1) Dobrovolná skromnost jako opak megalomanie. Jsme relativně malá země, a tudíž pro nás není trapnější role, než je velikášství (Praha Olympijská, energetická gigantomanie, dříve též spartakiády, Stalinův pomník aj.) a káravé profesorské mustrování zbytku světa (od finanční krize přes ekologii až po globální oteplování).
2) Střízlivá sebereflexe a ironie. Reflexe vlastní role nevylučuje, spíš vyžaduje i ironii, již nám jinak neveselé středoevropské dějiny nadělily vedle svých tragédií jako externalitu (a okolí právě tohle na nás oceňuje: Hašek, Kafka, Kundera, Havel, česká filmová vlna).
3) Důraz na univerzální hodnoty. Pro malé společenství je nezbytný, není tu nic směšnějšího než nacionalismus (velikášství prcků). Skromnost, sebereflexe a ironie velí klást důraz na univerzální, nikoli partikulární hodnoty: kdyby u našich mocnějších sousedů analogicky zvítězil "národní princip", pak proti nim nemáme šanci.
4) Univerzální je kultura. Je to způsob, jak z národní materie dostat univerzální obsah. Pouze v ní – nikoli ve výrobě ocele na hlavu či energie na vývoz – může vyniknout malé společenství nad mnohonásobně většími celky (řecká tragédie, nizozemské malířství, výmarský klasicismus, rakouská klasická hudba a soudobá dramatika). Jistě, i kultura je zneužitelná partikularismy, dá se znevolnit k hlásání nacionalistické, třídní nebo náboženské nenávisti. Sérem proti takovému instrumentálnímu pojetí může být právě humor, ironie a důraz na díla duchovně nezávislá (ironie = odstup), antiautoritářská a kritická.
5) Univerzální je oblast lidských práv. Jinde byly duchovní vzpoury proti útlaku zabarveny více utilitárně, tu národněemancipačně (Polsko, Maďarsko), tu sociálně nebo třídně (Francie, Polsko, NDR). Naším vkladem do databáze vzpour je od Charty 77 důraz na univerzálnost lidských práv a rozpor mezi jejich legalitou a legitimitou.
6) Univerzální je starost o životní prostředí. Ekologická témata se týkají všech tvorů na planetě bez rozdílu, nejsou ani pravicová, ani levicová. Proto je omylem jejich privatizace levicí (ČSSD) i levo-pravými extremisty (od pohrobků KSČ až po pohrobky NSDAP).
7) Malému společenství sluší i důraz na evoluci proti revoluci. A to ve všech oblastech, od politiky, ekonomiky, kultury, urbanismu až po životní prostředí. Šetrná starost o životní prostředí je opakem sociálního i technokratického inženýrství, je to starost o uchování STATU QUO, o nezasahování do přírodních procesů (Národní parky). V tomto smyslu má ekologický postoj blíž ke konzervativismu než k jakémukoli radikalismu.
8) K tomu patří i starost o uchování kulturního dědictví, respekt k trvalým, nadčasovým hodnotám a k základnímu výzkumu, ke všemu, co nevykazuje okamžitý zisk.
9) Tato starost nevylučuje, spíše podmiňuje tvorbu nového, EXPERIMENT: "Co nemá kořen, nemá ani plod" (gnostik Valentinos).
10) Univerzální jsou jakékoli hodnoty duchovní. Jména jako Hus, Komenský, Masaryk, Patočka, Kupka, Šíma, Dvořák, Janáček, Martinů jsou ve světě známá ne pro utilitární dovednosti či technickou virtuozitu, ale pro duchovní přesah, který jejich dílo (myšlení) mělo a má.
ČESKÁ VIZE89 významných českých osobností pomáhá formulovat Českou vizi. Jde o desítku nejdůležitějších hodnot, na kterých by měla stát budoucnost naší společnosti. Od pondělí 3. srpna do pátku 13. listopadu 2009 bude každý den kromě soboty vycházet jeden esej v Kavárně on-line. Soubor se pak stane podkladem pro setkání Václava Havla, Jacquesa Rupnika a Václava Bělohradského v Kabinetu Havel 19. listopadu. Pořádají Masarykova univerzita v Brně, Divadlo Husa na provázku a DIALOG centrum, o. s., pod patronací Václava Havla a záštitou rektora Masarykovy univerzity Petra Fialy. |
