Dějiny moderního Dálného východu jsou poznamenány z Evropy importovaným marxismem a komunisty, kteří jen tam zlikvidovali desítky miliónů Číňanů. Dnes však mají na celosvětově srovnatelné prosazení naopak našlápnuto myšlenkové proudy čínské, které zprvu příliš nerozvířily ani domácí prostředí. V současnosti se totiž ani pevninští Číňané nestydí za svého starověkého učence Konfucia, natož za znakové písmo (jehož výuka také učí ukázněnosti). Mnozí také věří, že nynější globalizace jejich vlastní čínskou identitu ještě posílí.
Profesor z Harvardu Tu Wej-ming (Tu Weiming)
O zdravé sebevědomí dnešních Číňanů se zasloužil i filosof Mou Cung-san (Mou Zongsan, 1909–1995), pozdější emigrant a profesor na Tchaj-wanu a v Hongkongu. Čínských tradic si na rozdíl od mnoha svých vrstevníků vážil – a již při studiích se pečlivě učil pracovat s výdobytky nejnovější západní logiky. Nejznámějším žákem profesora Mou i předním představitelem současného „nového konfuciánství“ je profesor na Harvardu Tu Wej-ming (Tu Weiming, 1940-). Filosof se dle něj nedovolává nesmrtelnosti duše či boží existence, nýbrž „intelektuální intuice“ v nitru pravého já. Namísto přijímání pravd zvenčí od nějakého zjevení si příslušník východoasijské kultury vystačí s empirickým věděním, snaží se vlastním úsilím proměňovat a osvobozovat sám sebe i při běžném životě, eticky formovat svou osobnost, autenticitu. Bere si za základ nikoliv obecné, nýbrž vlastní konkrétní vnitřní zkušenosti a jeho duchovní cesta a seberealizace tak bývá individuální. V člověku jsou nekonečné zdroje a nekonečný potenciál růstu: poznávání sebe sama a transcendence (překračování svého dosavadního já) se odehrává uvnitř jej samého. Dobývání, prométheovský vzdor ani faustovský neklid se neslučuje s tímto úsilím o harmonii, kdy si člověk naopak neustále rozšiřuje a pěstuje síť vztahů, překračujících v posledku antropocentrické meze.
Čínský filozof Konfucius
K jiným čínským směrům nyní konfuciáni přistupují vstřícněji než dříve. Dost podobné zásady prý vyznávají i buddhisté a taoisté - konfuciáni jen víc akcentují roli společenských vztahů při budování vlastní důstojnosti a sebeúcty. Sebezdokonalování konfuiciánů, akceptující duchovní i tělesnou stránku člověka, může nabývat rozmanitých forem a je jak jedním z cílů, tak nezbytným předpokladem souladu mezi lidmi. Misí konfuciánů je soucítit s druhými a zlepšovat stav světa jeho aktivním přetvářením zevnitř. Nejúčinnějším prostředkem je jim vzdělání, chápané jako budování individuální osobnosti s dobrým charakterem a morálkou, která je nezbytným předpokladem dobré politiky. Konfucián nemusí v politice uspět, nemusí ani o místo či kariéru usilovat, ale nedokáže se vzdát úsilí k dobrému stavu společnosti nějak přispívat.
Jen stříbrné pravidlo
Velikonoční příběh o Kristu a Barabášovi, svatý Tomáš Akvinský se svým trestem smrti pro kacíře, koncily, inkvizice i komunistické čistky svorně svědčí o tom, nakolik evropské tradice pokládají slušné lidi s jinými názory za nebezpečnější než zločince. Naopak ve staré Číně (i ve staré Indii), jejichž obyvatelstvo se těšilo svobodné volbě náboženství a nikdy nepřijalo jako celek jen jeden myšlenkový směr, náboženské či ideologické války naopak téměř nikdy nevznikaly. Zároveň se tam mohla vyvinout etika méně spjatá se světonázorem a funkční i po jeho eventuálním pádu – a proto také profesora Mou Cung-sana zajímala autonomní etika německého novověkého filosofa Immanuela Kanta, kterého překládal do čínštiny. Konfucius měl jen negativní, „stříbrné pravidlo“: nečiňte jiným, co nechcete, aby činili vám. Dle něj stačí, když nenávist člověk oplácí přímostí: morální síla te (dé) je zde až nadbytečná.
Tomáš Akvinský
Zakladatel státu Singapur, Li Kuang-jao (Lee Kuan Yew) si ve svých pamětech všímá východoasijské země s kulturou nejvíce poznamenanou Západem: Filipíny bývaly ještě v 50. a 60. letech - i díky štědré podpoře Američanů - nejrozvinutější zemí regionu. Dnes je jeho nejzkorumpovanější a nejchudší zemí z těch, které tak dlouho mohly rozvíjet tržní hospodářství. Obdobně jako v Latinské Americe, tak na Filipínách se vytvořila vrstva extrémně bohatých a extravagantních vlastníků latifundií – a na druhé straně masy chudých bezzemků. Katolická kultura Filipín znemožňuje veřejnou diskusi na některá témata a plánování rodiny chudým, avšak zároveň je příliš měkká, shovívavá, lidé odpouštějí přečiny příliš snadno.
Diktátorovi Ferdinandu Marcosovi, který vlastní zemi plenil po dvacet let a jejž lid v krátkodobém rozčilení vyhnal do exilu, vystrojí brzy na to státní pohřeb jeden z jeho nástupců. Mimochodem i tento prezident, Joseph Estrada, bývalá televizní hvězda, byl později díky davu svržen, odsouzen na doživotí za korupci – a posléze opět omilostněn. Neustálá politická nestabilita a velké příležitosti pro dobrodruhy odrazují seriózní investory víc než třebas autoritářský, leč alespoň inteligentní vládce. Jak by jen kdy země mohla vybřednout z bídy i s nynější demokrací, střídáním vlád a svobodou tisku, když ten patří několika málo magnátům? Když zločinci nejsou patřičně a důsledně trestáni a v zemi je všechno na prodej! Co pak zemi pomůže, že filipínští profesionálové jsou ještě kvalitnější než singapurští?
Zakladatel státu Singapur, Li Kuang-jao (Lee Kuan Yew)
Stát má dost času
Ve Východní Asii platí spíše opak poučky lorda Actona o moci, která má sklon korumpovat tím více, čím je absolutnější. Nejméně absolutní je moc na zmíněných Filipínách, zatímco dlouhodobý růst a pokles korupce probíhá v Singapuru, Hongkongu, Tchajwanu, Japonsku, Korejské republice - tedy tam, kde i desítky let vládla nebo vládne jedna strana či skupina – ovšem kde zároveň panuje vzdělání, tvrdá práce, pořádek a odpovědnost. Z devíti zemí světa s největšími devizovými rezervami je šest konfuciánských v pořadí: Čína, Japonsko, Tchajwan, Korejská republika, Hongkong a Singapur, který na 697 km2 a s pouhými 4,7 milióny obyvatel má téměř dvaapůlkrát vyšší devizové rezervy než celé USA. Tento státeček s nejabsolutnější mocí mezi dlouhodobými tržními ekonomikami Asie má z celé Asie vůbec nejtransparentnější ekonomické prostředí a je nejméně zkorumpovaný.
Lord Acton na obraze Franze Serapa von Lenbacha
Po uchopení moci budoval Li Kuang-jao ono město-stát s aplausem většiny - obdobně jako Tomáš Baťa svůj Zlín. Jasný vítěz voleb z roku 1968 nevyužil silného mandátu k tvorbě příliš silného aparátu. Ostatně i otec veleúspěšných čínských reforem, Teng Siao-pching (Deng Xiaoping) varoval před vytvářením příliš velké armády. Co je příliš mocné, začne upadat a chátrat a to by bylo proti (taoistické) Cestě. Došlo „jen“ na utvoření trvale udržitelného a tvrdě i geniálně seřizovaného státu. Se zpětnými vazbami řešil Li s předstihem současné i potenciální problémy, jejichž systémová nebezpečí i přínosy rozpoznával snad ještě lépe než americký sociolog konfliktů Lewis Coser. Masívní výstavba a promíchávání národností v nových bytových blocích znemožnilo vytváření ghett, z jednomandátových obvodů se do parlamentu nedostali extremisté ani nikdo, kdo by se ujal role jazýčku na váze. Jednotlivé národnosti přitom dostaly vícejazyčnou legislativu i kvóty ve vládnoucí straně PAP.
Bazén v singapurském Marina Bay Sands je nejvýše položený na světě a končí přímo na hraně obří terasy.
Bazén v singapurském Marina Bay Sands je nejvýše položený na světě a končí přímo na hraně obří terasy.
Li nepotlačoval ani vůdce náboženských komunit, jen se museli zřeknout pouličních bitek a dohodnout se, než je osobně přijal. Na podvracení sekulárního zřízení se jim stejně moc času nedostávalo. Při špatném prospěchu muslimských Malajců z matematiky vysvětlil Li jejich tradičním autoritám potíže a přiměl je k doučování vlastní mládeže. V patriarchálním regionu se sekulární Singapur snaží vycházet vstříc i ženám a homosexuálům. Avšak: s rušením trestu smrti a zaváděním sociálních dávek a jistot pro každého žádná konfuciánská země příliš nespěchá.
Na běžné otázky novinářů Li poprávu odpovídal, že jeho strana se těší podpoře nejméně dvou třetin voličů a mnozí „bílí“ do země přicházejí. Americký vyučující Daniel A. Bell však v roce 1994 do místního odborného časopisu napsal o tamním ekonomickém nátlaku na kandidáty malých opozičních stran, o jejich ponižování, vyhazovech z práce a vytlačování do exilu. Opozici se tak nedostávalo více kvalifikovaných kandidátů k poskytnutí reálné alternativy moci. Větší svoboda by prý naopak pomohla zapojit více obětavých lidí do práce a omezila individualismus. Ćlánku se ihned z titulu malé opoziční Demokratické strany Singapuru chopil Bellův kolega z National University of Singapore, dr. Chee Soon Juan. A okamžitě přišel o místo kvůli velmi spornému prohřešku. Téhož roku nebyla prodloužena smlouva ani samotnému Bellovi. Až letos se do 87 členného parlamentu dostalo celých šest zástupců opozice.
ROK 2010: Nový terminál letiště Changi v Singapuru - Singapurské letiště Changi patří mezi nejlepší na světě. K dispozici je bezplatný internet, nabíječky pro mobily i počítače a třeba i bazén. Navíc ceny občerstvení nejsou násobkem cen ve městě, příplatek je snesitelný. Nový terminál obsluhuje lety Singapore Airlines a společností v Star Aliance. Terminály propojuje vláček.
Útrpné pohledy
I zmíněný filosof Mou Cung-san se snažil vyvarovat jednostranných pohledů. Rozlišoval dvojí pravdy. Extenzionální pravdy vědy o vnějším světě, nezávislé na našem subjektivním postoji, jsou hlavním tématem západní filosofie. Univerzálně však platí a osobní pocity přesahují rovněž intenzionální pravdy metafyziky, umění, a duchovna, byť jsou od subjektivních postojů neoddělitelné. „Logičtí pozitivisté“ prý ze své teze, že „metafyzická tvrzení“ nemají žádný kognitivní význam, nesprávně vyvodili závěr, že jsou proto jen emotivní a nesmyslná.
Profesor Mou vybízí Číňany k přijetí extenzionálních pravd: je třeba, aby se doučili vědu, ale hlavně demokracii! Na druhou stranu stále důtklivěji upozorňoval Západ, že jen intenzionální pravdy mají co do činění se životem a morálkou, kolem nichž se točí čínská filosofie. Nestačí pohled ven na přírodu ani vzhůru k Bohu - je třeba se zahledět i na člověka a do jeho nitra. Pokud lidé nebudou vnímat a rozlišovat morální ryzost a provinění, nezabrání sebelepší technická řešení úpadku lidstva.
Kdo chce vědět vícLiteratura, kterou autor použil k napsání textu. Citace, odkazy, prameny. |
Tváří v tvář výzvám jižní a východní Asie ztrácejí na síle teze o nezastupitelnosti „západní civilizace“ a výhružky jejích duchovních či politických vůdců ve stylu: Já vám předvedu islám nebo komunismus, a ještě rádi přijdete za námi! Kardinále Vlku, islám dnes není jedinou reálnou duchovní ani myšlenkovou alternativou! Lidé na Dálném východě mají nižší kriminalitu, větší smysl pro řád a jsou v mnoha ohledech ukázněnější než Evropané kdykoli v historii. A přitom tam náboženští vůdci světskou moc a výlučnou roli při výchově mládeže buď neměli, nebo byli od mocenských nástrojů brzy odstřiženi.
Při konfrontaci s jinými kulturami slábnou i důvody proč je třeba programově pěstovat zrovna „evropskou identitu“ a tím přibouchnout dveře pozoruhodným vymoženostem, které vznikly o kus dál. A to navíc u národů, které Čechům nikdy neublížily. Konfuciánci jsou přitom zdvořilí hosté, nevnucují se a stav Západu příliš nekomentují. Jen občas jim unikne útrpný pohled na naše euroamerické slumy, ghetta, povalující se narkomany a opilce, graffiti, veřejná prostranství plná psích i lidských výkalů, moče a nakažených injekčních stříkaček.
Buďme rádi, že je máme
Kdyby však byli při posuzování jiných kultur tak neomalení a vnucovali své představy jiným tak, jak to leckdy činí lidé našeho židovsko-křesťansko-islámského okruhu, mohli by se nás cynicky optat: Chcete společnost, v níž udávají tón zákonem nepostižitelné tlupy násilníků, narkomanů, alkoholiků, žebráků a bezdomovců z přesvědčení? Chcete vidět ve zločincích jen oběti společnosti a řádné občany trestat za ty detaily, za něž záměrně bezprizorné potrestat nemůžete a nesmíte? Výborně, rozšiřujte práva jednotlivců, oslabujte pozici učitelů a autorit, zavádějte daleko od lidí neprůhledné centrální instituce, sociální dávky, sjednocujte si Evropu. Rušte nebo oslabujte místní instituce, které ještě fungují a do kterých i obyčejní lidé zatím ještě mohou nahlédnout – národy a jejich parlamenty, státnost a státní hranice (ty si konfuciánské země bedlivě střeží). Teroristé se budou pohybovat ještě lépe. A před nimi pak „tam“ uteče ještě více spořádaných a kvalifikovaných lidí ze Západu, než jich v téhle části Asie pobývá již dnes. Posílí již tak dost vysoký myšlenkový potenciál východoasijských zemí.
Rapeři v kontroverzním klipu útočí na bezdomovce.
Jestli se vám to nelíbí, máte šanci: pokud ještě budou u vás přistěhovalci z konfuciánských zemí, budou se sami starat o pořádek a vaši neschopnou a samovolně se rozkládající západní civilizaci zachraňovat. I tak, jako to již v dubnu 1992 za plenění města Los Angeles namísto vystrašených policistů činili s revolverem v ruce korejští zelináři.
