Je to stručný telegram: "Sděluji vám, že dnes 26. 4. 1988 u útvaru SNB ČSR Hradec Králové náhle zemřel váš syn Pavel Wonka narozen 23. 1. 1953. Žádáme vás o sdělení, zda si pohřeb zařídíte sami, nebo má-li být proveden na státní útraty. Vaše rozhodnutí sdělte zdejšímu útvaru, pokud možno obratem."
Telegram, jehož originál je uložen v Národním archivu, je jedním z dokumentů, který vypovídá o tom, jak se komunistický režim choval k příbuzným zemřelého politického vězně.
Když ho maminka Gerta Wonková dostala, okamžitě spolu se svým druhým synem Jiřím požádala, aby k ohledání a pitvě byli přizváni američtí lékaři, kteří by zjistili skutečnou příčinu smrti. Wonkovi pozůstalí byli ještě tehdy přesvědčeni, že se jeho smrt podaří objasnit a dosáhnou potrestání viníků. Nikdy se jim to nepodařilo.
Ze zachovaných dokumentů přitom plyne, že Pavel Wonka ve vězení před svou smrtí nesmírně trpěl a byl bit.
Dobový zápis ze zdravotního vyšetření popisuje: "Dne 6. 4. 1988 v 9.50 hodin byl předveden na zdravotnické oddělení výše jmenovaný k lékařské prohlídce po použití služebního obušku. Na zádech 3 podélné hematomy (podlitiny) délky 30 cm nad levou lopatkou. Třes rukou a končetin. Odmítá spolupracovat. Podpis: MUDr. Jan Krejčí."
Další hlášení odešlo z vězeňské správy v Hradci Králové na ministerstvo spravedlnosti v Praze. Text: "Dne 21. 4. 1988 přestal odmítat stravu obviněný Pavel Wonka... jmenovanému je na základě rozhodnutí lékaře předkládána kašovitá strava a musí být krmen spoluvězni..."
Poslední dopis
To už Wonkovi zbývalo do konce života jen pět dní. Byl tak slabý, že nedokázal sám ani napsat dopis, a tak ho musel nadiktovat spoluvězni.
"Několik dní jsem o sobě nevěděl. Zvracím. Vše se se mnou točí... Žádám vás o okamžitý zákrok ve všech možných směrech... Nedejte na to, jak je věc venku deklarovaná. Trpím i bolestmi pohybového ústrojí a ledvin."
Dopis získal Jiří Wonka až rok po pádu komunismu.
Tvrdý postup proti Wonkovi potvrzují i výpovědi spoluvězňů: "Když Wonka přišel na celu, tak jsme viděli, že byl zbitý. Na zádech měl modřiny. Také pořádně nechodil, spíš se opíral o stěnu při chůzi... Pokud jde o jídlo, tak to skutečně odmítal, nepil ani nápoje, které byly s jídlem předkládány. Pil pouze vodu z kohoutku," popisoval později Marian Absolon, který s ním trávil poslední chvíle na osudné cele.
"Dne 26. 4. 1988 v 18.15 na oddělení 3 a cele 138 použili umístění na této cele přivolávací signalizaci a oznámili, že obviněný Pavel Wonka nejeví známky života..." oznamuje další tehdejší stručné hlášení.
Některé dokumenty dosud nebyly publikovány a v Národním archivu je neviděl ani Wonkův bratr Jiří. "Musím se tam jít podívat," říká.
Pracovní závazek
Kdo byl vlastně Pavel Wonka? Pavel i Jiří Wonkovi pocházeli z českoněmecké rodiny a Němci byli ještě dlouho po válce vnímáni jako nepřátelé. Bratrům zemřel brzy otec, a tak je vychovávala maminka.
Pavel Wonka chtěl studovat práva, nadání nejspíš měl, ale nedostal se na ně ani po opakovaných zkouškách. Začal studovat sám a přitom pracoval jako dělník. Nelíbila se mu však tehdejší doba, kdy většina lidí mlčela a na druhé straně využívala výhod režimu ve svůj prospěch.
Když měl dělník Wonka na počest čtyřicátého výročí Slovenského národního povstání dokázat pracovním závazkem svou věrnost komunismu, napsal: "Budu usilovat o zjištění trestné činnosti ředitele závodu Karla Novotného a řidiče Jiřího Noska - budu prosazovat, aby ředitel závodu uhradil škodu, kterou způsobil, a usilovat, aby další škodu nepáchal."
Byla to ironie? Možná. Každopádně byl brzy poté zatčen a skončil poprvé ve vězení. V té době byl už docela oblíbený, protože spoustě lidem z okolí pomáhal jako jakýsi advokát-amatér řešit jejich právní spory.
Obnovte Ústavní soud!
V roce 1986 se rozhodl pro neuvěřitelnou věc: vyhlásil nezávislou kandidaturu do komunisty ovládaného Federálního shromáždění, tehdejší obdoby parlamentu. "... Mým základním programem poslance je odstranit ze života společnosti právní nihilismus a prosadit skutečný význam a obsah práva do společnosti," napsal si do programu.
Bratr mu dělal volební štáb. Jedna jeho bývalá známá vzpomínala: "Jeli jsme kolem budovy Federálního shromáždění a Pavel Wonka říká: Tak přátelé, až tady budu zasedat, tak vy dostanete zpátky pasy, budete cestovat a budete mít i slušná zaměstnání."
Jenže kandidatura skončila fiaskem. Odmítli ho zaregistrovat. A tak zase psal stížnosti, dokonce navrhl ustavení Ústavního soudu, který by mohl rozhodnout o jeho právu kandidovat.
"V této věci bude povinností Ústavního soudu rozhodnout, že mám právo být registrován jako kandidát na poslance na základě svého ústavního práva. Jelikož Ústavní soud nebyl ani za 18 let platnosti zákona zřízen, bude třeba jeho ustavení urychleně provést..."
Místo Ústavního soudu jej čekalo další uvěznění. Hned po volbách totiž zatkli jeho i bratra. Pavel Wonka jako autor volebního programu dostal téměř dva roky za mřížemi. Skončil v nejhorším vězení - v Minkovicích, později na psychiatrii. Když se vrátil, málem ho nepoznali: vyčerpaný, pohublý, téměř nemluvil. Protože své věznění považoval za nezákonné, s dozorci neustále bojoval.
Revolucionář přestavby
"Pavel Wonka byl přesvědčen, že je uvězněn neprávem a nespravedlivě. Proto se svými vězniteli odmítal jakkoli komunikovat, odmítal stravu a podobně," připomíná historik Tomáš Bursík.
Wonka, který byl nejvíc ze všeho jakýmsi osamoceným bojovníkem, začal tehdy sledovat dění v Sovětském svazu, kde se k moci dostal Michail Gorbačov se svými plány na přestavbu socialismu. Wonkovi se líbily. Sám se označoval jako "revolucionář přestavby".
Jenže to už byl nemocný a na konci sil. Navíc je mu uložen tříletý ochranný dohled, což znamenalo nepřetržitou šikanu: den co den se musel hlásit na Bezpečnosti a ke každé cestě mimo bydliště potřeboval povolení. 17. března 1988 píše společně s bratrem a maminkou prezidentu Husákovi, že v něj ztratili důvěru, a vyzývají ho, aby abdikoval.
Výsledek? Pavel Wonka je zatčen za neplnění podmínek ochranného dohledu a 20. dubna je přivezen z cely v kolečkovém křesle na soudní jednání. Jeho žádost o odročení ze zdravotních důvodů je odmítnuta. Je to jeho poslední soud.
Kdo za to může?
Za necelý týden je Pavel Wonka mrtvý. "Jsme právem otřeseni," mluví nad jeho rakví kněz a nynější biskup Václav Malý.
Wonkovu smrt vyšetřovala těsně po pádu komunismu zvláštní komise a v roce 1994 ještě i policejní vyšetřovatel. Bez výsledku. "Vyšetřovatel trestní oznámení odložil, neboť nebylo zjištěno podezření ze spáchání trestného činu.
Vyšetřovatel nevyloučil, že některé spisy mohou být v držení bývalých příslušníků StB a mohly by sloužit k ovlivňování některých osob. Byla to však jen jeho úvaha, důkaz pro ni chyběl," říká ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Pavel Bret.
Marcela Horváthová, soudkyně, která nemocného Wonku poslala naposledy za mříže, odpovědnost odmítá. "Smrt Pavla Wonky považuji za zbytečnou, ale já s ní nemám opravdu nic společného," řekla.
Lékař Radim Pek, bývalý náčelník zdravotnického oddělení ve věznici, který Wonku prohlásil za schopného vazby, o něm nemluví vůbec. "Nebudu se k tomu vyjadřovat," řekl na telefonický dotaz včera ve své ordinaci.
Jiří Wonka se se smrtí bratra dodnes nesmířil. "Tvrdím, že to byla kolektivní vražda," říká.
Snaží se o znovuotevření případu. Má šanci? "Nelze vyloučit, že se najde spis, který poslouží pro další případné prověřování. Může vést i k obnově řízení," říká Bret.
