Kontrarozvědka? Jedna nula donášela na jinou nulu, říká historik

  9:38aktualizováno  9:38
Pavel Ploc, Zdeněk Nehoda, Milan Jirásek, Walter Bartoš, Evžen Snítilý, Juraj Raninec. To jsou jen některá ze známých jmen, jež vedla v evidenci Vojenská kontrarozvědka. Na webu Ústavu pro studium totalitních režimů si může každý zjistit, koho VKR vedla v evidenci a v jaké kategorii.

Svazky bývalé komunistické vojenské kontrarozvědky | foto: Jiří Reichl, Archiv bezpečnostních složek

Zdeňku Nehodovi může fotbalovou kariéru kdekdo závidět. Zlato z mistrovství Evropy v roce 1976, bronz z evropského šampionátu o čtyři roky později. Střední útočník k pohledání patřil dvanáct let k oporám pražské Dukly. V reprezentaci nastřílel 31 gólů. Když odešel z Dukly, dostal jako jeden z mála možnost hrát legálně na Západě.

V registračních protokolech komunistické vojenské kontrarozvědky (VKR), které nedávno zveřejnil Ústav pro studium totalitních režimů, je Zdeněk Nehoda, člen ASVS Dukla, uveden v kategorii "Důvěrník" s krycím jménem Dan. Pokud je zápis spolehlivý, začal uznávaný centrforvard spolupracovat s VKR 15. října 1976, tedy ve stejném roce, kdy se spoluhráči z reprezentace získal titul mistra Evropy.

. Kdo je také v seznamech VKR

Krycí jméno (tučně):
Dan
Zdeněk Nehoda
fotbalový reprezentant, nyní hráčský agent

Stáňa Vávrová
Milan Jirásek
lékař, předseda ČOV

Pavel
Pavel Ploc
skokan na lyžích, nyní poslanec ČSSD

Juraj
Juraj Raninec
poslanec ODS

Roman
Evžen Snítilý
nezařazený poslanec, dříve ČSSD

Walter
Walter Bartoš
poslanec ODS

Lilie
Miroslav Bálint
zástupce náčelníka generálního štábu

V současné době je Nehoda úspěšným hráčským agentem. Na vzpomínání o podrobnostech své spolupráce s armádními kontrarozvědčíky nemá náladu. "Nebudu k tomu vůbec nic říkat," ukončuje urychleně rozhovor.

Vojenská kontrarozvědka byla po léta kostlivcem, který až na čestné výjimky (třeba aféra okolo poslance ČSSD a rovněž spolupracovníka VKR Evžena Snítilého) nerušeně prodléval hluboko ve skříni naší paměti. Ústav pro studium totalitních režimů se jej pokusil zburcovat. "Tím, že se záznamy podle zákona otevřely veřejnosti, můžeme přizvat ke spolupráci kohokoli. Registry jsou dokumenty s velmi silnou vypovídací hodnotou," řekl při té příležitosti ředitel ústavu Pavel Žáček. Nevysloužil si tím zdaleka jen uznání.

Od minulého týdne si zájemci na webových stránkách ústavu mohou zadat do vyhledávače libovolné jméno a ověřit si, koho VKR vedla v evidenci a v jaké kategorii. Jména těch známějších už se objevila v tisku: poslanci, sportovci, trenéři a funkcionáři, zástupce náčelníka generálního štábu a také třeba lékař z Ústřední vojenské nemocnice a předseda Českého olympijského výboru.

Důvěrník ano. Ale nevědomý!
Většina z nich je vedena v kategorii důvěrníků. Podle názoru Ústavního soudu nepatří důvěrníci mezi takzvané vědomé spolupracovníky a mají mimochodem nárok na negativní lustrační osvědčení. Proto se někteří z dotčených zlobí a tvrdí, že Žáčkovi lidé zveřejňují údaje, které zveřejňovat nemají. Bývalý špičkový skokan na lyžích, nyní poslanec za ČSSD Pavel Ploc, kvůli tomu pověřil právníky, aby na Žáčkův ústav připravili žalobu. Kdyby uspěl, musely by zhruba tři stovky registračních protokolů z webové stránky zase zmizet. Plocovi kolegové z ODS, poslanci Bartoš, Raninec a Hasil, se naopak ke zveřejnění citlivých údajů ze své minulosti postavili čelem a nechali zmíněný ústav zveřejnit kompletní svazky, které na ně VKR vedla. (Pokud se dochovaly.) Stejně se zachoval i zástupce náčelníka generálního štábu generál Miroslav Bálint. Ale ať už je diskutovaný krok Žáčkova týmu rozladil, nebo ne, všichni jako jeden muž tvrdí, že jde o nafouknutou záležitost, a přísahají, že s VKR nikdy vědomě nespolupracovali.

Pavel Ploc ve Sněmovně

Každý, kdo někdy udělal zkušenost s vojenským kontrarozvědčíkem neboli "kontrášem", tuší, že tady něco nehraje. Muži z VKR chodili po kasárnách v civilu a na chodbách a "buzerácích“ zalidněných postavami v zeleném se vyjímali jako pěst na oko. Pro armádní sportovce, lékaře či umělce, o které se VKR rovněž zajímala, nebyl civilní oděv ničím vzácným, ale kontrarozvědčíci se zajímali o tak důvěrné záležitosti a disponovali přitom tak velkým vlivem, že nebylo možné si je splést s obyčejnými důstojníky.

Jinými slovy, když Pavel Ploc tvrdí, že "s nikým vědomě nespolupracoval", zní to mírně řečeno nepravděpodobně. Mohl se někdo v seznamech VKR octnout opravdu nevědomě? "Možné to je, ale v kategorii důvěrníků bych na to moc nesázel," říká historik a specialista na VKR Jan Michl.

Jestliže někdo z nynějších poslanců registrovaných svého času VKR pravidelně mluvil s jejím pracovníkem, mohl nevědět, na čí otázky odpovídá? "Samozřejmě to vědět musel, pokud nebyl úplně nechápavý," dodává Michl.

Foukneme mu do plachet
Kromě jmen Pavla Ploce a Zdeňka Nehody je v evidenci VKR mnoho dalších armádních sportovců a sportovních funkcionářů. Na otázky novinářů reagují překvapeně. Na stycích s "kontráši" nespatřují nic divného. Výslechy byly prostě nutnost a chodili k nim všichni, ne?

Pravda je taková, že dobré styky s "kontráši" zdaleka neudržoval každý, kdo se octl v poli jejich zájmu. Podle inženýra Bohuslava Běloubka, který do začátku letošního roku vedl Úřad pro zprostředkování dokumentů na ministerstvu obrany, se úhrnný počet registrovaných spolupracovníků vojenské kontrarozvědky vyšplhal "jen" k sedmnácti tisícům. (Pro srovnání: počet spolupracovníků StB byl podle odhadů až desetkrát vyšší.) U většiny oslovených VKR nepochodila. Většinou bez následků pro dotyčného. Pokud však za následky nepovažujeme ztráty určitých nadstandardních výhod.

O jaké výhody šlo? Většinou nedoložitelné. Třeba přímluvu na správném místě. "Mohli jim v pravou chvíli fouknout do plachet," vysvětluje ing. Běloubek. Někdo se potřeboval dostat na školu (Nehoda vystudoval během hráčské kariéry právnickou fakultu), někdo potřeboval pomoci s vízem pro zahraniční výjezdy (Nehoda vystřídal v osmdesátých letech hned tři angažmá za železnou oponou: v Německu, ve Francii a v Belgii). S tím vším dokázali "kontráši" svým spolehlivým lidem pomoci. V normalizačním Československu, kde mohlo každé razítko představovat nepřekonatelnou překážku, služba k nezaplacení.

Pavla Žáčka za jeho krok leckdo kritizuje. Jenže Ústav pro studium totalitních režimů jen usnadnil cestu k už přístupným operativním svazkům, nic víc. Pro poznání minulosti by pomohlo, kdyby Ústav pro studium totalitních režimů v otvírání cest pokračoval. A už brzy přešel "od kováříčků ke kovářům" – a zveřejnil třeba už dlouho připravený, ale dosud nedostupný kompletní seznam "kontrášů" samotných. 

.Historik: po roce 1968 pracovala kontrarozvědka na objednávku Sovětů

Vojenská kontrarozvědka měla náročné cíle. Oficiálně měla bránit ozbrojené síly proti pronikání nepřátelských agentur,  včas odhalovat vojenské zběhy a bránit sabotážím. Historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Michl, který se na vojenskou kontrarozvědku specializuje, připouští, že ve skutečnosti vojenská tajná služba na tak náročné úkoly nestačila.

Spisy, které VKR vedla na své spolupracovníky, jsou plné banálních informací, které byly často běžně dostupné. Znamená to, že VKR se na víc nezmohla?  
Je to tak, jak říkáte. Devadesát procent těch informací byly naprosté nicotnosti. Jedna nula donášela na jinou nulu a celkem to byly jen takové drby. Že by odhalila nějakého agenta, to se stalo málokdy a většinou náhodou. Je třeba si uvědomit, že vzdělání pracovníků vojenské kontrarozvědky bylo dlouho velice nízké. Ještě v roce 1960 vysokoškolsky vzdělaných pracovníků u VKR bylo 0,1 procenta.

Dosáhli vojenští kontrarozvědčíci někdy něčeho významného?
Sám jsem na nic takového nenarazil, ale lidé, kteří studují VKR déle, na několik významných případů narazili. Šlo o výsledky společné práce více zpravodajských služeb včetně StB.

Když mluvíte o StB, víme, že ta připravila a s určitým úspěchem uskutečnila třeba operaci Asanace, která měla zbavit republiku tzv. nespolehlivých osob, chartistů a disidentů. Měla VKR něco podobného?
Ještě jsem na  podobnou velkou akci nenarazil.

Vojenská kontrarozvědka se ustavovala po skončení války pod dohledem sovětských poradců. Jak dlouho jejich vliv vydržel?
Jejich vliv zeslábl v druhé polovině padesátých let a byl velice slabý až do roku 1968. Ovšem po okupaci a v sedmdesátých letech ta spolupráce byla tak úzká, že by se dalo říci, že VKR byla jedním z oddělení sovětské vojenské kontrarozvědky. Čili že se pracovalo na objednávku Sovětů.

Přebírala někdy česká vojenská kontrarozvědka od sovětských soudruhů i jejich brutální metody? Myslím v době normalizace.
Na tuto "špinavou“ práci většinou Češi nebyli zapotřebí. Sověti si na Češích cenili spíše jejich zpravodajské práce, schopnosti navázání kontaktů na cizince pobývající v Československu a podobně. To se VKR v sedmdesátých a osmdesátých letech přece jen trochu dařilo – hlavně ve srovnání se Sověty.

Jaký vztah byl mezi VKR a StB?
Napjatý. Jejich činnost se překrývala. Často obě služby dělaly podobnou práci a nevěděly o tom vzájemně. Byl tam jistý pocit konkurence, který spolupráci příliš nenahrával.

Hledala vojenská kontrarozvědka spolupracovníky jenom mezi vojáky z povolání a vojáky základní služby?
Tam hlavně, ale nevyhnuli se tomu ani civilní zaměstnanci armády. A když měla VKR zájem na někom z civilu, brala i spolupracovníky, kteří s armádou neměli nic společného.

Mohl profesionální voják nebo voják základní služby nabídku spolupráce s VKR odmítnout?
Mohl, ale musel pak počítat s tím, že kariérně příliš nestoupal. Spíš se dá mluvit o perzekuci.

Jak ta perzekuce mohla vypadat?
Kromě zastavení kariérního postupu i ztráta výhod, které vojáci z povolání měli. Třeba mohl mít potíže s přidělením bytu.

Mohl někdo dostat spolupráci s rozvědkou rozkazem od velitele?
Přímým písemným určitě ne. Nikoli proto, že by příslušníci VKR pracovali tak ohleduplně, ale proto, že měli doporučeno navazovat spolupráci dobrovolnou. Kvůli tomu, že "dobrovolný“ spolupracovník poskytoval kvalitnější informace než přinucený.

Byl někdo za spolupráci finančně odměňován, jako tomu bylo zvykem u StB?
U důvěrníků jsem na to nenarazil, ale u agentů zcela běžně. Když dodal informaci, která po něm byla žádána, tak dostal odměnu. Řádově několik set korun. Nejčastěji tři sta, čtyři sta korun.

Kdo VKR nejvíc zajímal jako možný spolupracovník?
Sportovci z Dukly a členové vojenských uměleckých souborů, kteří vyjížděli do zahraničí. Před vycestováním je pracovníci VKR instruovali, čeho si mají všímat, a když se vrátili, tak je důkladně vyslechli. Výsledky pak porovnávali, aby vyslýchaní nemohli příliš manévrovat.

Autor:

Trans muž: Dotaz, co máme v kalhotách, nesnášíme

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Hašek titul JUDr. neměl získat. Jeho práce by propadla i jako seminárka

MF DNES získala rigorózní práci Michala Haška

Rigorózní práci, díky které Michal Hašek získal titul JUDr. ve slovenském Sládkovičově, exhejtman 7 let tají. MF DNES...

Jana Masaryka patrně zabili britští agenti, napsal bývalý Havlův poradce

Jan Masaryk

V roce 1948 zemřel za podivných okolností československý ministr zahraničí Jan Masaryk. Většina odborníků se přiklání k...

Školačka utekla k IS. Teď je opět těhotná a kvůli zdravotní péči chce zpět

Britské školačky Amira Abaseová, Kadiza Sultanaová a Shamima Begumová (zleva)...

Britka Shamima Begumová přijela v roce 2015 se svými dvěma přítelkyněmi do Sýrie, aby se připojila k Islámskému státu...

Náctiletá jde za vraždu muže na 18 let za mříže. Umírajícího si natáčela

Osmnáctiletá Simona Macháčová čelí obžalobě z brutální vraždy svého známého....

Za brutální vraždu sedmatřicetiletého muže si devatenáctiletá Simona Macháčová definitivně odpyká 18 let. Trest uložený...

Spalničky se šíří raketovým tempem. Staré očkování už nemusí fungovat

Případů spalniček je stále více.

Po desítkách let jsou spalničky zpátky. V Evropě se epidemie šíří hlavně v Itálii, Francii či Řecku, na Ukrajině bylo...

Další z rubriky

ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To...

ZÁPISNÍK. Miss America a vůdkyně Bobo. Papež poskytl interview

Miss America 2014 Nina Davuluri. Někteří Američané ji šmahem odsoudili jako...

Hrozné, Miss America je mohemedánka. Pinožení u klausistů. Proč na rozdíl od Němců odsuzujeme velkou koalici. Rozhovor...

ZÁPISNÍK: Naše česká Kanada. Jak starosta řádil, lhal a měl podporu

Torontský starosta Rob Ford se přiznal, že v minulosti kouřil crack.

Škromach oceňoval konspirační teorie. Srovnání: česká politika a starosta Toronta, který kouří crack, lže a pije. Boj...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz