Slovenský pianista Matej Benko (1979) je českému jazzovému publiku dobře znám. Ke koncertu na Pražském hradě si přivedl své trio a po poslechu prvních tří čísel jsem si řekl, že tohle uskupení bych i bez dalších hostů mohl klidně poslouchat celý večer, přestože následující hosté náladu a úroveň alba rozhodně nekazí.
O albechMatej Benko: Jazz na Hradě. CD, stopáž 49:29 minut. Christmas Traditional Jazz Koncert 2. Polydor Sextet, Traditional Jazz Studio Pavla Smetáčka. CD, stopáž 46:41 minut. Christmas Traditional Jazz Koncert 2. Bratislava Hot Serenaders. CD, stopáž 32:59 minut. Vše vydala firma Multisonic. |
Benkovy úvodní skladby, rychlá Distant Relative a klidněji vyprávějící Enrico´s Storytelling, mají každá odlišný charakter a protagonistovo piano srší pohybem, energií a výraznou zvukovou barvou občasných staccatových akordů. Spoluhráč Martin Lehký (1973) dělá čest svému jménu: jeho elektrická basa má pochopitelně lehčí zvuk než sonorní kontrabas, ale v triu výrazně bublá a v sólech vytváří vynalézavé melodie. A Bady Zbořil (1963) potvrzuje, že právem patří k nejvyhledávanějším bubeníkům, kteří si dobře rozumějí i s partnery o generaci mladšími. Třetí číslo, Coltranovy Giant Steps, je Benkův majstrštyk: ze strhujícího nedoprovázeného sólového rozběhu se vynoří dokonale vyvážený triový zvuk s ohňostrojem nadšení, napětí a nápadů.
Poté se k triu přidá Miriam Bayle (1979), slovenská zpěvačka, která již šest let sídlí v Praze, v jedné klasické latině a v Elingtonově Solitude. Nápaditě kombinuje variace základní melodie s volnějším scatem a v tomto stylu působí téměř objevitelsky. V Jobimově Viva Sonhando se k ní přidá ještě představitel české "mezigenerace", tenorsaxofonista Radek Zapadlo (1976) způsobem, který odpovídá náladě nahrávky. Solitude je v jejím podání klasická balada s pianem. I tady pokračuje vynalézavé rozvíjení melodie do scatu, spojené do působivé plynulé linky.
Zpěvačka Miriam Bayle
Šťastné a veselé vánoční vzpomínání
Dvě závěrečná čísla patří instrumentálnímu kvintetu, v němž k základnímu triu se Zapadlem přistoupí ještě špičkový trumpetista českého mladšího jazzu Miroslav Hloucal (1983). Jsou to opět Benkovy skladby Little Explorer a Time Against Us. Obě dokazují, že plus minus třicátnické generaci českého a slovenského jazzu nedělá problém najít si společný a přitom vlastní jazyk. A to takový, který je přijatelný i pro rozhodující část zájemců, kteří si jejich nové nahrávky na pomalu mizejícím CD trhu kupují.
Tradiční jazz, před půl stoletím oblíbená hudba mnoha jazzových souborů i posluchačů, téměř zmizel z tuzemského trhu: jako by se zájem těch mladších už definitivně přesunul do jiných poloh. Cyklus koncertů na Pražském hradě přišel s neobvyklými tituly v rámci své dramaturgie: s více než ročním zpožděním je na dvou CD k dispozici záznam vánočního koncertu hned tří souborů, každého v trochu jiné stylové poloze.
Nevzvyklé je už to rozdělení na dvě CD: první nabízí soubory Polydor Sextet a Traditional Jazz Studio Pavla Smetáčka, a jako bonus jeden snímek Bratislava Hot Serenaders Juraje Bartoše. Těm je věnováno druhé CD, s bonusy obou souborů z prvního alba. Už tento druh „balení“ naznačuje, že běží o počin myšlený nejspíš coby jednoduše sebraný komplet k pamětnickému vybavení si dávných vzpomínek.
Traditional Jazz Studio
Pro posluchače, který se nechce omezovat jen na vzpomínky, je příjemným překvapením zejména úvodní, ze záznamů na CD prakticky neznámý Polydor Sextet. Zní téměř jako miniaturní big band s trubkou, trombonem a tenorsaxofonem, vedenými téměř důsledně v bloku - tak jak hrávaly malé big bandy pozdního swingu - a se zručnými sóly v přiměřeném stylu. Jeho vedoucí, pianista Jiří Polydor, si odsloužil svá učednická léta v našem Classic Jazz Collegiu a krátce i v londýnském Storyville Jazz Bandu. Na jedenácti swingových standardech upoutá stylově přesné frázování, které v ansámblu zvládne i názvuky na nastupující bop.
Smetáčkovci hned v úvodním Nobody´s Sweetheart oživí volnější „chicagské“ proplétání hlasů a v uvolněnějších sólech představují jakousi modernější verzi hudby, která jim kdysi získávala téměř masové obecenstvo. U piana je stále člen původního obsazení Antonín Bílý, ale nový zvuk dodává ansámblu zejména americký kornetista Michael Supnick. Jeho příležitostný, jazzově civilní zpěv ve White Christmas nebo Jingle Bells také nejlépe připomene náladu uvolněného vánočního večírku.
Bratislava Hot Serenaders
Bratislava Hot Serenaders známého trumpetisty Juraje Bartoše představují jazzově tvrdší verzi našeho Originálního pražského synkopického orchestru se směsicí zpěváků v amerických dobových písničkách, proložených příspěvkem českého swingu z pera Jaroslava Moravce zvaným Prosinec a sníh. Ve srovnání s dnešním Bartošovým Hot Housem je to ovšem zase především laskavý pozdrav těm, kdo něco takového osobně pamatují.
Pro hojný počet pamětníků, shromážděných na Pražském hradě, setkání těchto tří kapel mohlo být milé. Otázka je, jak to zapůsobí na ty, kteří si v nevánočním čase poslechnou cédéčka, která z hradního setkání zůstala.
