Prezident Parvíz Mušaraf musí podniknout bezodkladné kroky – z nichž nejdůležitějším je vytvoření vlády národní jednoty –, aby zabránil rozpadu Pákistánu ve švech.
Rozhodnutím, že se její Pákistánská lidová strana zúčastní lednových parlamentních voleb, hodila Bhuttová Mušarafovi záchranný kruh. Prezident se totiž musel potýkat s četnými povstáními, celostátní teroristickou hrozbou a vlastní minimální legitimitou. On i jeho stoupenci ve Washingtonu doufali, že účast stran hlavního politického proudu ve volbách ukončí pákistánskou vládní krizi a zajistí podporu obyvatel rozhodujícímu střetu s Talibanem a al-Káidou.
Nyní je však pravděpodobné, že volby budou odloženy. Pokud by se stabilita Pákistánu nadále zhoršovala, bude možná Mušaraf nucen znovu vyhlásit výjimečný stav, jak to udělal v listopadu. Již nyní přicházejí zprávy o násilnostech po celém Pákistánu. Multietnická metropole Karáčí by mohla upadnout v naprostý chaos. V 90. letech si tam násilnosti mezi příznivci strany Bhuttové a místní etnické strany – dnes stojící za Mušarafem – vyžádaly tisíce životů.
Za těchto okolností by vyhlášení výjimečného stavu mohlo být oprávněné. Vzhledem k Mušarafově absenci legitimity by však takový krok dále rozlítil stoupence Bhuttové, jejichž „moc v ulicích“ držela Bhuttová od října na uzdě. To by mohlo vytvořit podmínky pro násilný střet mezi pákistánskými masami a Mušarafovým režimem.
Tento hrůzostrašný scénář, který mnozí lidé Pákistánu – jaderné zemi, jež představuje živý cíl al-Káidy i Talibanu – prorokují, by se mohl stát realitou. Nemusí však jít o předem danou věc.
Mušaraf, jenž pravidelně prohlašuje, že se řídí politikou „Pákistán na prvním místě“, se nyní musí vzdát stranických cílů a vytvořit vládu národní jednoty vedenou premiérem z řad opozice. Veškerá následná opatření, včetně dočasného vyhlášení výjimečného stavu a otevřené války s teroristy, vyžadují plnou podporu opozičních stran. Mušaraf a jeho političtí spojenci nemohou být vnímáni jako lidé, kteří mají z atentátu na Bhuttovou prospěch, a stejně tak si nemohou dovolit vzbuzovat dojem, že zametají věci pod koberec. Prezidentovi odpůrci musí být zapojeni do rozhodovacího procesu.
Vláda národní jednoty na sebe musí vzít tři hlavní závazky. Za prvé musí ustavit nezávislou komisi, která určí, kdo je za vraždu Bhuttové zodpovědný. Politické atentáty sice nejsou v zemi ničím neznámým – první premiér Pákistánu byl zabit ve stejném parku, kde byla zavražděna Bhuttová –, ale je bezpodmínečně nutné, aby byli viníci zatčeni a souzeni. Cokoliv menšího by natrvalo pošpinilo pákistánské vedení a překazilo veškeré snahy o politické usmíření.
Za druhé musí vláda národní jednoty přijmout nezbytná opatření k zajištění veřejné bezpečnosti a politické stability a současně vydláždit cestu ke svobodným a spravedlivým volbám. Musí nabídnout Pákistánu cestu konsensu, která získá zpět kmenové oblasti ovládané v současné době povstalci, ukončí vlnu teroru ve městech a zajistí zvolení nové, legitimní vlády.
A konečně musí vláda zahájit dialog s Mušarafem a armádou o trvalé a ústavní dělbě moci. Kdyby Bhuttová nebyla zavražděna a místo toho se úspěšně stala premiérkou, pravděpodobně by se s Mušarafem střetla kvůli jeho svévolnému posilování pravomocí prezidenta na úkor pravomocí premiéra. Tento spor zavražděním Bhuttové nevymizel.
Civilní i vojenské elity v Pákistánu musí vytvořit široký konsensus – možná i se zahraniční pomocí, ale nikdy ne se zahraničním vměšováním – v otázce ústavních rolí premiéra, prezidenta a armády. Pákistán, který už od jeho vzniku sužují nesváry místních elit, zoufale potřebuje jejich usmíření, jež bude zahrnovat všechny významné aktéry v zemi. Jinak budou ze situace i nadále těžit pákistánští teroristé žijící z politické nestability, zatímco chudá a negramotná většina obyvatel bude dál ztrácet půdu pod nohama.
Zavraždění Benazir Bhuttové nemusí mít za následek zánik země. Pákistánské elity mají příležitost překonat vzájemné spory, sjednotit se v odporu vůči radikálům a proměnit churavějící stát ve stabilní a prosperující demokracii.
Podaří-li se jim dosáhnout národní obrody, pak Bhuttová – tato monumentální postava pákistánských politických dějin – nezemřela nadarmo.
© Project Syndicate, 2007.
. Arif RáfikAutor je konzultantem v oblasti politiky a komunikace, edituje blog Pakistan Policy (www.pakistanpolicy.com). |
