Jazz a populární písničky se od svého startu, který se uskutečnil už před téměř sto lety, pohybovaly někdy v užší, jindy ve volnější symbióze. Jazz se přitom zpravidla opíral o dobově běžné formy populární hudby a jejich pomocí nabízel širšímu obecenstvu stravitelná a přitom výživná sousta. V dnešní době naopak zajímavé písničkové projekty - jako u nás nyní Eternal Seekers nebo Lanugo - hledají oporu ve větší kompoziční zběhlosti a aranžérské výstavbě jazzu, v jeho zvukové variabilitě a vůbec ve všem, co vede k náročnějšímu sdělení.
Ve vlnách a střizích
Základní obsazení tuzemského Lanuga čítá zpěvačku Markétu Foukalovou, pianistu a keyboardistu Viliama Béreše, který se stará také o programování a spolu s bubeníkem Martinem Kopřivou o doplňující vokály, kytaristu Mirka Šmilauera, a dva známé jazzmeny, trumpetistu Miroslava Hloucala a basistu Rastislava Uhríka, jinak člena Vertiga. Ale na jednotlivých snímcích je tu ještě smyčcové kvarteto Lamborghini (v Bérešových aranžmá), Petr Kalfus na sopránsaxofon a neúnavný šéf vydavatelské společnosti Animal Music Petr Ostrouchov s doplňujícími vokály. Album obsahuje sedm originálů, autorsky podepsaných celou skupinou, a závěrečný jazzový standard Harryho Warrena At Last. Texty jsou vždy anglické, jedinou výjimkou je text, který básník Josef Kainar původně napsal na Elingtonovu Solitude, ovšem Lanugo si jej zhudebnilo znovu a docela jinak.
V popředí výrazu Lanuga stojí zpěv Markéty Foukalové s příjemným hlasem, schopným bohatých výrazových i náladových proměn - od hladivého šeptání až k téměř soulové extázi. Úvodní písnička Frozen Hour začíná komorním zvukem pouze s doprovodem klavíru, ale do toho v mžiku, jakoby střihem, vpadne plná intenzita zvukově exponovaného ansámblu. Náhlé změny hustoty a intenzity zvuku se pak vracejí i v dalších číslech: například hned v následujících Colors, zvrásňovaných i výraznějším podkresem bicích.
Kompozičně-aranžérská hravost, střídající komorní průzračnost až k plným zvukovým tutti, jako by úspěšně nahrazovala u Lanuga nepřítomné improvizační uvolnění; stále se tu nabízí něco nového k poslouchání. Bohatě se pracuje i s doplňujícími vokály. Nová kompozice na Kainarův text Ellingtonovy Samoty uvádí na albu poprvé jazzové sólo (Miroslava Hloucala) a přináší tak zase novou náladu. Tady je průzračný komorní zvuk nejvýraznější a přináší příjemný oddech od jinak vždy připravené plné intenzity ansámblu, neboť základní stavební princip Lanuga - přechod od komornějších začátků k plné zvukové hustotě - funguje i v dalších písničkách, kupříkladu ve Fall: v ní se rozjíždí téměř folkový duet sólového zpěvu s kytarou, zvuk ale postupně nabývá na intenzitě i rafinovanosti, svou úlohu tady hrají i bicí, uplatňované střídmě, docela jinak než s rockovou nebo jazzovou pravidelností, ale možná tím účinněji. Jazzový standard At Last na závěr CD je výdechově veden v pomalém tempu, s téměř bluesovou náladou...
Na albu je působivá právě ta široká paleta zvládnutá s přesvědčivou profesionalitou. Zajímavá hudba, schopná upoutat pozornost náročnějšího posluchače, který pedantsky nedbá na stylovou čistotu škatulek.
O desce: LanugoCD, stopáž 53:21 minut, vydala firma Animal Music.
Skladby: Obsazení: Hosté: Album vznikalo od podzimu 2008 do května 2009 ve Studiu Svárov za spolupráce zvukového mistra Lukáše Martinka; mastering alba provedl Bob Katz ve studiu Digital Domain na Floridě v USA. Autorem obalu alba je Petr Štěpán ze Studia Najbrt, fotografie pořídil Václav Jirásek. Odkazy: http://www.lanugo.cz/ |
