroidů je do nich přirozeně promítnutý duch doby; konkrétně hédonická radost z tělesnosti, zřetelně jiná než dnešní zhygieničtělá a opatrnická dráždivost, „zmoudřelá“ zkušeností s AIDS a novou pruderií.
Helmut Newton: Thierry Mugler, Monte Carlo, 1998; Polaroid
Newtonova polaroidovská kolekce má zkrátka co do umělecké výpovědi svůj vlastní, a nikoliv zanedbatelný potenciál. Kdo se v příštích týdnech a měsících hodlá vypravit za kulturou a uměním do Berlína, neměl by tu výstavu minout.
