Trvalo dva a půl roku, než ho přátelé a příznivci znovu zlákali k návratu. Ten se teď v krátkém čase projevil hned dvěma alby: nejprve domácí triovou nahrávkou s Georgem Mrázem a bubeníkem Martinem Šulcem, a posléze záznamem sólového koncertu, který se uskutečnil 29. května 2009 v anglickém Cheltenhamu.
Trio zasazuje NajPonka do širších souvislostí, sólový snímek nazvaný Just For My Friends, naopak přesněji vykresluje jeho pozici na dnešní scéně.
V době pozoruhodné autorsko-interpretační exploze tuzemské mladého jazzu, který se snaží otvírat nové prostory, působí NajPonk značně střízlivě - coby vycizelovaný tvar, zachycující jedno stadium historie klasického jazzu. Není tu hledání nového výrazu, nýbrž dokonalé zachycení něčeho, co jednomu stylovému období propůjčilo klíčové hodnoty. Sérii deseti tří až čtyřminutových standardů a čtyř NajPonkových skladeb vedených ve stejném stylu, může posluchač navyklý novějšímu výrazu prostě považovat za hodinku příjemné hudby v pozadí.
I jeho by však měla zaujmout NajPonkova interpretace Monkova Blue Monka, v níž z akordického zvuku trčí jakoby záměrně třeba jen jediný tón, který charakterizuje Monkovu harmonickou sazbu, nebo kombinace klasického Body and Soul a méně známé You Don´t Know What Love Is, kde si NajPonk opět vydatně zaloví v možnostech harmonických barev.
Ale i jinak se posluchač může těšit z NajPonkovy vynalézavosti v perlivých pasážích, které startují z poměrně jednoduše stylizovaných harmonických odrazových můstků jednotlivých témat.
Najponkovo sólové album je prostě Pandořina skříňka stylu, s jakým se dnes v takové čistotě setkáváme jen zřídka. A podle záznamu se zdá, že to v tomto smyslu ocenili i posluchači jeho květnového koncertu v Cheltenhamu.
o albu
NajPonk: JUST FOR MY FRIENDS Skladby: CD, stopáž 55:59, vydala firma Cube-Metier |
