Tuzemský mistr klasického jazzového piana Najponk prohlásil v nedávném rozhovoru, že moderní jazz zčásti ztrácí obecenstvo pro svůj značně náročný a složitý hudební jazyk. Tímto jazykem vesměs hovoří i generace našich třicátníků - zatím nejpočetnější a nejúspěšnější střída, jakou náš jazz po dlouhou dobu měl. Jenže rozhovor téměř ještě ani neodezněl a je tu překvapení: ta třicátnická generace už má mladší a trochu jinak orientované následovníky!
Předloni založila Eliška Svobodová, studentka skladby na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka, kvinteto s hravým názvem Fanfán Tulipán. Všichni jeho členové včetně své vedoucí - flétnista Dušan Navařík, pianista Jan Mazura, kontrabasista Vladimír Micenko a bubeník Cyril Lojda - se narodili v letech 1985 nebo 1986. Můžeme to chápat jako příjemné potvrzení, že zájem mladých hudebníků o jazz neochabuje. Soubor vloni v dubnu zvítězil ve finále soutěže o Cenu Metropolitní Univerzity v rámci festivalu Mladí ladí jazz a v listopadu vyhrál české kolo mezinárodní soutěže Jazz Prix. Díky tomu mohl natočit své debutové CD, a v červenci vystoupí na festivalu Bohemia Jazz Fest.
Skupina Fanfán Tulipán
Jazz vždy minimálně jedním ze svých pólů zasahoval do některé z poslechově přece jen přístupnějších oblastí. Po swingu odpovídalo takové dualitě zčásti rozlišení mezi tehdejším jazzem tradičním a moderním. (Ostatně Elišku Svobodovou vede ve skladatelské třídě konzervatoře Antonín Bílý, kdysi pianista Smetáčkovců.) Ale Fanfáru Tlipánovi nejde o koketování s něčím, co by mu zajistilo širší obecenstvo. A už vůbec mu nejde o jazyk někdejšího tradičního jazzu. V tomto souboru převládá hravost a soustředění na prostší a sdělné výrazové prostředky, které přitom nemusí být umělecky méněcenné. Svobodová mluví o inspiraci poetikou Julese Vernea nebo obrazy Kamila Lhotáka a jako zkrácené označení pro takový přístup používá termín Kinder-Jazz.
Jazzmeni, kteří se od světa svých dětských let distancují, mohou na takovou školu pohlížet trochu spatra. Ale Fanfán Tulipán - ať už jde o klavírní sóla, dueta flétny s klavírem, jejich integraci s rytmikou, nebo členění skladby do kratičkých, soudržných úryvků třeba i odlišného tempa - ukazuje, že tihle mladíčci se na své škole dobře vyškolili. Mírně humorné zaměření a citlivě používané špílce připomínají něco z hravé minulosti Jiřího Stivína (jemuž dnešní třicátníci nedovedou náležitě přijít na chuť). Není tu žádné staromilské vymezování: nálady a prostředí se střídají. Cirkusové intermezzo Marijo, ujíždí ti cirkus vystřídá pohádkové vyprávění Honzíkova cesta; sborová recitace a rytmické členění ve skladbě Porno v morseovce nemají daleko ke způsobu, jakým někdy pracuje i dnešní jazzová škola. Skladba Maryčka Magdonova to zklidní do lyrické polohy s jemnými dramatickým podtóny, a závěrečný Orient Expres se rozjede ve stupňování vzrušení, spojeného s jemnou prací s dynamikou, a při miniaturním obsazení souboru působí až obdivuhodnou pestrostí barev a témbrů.
Přitom projev zůstává v rovině příjemně poslouchatelné pro podstatně širší okruh posluchačů, než jaký je schopen sledovat náročněji formulované projevy našich dnešních post-třicátníků. Debutové CD Fanfána Tulipána má ovšem minimální stopáž a jeho tvůrcům je kolem pětadvacítky. Těžko tudíž zatím předpovídat další vývoj; jejich nástup však působí slibně.
Obal debutového alba skupiny Fanfán Tulipán
O albuFanfán Tulipán: Polyorama Skladby: CD, stopáž 39:31 minut. Vydala firma Radioservis. http://www.myspace.com/fanfantulipan |
