Na Berlinale se zdá být kinematografie angažovaná a užitečná. Ale všední realita bývá jiná

  12:14
Letošní v pořadí 62. fimové Berlinale přineslo důležité a burcující filmy. Na festivalu o ně byl zájem. Ale uvidí je takzvané běžné, tedy nefestivalové publikum? A má vůbec zájem je vidět? O tom lze s úspěchem pochybovat.
Záběr z filmu Angeliny Jolie V zemi krve a medu

Záběr z filmu Angeliny Jolie V zemi krve a medu | foto: Berlinale

Bývaly doby, kdy i festivalové filmy byly krásné. Na letošním 62. MFF v Berlíně se tu a tam objevilo romantického dílo. Třeba Štěstí německé autorky Doris Dörrie. Láska mezi přistěhovalou Ruskou, která se dá na prostituci, a mladým bezdomovcem  v Berlíně je tak silná, že Kalle je pro Irinu schopen změnit své zvyky, najít si práci, dokonce kuchyňskou pilkou rozřezat tělo jejího klienta, který zemřel při pohlavním aktu. Film přes krvavou scénu zůstává romantickou pohádkou o dvou outsiderech ve městě. Stane se možná novým hitem německých kin, přijdou na něj davy. Zaslouží si to. Je to dobrý film.

Záběr z filmu Štěstí

Známou německou režisérku Doris Dörrie děsí, že většina dnešních evropských filmů zůstává v „ochranné zóně“ festivalů, že nemají žádnou širší distribuci a jsou něco na způsob bibliofilií, které si mezi sebou půjčují milovníci knih. Doris Dörrie chce, aby její díla vidělo maximum diváků. Jenže je možné filmy o válkách, utečencích a zločinech proti lidskosti, které tvořily páteř letošního Berlinale, distribuovat mezi nefestivalové diváky? Mají občané, vystrašení a nervózní z krizí svých států a společností, vůbec ještě náladu dívat se na alžírské utečenecké tábory, na zločince a migranty natočené hektickou ruční kamerou?

Tykwer běží o život

Už čtyřicet let - po velkém propadu evropského filmu v sedmdesátých letech - se řeší, jaké obrazy lidé chtějí vůbec vidět. Chtějí skutečnost, anebo pohádku? Problémové snímky, k nimž je mainstreamový trh chladný, zůstávají tím pádem bez distribuce. Jejich jedinou šancí je pak skutečně festivalový okruh, ochranná zóna, jak o ní mluvila Doris Dörrie. Stejné diskuse probíhaly na největším německém festivalu i letos. Mají lidé náladu vidět filmy o negativních aspektech globalizace? Chtějí je? Má smysl takové filmy vůbec točit?

Záběr z filmu Wernera Herzoga Cela smrti

Letošní Berlinale můžeme vnímat i jako hlas, že snímky o zlech globalizace či o nových krizových územích mají své zastánce. Co žene nestora německé kinematografie Wernera Herzoga, aby natočil dokumentární film o tom, co si myslí a co cítí vězni, kteří budou za několik dní popraveni? (Jeho snímek Cela smrti byl v Berlíně uveden ve zvláštním programu mimo soutěž). Co žene slavného německého režiséra Toma Tykwera, který kdysi natočil hit Lola běží o život, aby se angažoval v Africe? Tykwer přitom nyní dokončuje americko-německý film Atlas mraků, nejdražší německý film všech dob (s rozpočtem 110 milionů euro), s Tomem Hanksem a modelkou Halle Berry v hlavních rolích. Tykwer má vystaráno. Proč se tedy vlastně začal angažovat ve filmovém průmyslu v Keni, spojil síly s tamní režisérkou Judy Kibinge a začal s ní natáčet film Something Necessary v oblasti slumů v Kibeře v Nairobi? Má vyprávět o skutečném životě v zemi, kde žije 1,5 milionů lidí s virem HIV, tedy 6,3 procent populace. „Čím lepší je film, tím větší má publikum, tím víc peněz vydělá a tím větší je pravděpodobnost, že další producenti budou investovat do místního filmového průmyslu a tím pádem vznikne víc filmů o Africe,“ uvažuje o jedné z možných příčinností Tom Tykwer.

V chudinské čtvrti keňské metropole Nairobi vybuchlo potrubí s palivem. Zahynulo nejméně 100 lidí. (12. září 2011)

Obyvatelé chudinské čtvrti keňské metropole Nairobi sledují místo, kde vybuchlo potrubí s palivem. Zahynulo nejméně 100 lidí. (12. září 2011)

Je smyslem filmu, aby vznikaly filmy o chudobě v Africe? Aby pomohl dětem žijících ve slumech v Kibeře? „Když jsem viděl, jak vypadá situace v Nairobi, věděl jsem, že chci bezpodmínečně něco udělat. Jediné, co však umím, je točit filmy,“ odpovídá Tom Tykwer. Keňský film Something Necessary bude stát pouhých 500 tisíc euro, tedy pětisetinu toho, co Atlas mraků. Objeví se tam scény z každodenní reality slumů v Kibeře: přepadávání a vydírání místních obyvatel  organizovanými gangy, znásilňování, zabíjení.

Děti dokáží být výkonní zabijáci

Je možné, že snímky o tématech, nad nimiž obvykle zavíráme oči, se díky filmu dostanou do centra pozornosti? Že nás budou zajímat nejen romantické příběhy, nýbrž též díla o obchodu s lidmi, o genocidách, které zatím zůstaly nepotrestány? Možná, že se ve filmu opravdu něco děje, když na letošním Berlinale dostal jednu z hlavních cen festivalu kanadsko-francouzský film Rebelka, natočený v Kongu (Stříbrný medvěd za herecký výkon hlavní představitelky Rachel Mwanzy).
Rebelka je dvanáctiletá dívka, jmenuje se Komona. Její vesnici přepadli rebelové. Postříleli dospělé a děti odvezli v člunech do džungle. Vycvičili je na střelce. Dětští vojáci jsou neohrožení, míří přesně a nemají zábrany dospělých. „Ztratili jste rodiče, ale váš táta a máma je samopal,“ poučuje děti velitel rebelů zvaný Velký tygr.

Záběr z filmu Rebelka

Komona věří, že postřílení domorodci se stali duchy, kteří se pohybují všude okolo, potření magickým mlékem z kokosovníků. Když se objeví vládní jednotky, dívka přežije střelbu zblízka a stává se válečnou čarodějnicí velitele rebelů. Dostane od něj magický samopal. Virtuální svět se propojuje se světem reality i v dalších momentech, například když děti musejí sledovat filmy o zabíjení, a to proto, aby lépe a neohroženěji zabíjely.

Komona však uteče od Velkého tygra s černošským albínem, s chlapcem, kterého má svým způsobem ráda; pokud je možné v extrémní situaci o lásce vůbec mluvit. Po nějaké době se stane jeho ženou. Komona a albín procházejí vypálené vesnice, kde přežívají tu a tam domorodci. Ti mají z bojovníků respekt a  žádají od chlapce kouzelný talisman na ochranu před válkou, protože albínům v Africe jsou přisuzovány nadpřirozené schopnosti. Jenže vojáci Velkého tygra oba utečence dostihnou, chlapci useknou hlavu a Komona se musí stát ženou velitele.

Kambodžský sen a jeho konec

Jeden z nejzajímavějších dokumentárních filmů letošního festivalu byl promítnut v programové sekci Mezinárodní fórum mladého filmu a jmenoval se Zlatá dřímota (ve stejné sekci, kde loni běžel český dokumentární film Nesvatbov). Natočil ho třicetiletý francouzsko-kambodžský režisér Davy Chou.
Zlatá dřímota je výpravou do 60. a 70. let v Kambodži, kdy se v kinech sladce snilo na romantických filmech se zpívajícími a tančícími hrdiny. Tehdy totiž Kambodža byla filmovou velmocí - jako dnešní Indie či Filipíny. Kambodžské filmy vycházely z postkoloniální euforie. Mezi lety 1960–1975 tam vzniklo 400 celovečerních filmů v deseti filmových studiích vystavěných podle hollywoodského vzoru. Filmový průmysl měl k dispozici zhruba patnáct superstar, oslavovaných jako bozi. Dokonce kambodžský král, později prezident a hlava státu Norodom Sihanuk, byl filmový režisér, který štědře podporoval kinematografii, točil filmy a pořádal festival.

Záběr z filmu Zlatá dřímota

Dokument Zlatá dřímota však vypráví především o současnosti, protože jizvy po genocidě sedmdesátých let se nezahojily. Kina byla v době šílenství Rudých Khmerů zbořena, studia zdevastována, filmaři zavřeni či donuceni odejít do emigrace. Rudí Khmerové neměli rádi nic, co mělo příchuť „buržoazní pakultury“ nebo „plytké zábavy“. Celá filmová scéna se všemi svými hvězdami byla vymazána, zavládl „komunismus doby kamenné“, který například zrušil peníze. Ti z filmařů, kteří přežili, jsou dnes staří, zlomení lidé. V nejlepším duševním stavu je filmová hvězda Dy Saveth, která dnes působí jako učitelka tance. Dílo patrně nejznámějšího producenta a režiséra Ly You Sreanga bylo kompletně zničeno.

Velká část dokumentu se odehrává v apokalyptickém interiéru kdysi slavného kina, kde je dnes tma, povalují se v něm odpadky, staré matrace či televizory. Tu a tam svítí olejová lampa, jako v katakombách. Na tomhle kdysi svatém místě vypráví filmoví režiséři o starých filmech a o filmových scénách, které už přes čtyřicet let neexistují. Vypráví, jak ještě po roce 1970, když už začala občanská válka, lidé masově chodili na melodramatické kambodžské filmy a sladce dřímali.

Kambodža, 1979 - 1,5 až 2 miliony obětí hladomoru

Ukázána jsou však v tom filmu i jiná místa. Například vrch zasvěcený Dy Saveth, kde měla být slavná star upálena. Režisér Ly You Sreang vypráví, jak po nástupu Rudých Khmerů v roce 1975 utekl do Francie, kde v továrně Citroen montoval startéry pro auta. V roce 2007 se vrátil do Kambodže. Třesou se mu ruce.
Genocida a deportace stály život 1,7 milionů lidí. Zachovalo se asi jen třicet celovečerních filmů z tehdejší slavné éry. Nicméně dokument Zlatá dřímota má i veselý tón. Jsou v něm ukázky z opusů jako Dvanáct sester (1968) nebo Hadí muž (1970). Jde o dílka bez valných kvalit, o hybridy mezi bollywoodským melodramem a hongkongskými béčkovými akčňáky. Lidem tyhle filmy pomáhaly snít. Pak přišel diktátor.

Humanitární pracovnice a režisérka Angelina Jolie

Filmy zlaté dřímoty a béčkový brak natáčela i Angelina Jolie. Žena, která teď bojuje za práva bosenských Muslimů, zmasakrovaných srbskou soldateskou v Srebrenici. V době, kdy vypukla válka v Jugoslávii, Jolie brala drogy, pózovala nahá před kamerou, tančila  ve videoklipech, ukazovala své tetování. Časem začala hrát ve filmech, které se staly kasovními trháky.  V šestadvaceti natočila v Kambodži film o chladnokrevné killerce Lara Croft – Tomb Raider (2001), inspirovaný počítačovou hrou.

Angelina Jolie přivezla mimo soutěž svůj debut, válečnou romanci V zemi krve a medu. Na charitativním galavečer "Cinema for Peace 2012" získala cenu míru. Rozostřený pán v pozadí nejobletovanějšího páru je Saruman, Christopher Lee.

Pak začala věřit na humanismus. Působila v Afghánistánu, v Sierra Leone, v Egyptě, Kongu, Kosovu, na Haiti a v dalších oblastech zničených válkami a katastrofami. Starala se o výživu lidí, o to, aby tamní děti měly nějaké hračky. Někdy s ní cestoval i její partner Brad Pitt. Potom přišla práce pro UNHCR, důležité filmové role, velké vlastní peníze investované do humanitárních projektů. „Jsem si jistá, že když všichni lidé budou vědět, co se odehrává ve světě, bude jim jasné: my všichni musíme jednat,“ praví herečka. A tak se Jolie dostala až do Bosny. „Věděla jsem tak málo o válce v Bosně, protože tehdy, když ta válka začala,  jsem byla teenager. Po všechna ta léta, která jsem strávila prací pro Organizaci spojených národů a mluvila s lidmi z amerického ministerstva zahraničí, jsem hledala příčiny a rozuzlení téhle války. Dosud jsem nebyla  schopna najít někoho, kdo by mi vysvětlil, co se tehdy stalo a proč. Ale vím, že v každém konfliktu, v každé situaci, která má co činit s nelidskostí, jsou věci, které se nedají pochopit ani racionálně vysvětlit, protože jednoduše nedávají žádný smysl. Ale pro mě je velice znepokojující, když se jedna skupina obyvatel obrátí proti druhé skupině v zemi, která je vzdálená od Itálie čtyřicet  minut,“ řekla v Berlíně, kde uvedla svůj režijní debut v Bosně pod názvem V zemi krve a medu (uveden na Berlinale ve zvláštním programu mimo soutěž).

Jde o příběh bosenské ženy, malířky, která se dostane do srbského zajateckého tábora. Prvotním impulsem pro vznik díla byl osud bosenské zpravodajky UNHCR pro poválečné oblasti. „Ta žena mi vyprávěla svůj příběh - jak ji vojáci používali jako lidský štít, jak se další ženy musely před vojáky svlékat a tančit… Tu Bosňanku nikdo nezná, ale já jsem jí chtěla dát hlas. Kvůli ní jsem ten film udělala.“

Angelina Jolie

Zároveň Angelina Jolie mluví o bezmoci umění. „Nemyslím si, že film něco změní. Ale aspoň díky mému filmu začne nějaký dialog, který upozorní svět na to, co se v Jugoslávii stalo a začne se diskutovat nad problémy, se kterými bojujeme dodnes. Znám ten region velmi dobře a vím, že to je hodně kritická  oblast. A je důležité, když film naznačí, že všichni máme něco společného v době, kdy se jedna skupina lidí  separuje od druhé.“

Slavný srbský režisér Emir Kusturica nazval bosenský film Angeliny Jolie „propagandou hollywoodské továrny na lži“. Neví se, zda na konci února bude film v Srbsku vůbec distribuován. V té době má být totiž nasazern v zemích bývalé Jugoslávie. Srbové mají obavy, že film zachycuje situaci černobíle a falešně.

Filmový režisér Emir Kusturica před koncertem v Praze, kde vystoupil 22. července 2011 s The No Smoking Orkestra na festivalu Sen letní noci.

Na cestě za ztraceným bratrem

Myslím, že žijeme ve velké iluzi, kterou letošní Berlinale vlastně jen podpřilo. Projekt Toma Tykwera v Keni nebo režijní debut Angeliny Jolie o Bosně možná uvidí nejen festivalové publikum.  Nicméně beztak těch diváků nebude příliš. A ti, co se na to do kina vypraví, ve většině pak pokývou hlavou a řeknou si – na rozdíl od Angeliny Jolie –  že se s tím stejně nedá nic dělat. Budou chtít dřímotu, své snění. To je hlavní role filmu. Na tom nic nezměnil ani profízlovaný komunismus, ani krizový kapitalismus. Lidé vesměs chtějí své romantické komedie a  bum bum filmy. Dvě hodiny virtuálního vzrušení, pak si dát kávu, v klidu povečeřet.
Pochybuji, že Chorvaté nebo Bosňané v něm najdou ve snímku Angeliny Jolie nějaké zalíbení. Natočilo se přece už několik dokumentárních filmů, které ukazovaly masakr 8000 civilistů ve Srebrenici a přišlo na ně pár set diváků, v zemích bývalé Jugoslávie skoro nikdo. Vznikla řada dokumentů o týrání obyvatel Afriky. Co se po nich změnilo?

Záběr z filmu Michela K. Zongo Cesta naděje

Ve filmu Michela K. Zongo Cesta naděje (koprodukce Burkina Faso – Francie) se vydává Fernand Zongo, režisérův bratr, přeplněným a rozvrzaným autobusem z Burkiny Faso na Pobřeží Slonoviny (snímek byl v Berlíně uveden v programové sekci Mezinárodní fórum mladého filmu). Fernand chce zjistit, kde a proč zemřel jeho bratr Joanny Zongo, který roku 1978 odešel pracovat na Pobřeží Slonoviny na kakaovou plantáž. Fernand Zongo vyjíždí z města Koudougou, cestuje po cestách necestách, občas i po docela pěkných astfaltkách, překročí řeku Leraba, kolem níž operují rebelové. Mluví s lidmi, kteří pracovali na kávových nebo kakaových plantážích u Vavuy, Soubré nebo Sinfry. Nakonec, po úmorné cestě, najde lidi, kteří jeho bratra znali. Dozví se, že Joanny pracoval na kakaové plantáži, byl pilný, dělal za čtyři, miloval ženy a nakonec dostal malárii. Jeho osud je podobný statisícům dalších osudů v této oblasti: „Tady, když lidi zahynou, odejdou nebo se přestěhují, tak po nich stopy rychle zmizí. My nejsme jako Evropané,“ říká muž, který Joannyho znal. Příběh se uzavírá, film končí. Filmy o genocidách mají osud jako Joanny Zongo.

Ano, burcujících filmů bylo na letošním Berlinale několik desítek. Noviny o nich psaly se stejným zaujetím jako o krizi eura. Na každý z těchto filmů přišlo několik set, možná tisíc diváků. Další  osud těch děl je však nejistý. Je vůbec zajímavé, že přes všechnu globalizaci a informační superdálnice zůstávají filmy o problémech tohoto světa uzavřeny ve svých malých diváckých ghettech.                                 

Ukrajina se připravuje na věčnou válku. Jako Izrael, říkají reportéři iDNES.cz

Nejčtenější

Chlípní rudoarmějci na lovu. Slavný fotograf nafotil tutlanou sexualitu v SSSR

Jen rok po Stalinově smrti dorazil do Sovětského svazu Henri Cartier-Bresson. Slavný francouzský fotograf ukázal říši komunismu jako nikdo předtím: za pompézními pomníky a legendami o budování...

Koruny místo eur. Reebok nabízel oblečení za hubičku, Češi zběsile nakupovali

Za neobvykle nízké ceny nabízel oblečení internetový obchod značky Reebok. V sekci „výprodej“ na svém webu představoval různé produkty za stejné částky jak v eurech, tak v korunách. Uživatelé...

V Indii se zřítil letoun s 242 lidmi mířící do Británie, dopadl na lékařskou ubytovnu

Letadlo společnosti Air India s 242 lidmi na palubě mířící do Británie se krátce po startu zřítilo do obydlené čtvrti za letištěm v západoindickém městě Ahmadábád. Záchranáři již na místě neštěstí...

Na Rakovnicku boural známý podnikatel a miliardář. Řidič druhého auta zemřel

Při tragické nehodě ve středu 4. června u Nového Strašecí na Rakovnicku se těžce zranil jeden z nejbohatších Čechů. Podle informací serveru Deník.cz byl řidičem auta Zdeněk Pelc, majitel firmy GZ...

Trefili jsme Rusům základnu s letouny, které jim ještě zbyly, hlásí Ukrajinci

Sledujeme online

Ukrajinská armáda oznámila, že zasáhla vojenská letiště v ruském Engelsu a Ďagilevu a sklad pohonných hmot v Saratovské oblasti, kde vypukl požár. Podle ukrajinského generálního štábu šlo o...

Maturanti si stěžují na testy, na ministerstvo se obrátilo rekordních 1700 studentů

Ministerstvo školství eviduje více než 1700 žádostí o přezkum státní části maturity, tedy didaktických testů. Loni bylo žádostí zhruba 700, o rok dřív přes 1000. Vyplývá to z dat ministerstva....

13. června 2025  17:58

Mosad udeřil z dronové základny přímo v Íránu, operaci plánoval roky

Sledujeme online

Izraelská armáda uvedla, že během útoku na Írán v rámci operace Vzpínající se lev zasáhla v jaderném zařízení v Natanzu centrifugy pro obohacování uranu. Izraelci se na úder připravovali několik let....

13. června 2025  12:23,  aktualizováno  17:31

Lidovci budou proti vyslovení nedůvěry vládě, řekl jejich předseda Výborný

Nová ministryně spravedlnosti Eva Decroix na páteční celostátní konferenci KDU-ČSL informovala širší vedení o svých krocích v osvětlování bitcoinové aféry. Podle šéfa lidovců Marka Výborného vzala na...

13. června 2025  14:10,  aktualizováno  17:18

Neznámý útočník pobodal u metra Luka muže, incidentu předcházela rozepře

Pětačtyřicetiletého muže pobodal v pátek odpoledne neznámý útočník u pražského metra Luka a pak utekl. Redakci iDNES.cz to potvrdil mluvčí pražských policistů Jan Rybanský. Záchranáři muže následně...

13. června 2025  17:16

Jako úder na ruská letiště, ale větší. Írán dostal nejen reputační ránu, míní expertka

Izraelský úder na jaderná zařízení v Íránu ukázal, že Izraelci mají vojenskou převahu a skvělou znalost místní vojenské infrastruktury. Blízký východ je blízko velké eskalaci. V rozhovoru s iDNES.cz...

13. června 2025  17:15

Posun v korupční kauze BusLine, pět obviněných se dohodlo na vině a trestu

V kauze kolem dopravní společnosti BusLine uzavřelo pět obviněných se státní zástupkyní dohodu o vině a trestu. Je mezi nimi mimo jiné i bývalý liberecký krajský radní pro dopravu Vladimír Mastník...

13. června 2025  16:59

V České Třebové spadl do kolejiště jeřáb, řidič skončil v nemocnici

V České Třebové museli zastavit provoz nákladní dopravy. Do kolejiště spadl jeřáb soukromé firmy, jeho řidič je zraněný. Osobní doprava není omezena.

13. června 2025  15:58,  aktualizováno  16:51

VIDEO: Výlet skončil na skalce. Policisté ukázali, jak chytili uprchlou pumu

Déle než 24 hodin si užívala svobody puma chovatele z Josefova na Sokolovsku, která ve středu odpoledne utekla z výběhu. Poslední okamžiky jejího “výletu“ zachytila ve čtvrtek kamera umístěná na...

13. června 2025  16:47

Z bytu v šestém patře šlehaly plameny, hořet začalo nejspíš na balkoně

Šest jednotek hasičů zasahovalo dnes v poledne u požáru v paneláku v Chrudimi. Hořelo v šestém patře, celé poschodí muselo být evakuováno.

13. června 2025  16:26

Od neděle pojedou vlaky podle letního jízdního řádu, změny jsou jen okrajové

Už tuto neděli začnou vlaky v Česku jezdit podle letního jízdního řádu. Ve většině regionů dojde však jen k dílčím změnám, které zlepší nabídku spojení.

13. června 2025  16:18

Tečka za tragickou nehodou. Motorkář musí platit příbuzným hocha, kterého srazil

Soudci udělali definitivní tečku za tragickou nehodou, při které zemřel před třemi roky devítiletý Šimon po sražení motorkou na Klatovsku. Řidič motocyklu kromě peněžitého trestu 120 tisíc korun musí...

13. června 2025  16:15

Jak dostat 50 tisíc fanoušků v jednu chvíli domů? Rock for People ladí taktiku

Park 360 na hradeckém letišti bude už třetí den praskat ve švech. Vyprodaný Rock for People, na který si letos najde cestu až 50 tisíc fanoušků, má co dělat, aby zvládl odbavit davy, které v jeho...

13. června 2025  16:11
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.