Po tři staletí křesťané Ježíšovo narození nijak neslavili. Připomínali si hlavně jeho smrt a zmrtvýchvstání. Až na počátku čtvrtého století se 25. prosinec ustálil jako den narození Spasitele.
Tím se křesťanské svátky překryly se slavnostmi slunovratu, které v tuto dobu pravidelně slavili pohané. Právě z období oblíbených zimních slavností pochází řada dnešních vánočních zvyků, včetně vánočního stromku.
Proti křesťanské tradici však existuje několik argumentů, které Ježíšovo narození v zimních měsících zpochybňují.
V evangeliích se například mluví o pastýřích stád pod širým nebem. Těm se v noci zjevil anděl, aby jim o Ježíšově narození pověděl. Ve skutečnosti se však v Izraeli stáda pasou jen od března do listopadu. "Pastýři s ovcemi na horách v zimě nebývají. Z toho se usuzuje, že to bylo spíše na podzim," řekl iDNES.cz Dan Drápal, duchovní Křesťanských společenství.
I některé další příběhy v Bibli podle něj dokládají, že se Kristus narodil v jiném než zimním měsíci.
Výpočty skutečných Kristových narozenin se proto v průběhu staletí zabývala řada učenců. O možných termínech mluví nejeden historický pramen. Kristův příchod na svět zasazují spíše do podzimních měsíců, objevují se ale i jarní termíny, jako 28. březen nebo 19. duben.
Fakt, že se křesťané mohli klidně věnovat výpočetním hříčkám, mimo jiné znamená, že pro prvotní církev nebylo datum Ježíšova narození žádným rozhodujícím dogmatem, tvrdí německý teolog Oskar Cullman ve své knize o počátku Vánoc.
Cullman připomíná, jak se ještě na konci 2. století církevní učenec Klement Alexandrijský vysmíval všem, kdo chtěli přesný den Ježíšova narození vypočítávat.
Putování za nebeským úkazem
Biblické příběhy o betlémské hvězdě ale provokovaly také představivost astronomů. Ti byli přesvědčeni, že se jednalo o mimořádný kosmický úkaz, který je možno zpětně datovat. Mohlo prý jít o kometu, novou hvězdu (novu či supernovu), či konjunkci planet.
Podle astronoma Jiřího Grygara vysvětlil záhadu s hvězdou už německý astronom Johannes Kepler. Když 17. prosince 1603 pozoroval v Praze konjunkci planet Jupitera a Saturnu, napadlo ho vypočítat, kdy k podobné konjunkci došlo v době počátku letopočtu. Zjistil, že se tak stalo roku 7 před Kristem a to hned třikrát za sebou - na konci května, v září i počátkem prosince.
Moderní výpočty Keplerovu studii v plném rozsahu potvrdily. K trojnásobné konjunkci Jupitera a Saturnu podle nich došlo 29. května, 30. září a 5. prosince roku 7 před naším letopočtem. Vzdálenosti obou planet se prý tehdy zmenšily jen na jeden stupeň, což musel být bezesporu nezvykle nápadný úkaz.
Mudrci, neboli tři králové, tak byli nejspíše astrologové, kteří si úkaz na nebi vykládali jako znamení a rozhodli se vydat do Betléma.
Symbolika vyhovuje
Proč přesně církev nakonec rozhodla, že se bude Kristovo narození slavit právě 25. prosince, není dnes jasné. Jako mnoho jiných tradic i tato zřejmě vznikla postupným vývojem. "V lidových tradicích se některé věci zrodí, i když nikdo vlastně neví, proč tomu tak je," řekl Drápal.
Podle něj vedla k ustanovení svátku spíše spontánní cesta než racionální úvaha. Že by církev jen vychytrale využila stávajících slavností slunovratu, kterým dala nový obsah a staré pohanské svátky účelově zastínila, si nemyslí.
Křesťanům každopádně sloučení obou svátků nikdy nevadilo a nevadí dodnes. "Křesťané mohou slavit příchod Krista do světa bez ohledu na datum narozenin," řekl iDNES.cz Drápal. Z hlediska symboliky je navíc vánoční termín vhodné datum. "Nejkratší den a nejdelší noc v roce symbolicky odpovídá významu, že Ježíš přichází do té největší temnoty a přináší naději," vysvětlil Drápal.
. vánoce, nebo saturnálieVánoce patří už osmnáct století ke křesťanské tradici, ale ta je ještě mladá ve srovnání s tím, co všechno se kolem tohoto data - zimního slunovratu slavilo. Ve starém Římě oslavy zimního slunovratu -saturnálie - byly v týdnu od 17. do 24. prosince. Vzpomínalo se při nich na zlatý věk, kdy Latiu vládl jeho první vládce, mytický Saturnus. Byly to svátky pokoje a míru - nesměla se během nich zahájit válka, netrestalo se a otroci se na jeden den symbolicky stali svobodnými, když usedli u bohatě prostřených stolů se svými pány. Po hodování dávali hostitelé hostům drobné dárky, latinsky apophoreta, což byla z dnešního pohledu nejspíš galanterie. Během svátků se nepracovalo, školy, soudy a obchody byly zavřené. Vládlo karnevalové veselí, pořádaly se hodokvasy, hry v cirku a gladiátorské zápasy. Po nich následovaly 24. prosince sigilárie, při nichž se dávaly figurky bohů, lidí a zvířat z těsta, hlíny, vosku, latinsky sigilla. Připomínaly trochu betlémy, ale byly morbidnější - znázorňovaly lidské oběti pro Saturna. Darovaly se i voskové svíčky, jejichž svit měl symbolizovat překonání nejdelší roční tmy. Co říká Bible? Vánoční příběh znají jen dvě ze čtyř evangelií, Matoušovo a Lukášovo. Podle biblistů jde o pozdní dodatek, jakýsi prolog k evangeliím, která se jinak soustředí na Ježíšovy pašije. Matouš, který byl Žid a psal pro Židy, chtěl ukázat, jak se v Kristově narození splnila proroctví Tóry. Řecký lékař Lukáš píšící pro pohany zase zdůraznil zázračné početí, které bylo pro Řeky důkazem božství. Dary mudrců symbolizovaly Ježíšův mesiášský úděl - zlato náleželo králi, kadidlo knězi a myrha ukřižovanému. V Bibli chybějí jesličky - Lukáš mluví o jeskyni, v níž byla ustájena zvířata, Matouš používá slovo dům. Nikde není zmínka o oslíkovi a kravičce - v ikonografii se objevují až ve 13. století, prosadil je František z Assisi a mezi prvními je maloval Giotto di Bondone. |
