Vražda odhalená pomocí historického románu. Herma Kennelová ve své knize popsala, jak mezi 12. a 19. květnem 1945 místní česky mluvící obyvatelé zmasakrovali u Dobronína na Jihlavsku patnáct tamních Němců, kteří měli být vysídleni. Němečtí muži byli odvedeni z požární zbrojnice v Dobroníně, kde byli po válce uvězněni. Na nedaleké louce si vykopali hrob, načež byli zabiti. Češi, kteří se na vraždách podíleli, se prý předtím posilnili alkoholem... Přestože kniha vyšla v Německu už v roce 2003, policisté vyšetřují tragédii až nyní. Mají k dispozici notářsky ověřené prohlášení spisovatelky, že napsala pravdu.
Napsala jste knihu o Němcích v okolí Jihlavy za války. Jak jste se k tomu tématu dostala?
V roce 1996 jsem hledala téma pro novou knihu. Moje tchyně, která pochází z obce Bergersdorf - česky Kamenná - mi doporučila psát o květnu 1945. Její otec, který byl od roku 1919 starostou v této vesnici, byl společně s dalšími německými sedláky v tomto měsíci od českých "partyzánů" těžce ztýrán a zavražděn.
Německá spisovatelka Herma Kennelová představuje v Jihlavě 2. září 2009 svoji knihu
Co jste vlastně věděla či tušila o této tragédii a jejích skutečných příčinách?
Na začátku jsem o té události nevěděla nic. Narodila jsem se v části Německa ležící u francouzských hranic a do Česka jsem se dostala poprvé až v srpnu 1996. Po mnoha rozhovorech s Němci, ale i s českými pamětníky, jejichž vyprávění jsem porovnala s materiály z českých a německých archivů, jsem pomalu získávala povědomí o celém rozsahu této tragédie. Také jsem si uvědomila, že květen 1945 měl předehru, bez níž bychom nemohli porozumět tomu, co se bezprostředně po válce odehrálo v těchto územích, která byla po staletí osídlena německým obyvatelstvem. Má kniha BergersDorf začíná proto s příchodem německého wehrmachtu v březnu 1939 a popisuje také, jak na okupaci doplatili Češi. Obecně by se dalo říci, že nacionalismus na české i německé straně - který však nezačal až rokem 1939 - vedl k zániku mírového společného života mezi Čechy i Němci. O to více si nyní musíme uvědomovat, že něčeho podobného bychom se měli v budoucnosti vyvarovat.
Jste přesvědčena, že by tento případ měl být vyšetřen a případní viníci ještě i dnes potrestáni? Šlo podle vašeho názoru o genocidu?
Jsem přesvědčena, že vraždy nevinných lidí nezávisle na jejich národní příslušnosti musí být objasněny. Po tak dlouhé době jde už méně o to, aby pachatelé byli potrestáni, ale spíše o to, aby se dostalo zadostiučinění příbuzným obětí. Jestliže jsou lidé vražděni jen kvůli své národní příslušnosti, můžeme hovořit o genocidě, zvláště když jde o více vražd na více místech.
Jak se díváte na okupaci i poválečné roky v bývalém Československu a násilnosti té doby ze strany Němců i Čechů?
Násilnostem z české strany můžeme porozumět jen tehdy, když víme, jak brutální byla německá okupační moc v tehdejším protektorátu. Mnoho německých pachatelů z kruhů gestapa a SS mohlo včas před koncem války utéct do Německa. Své touhy po pomstě si pak Revoluční gardy a takzvaní partyzáni vybíjeli na německých ženách, dětech a starcích, kteří svým českým spoluobčanům nic nezpůsobili. Bohužel procesy proti Němcům, kteří se dopustili zločinů během okupace a později neutekli, se konaly teprve v roce 1946.
Louka u Dobronína - místo hromadné vraždy německých občanů po druhé světové válce - navštívila německá spisovatelka Herma Kennelová; srpen 2010
Jak hodnotíte, že Češi a Němci uvádějí zcela jiné počty obětí poválečných masakrů? Proč jsou rozdíly tak velké?
Na počty obětí ať už z jakékoli strany je třeba pohlížet s určitou skepsí. Zde platí pořekadlo: Věřit můžeš jen té statistice, kterou jsi sám zfalšoval. Je ale jasné, že se po válce masakry odehrály. Obě strany by se je měly snažit nepředpojatě vyjasnit. A vyhnout se vzájemnému obviňování.
Věříte, že mladí Němci a Češi už svou minulost dokážou hodnotit bez předsudků?
Není to vůbec jednoduché, ale věřím, že se to podaří. Mám zkušenost, že mladší generace nejen v Německu objektivně mluví o zločinech nacismu, ale také v Česku je patrná ochota otevřeně mluvit o zločinech, které spáchali Češi. Právě aktuální případ Budínka to ukazuje. Kriminální policie šetří podle mého dojmu tento případ velmi profesionálně a s upřímnou snahou. Média informují velmi objektivně. Pro mladší generaci je přirozeně snadnější se nezaujatě dopátrat pravdy než pro ty, kteří události sami zažili na vlastní kůži.
Napsala jste také knihu o českých partyzánech a člověku, který bojoval proti komunistické diktatuře v Rumunsku. Proč se o tato témata zajímáte?
Vždycky jsem obdivovala lidi, kteří se dovedli postavit útisku. Už dříve mě dojal osud mnichovských studentů ze skupiny Bílá růže, kteří bojovali proti nacismu a v roce 1943 byli popraveni. Ochota přinášet oběti pro svobodu mě fascinuje. Přitom nehraje roli, zda proti útlaku bojuje Němec, Rumun nebo Čech.
Německá spisovatelka Herma Kennelová představuje v Jihlavě 2. září 2009 svoji knihu
Na čem nyní pracujete?
Po obou knihách o bolavých událostech v bývalém protektorátu se nechci už vracet k podobnému tématu. Napsala jsem novou knihu pro děti - Zmizelý lev z Prahy. A v této chvíli se také pochopitelně zabývám reakcemi na zájem médií o BergersDorf a případ Budínka.
Bude vaše kniha BergersDorf také přeložena do češtiny?
Už probíhají jednání mezi mým německým vydavatelem Vitalis a českým nakladatelem Paseka. Ten chce BergersDorf vydat ještě v tomto roce. Doufám, že jednání během pár dní úspěšně skončí.
O autorceHerma Kennelová Narodila se v roce 1944 v západní části Německa, původním vzděláním je učitelka v mateřské škole. Později studovala umění a politiku a pracovala u EHS (předchůdce dnešní EU) v Bruselu. Nejdříve se začala věnovat dětské literatuře, později si získala jméno také jako autorka knih pro dospělé čtenáře. V roce 2003 vydala v nakladatelství Vitalis knihu BergersDorf, román podle skutečných událostí odehrávajících se v letech 1939-1945 na Jihlavsku. |
