Období kulturní revoluce znamenalo útok na duši a myšlení čínského lidu. Těchto několik desítek let bylo provázeno snahou vymazat povědomí o tradičních náboženstvích, historii a kultuře vůbec. A následky tehdejších událostí jsou ve společnosti patrné dodnes.
Tradiční konfucianismus, buddhismus a taoismus a stejně jako křesťanství byly režimem prezentovány jako veteš. Čínská společnost, jak ji komentuje biskup Václav Malý po své soukromě návštěvě země, byla oloupena a současné ekonomické reformy nedokážou vyplnit hodnotové vakuum. Komunistická strana v lidech povzbuzuje nacionalismus jako náhražku tradičních hodnot: "Jsme tak velcí, každý si Číny musí vážit…“ Vedle toho se v uplynulých letech začala rozšiřovat korupce a docházelo k zvětšování rozdílů mezi bohatými a chudými.
Obrovská kontrola
Po strašné kocovině z kulturní revoluce, vypravuje dál biskup Malý, zůstalo prázdno. Číňané se dodnes nedokáží úplně vymanit z důsledků vymývání mozků a jsou vtahováni do současné vlny konzumu. Podnikání jim slouží jako ventil společenské nesvobody. V tomto procesu se Čína také unifikuje v módních trendech: na ulicích potkáte mladé lidi, jež jsou hezky a vkusně oblečeni v západním stylu, mizí však bohužel typický národní ráz Číny. Celou zemí se navíc přelévají vlny policejních perzekucí a útisku, kterými trpí všichni, kdo jsou režimu nepohodlní.
Moderní technologie paradoxně umožňují důslednější sledování, za pomoci sítě udavačů monitoruje policie všechny sféry společnosti do té míry, že to lze srovnávat s Orwellovou hororovou fikcí 1984.
Kontrola nad lidmi je v Číně obrovská. Svoboda v plném smyslu slova neexistuje, možnost moderní komunikace jen omezeně. Je nemravné, že západní internetoví giganti přistoupili na cenzuru diktovanou čínskou vládou. Místní verze jejich vyhledávačů (například Google) omezují nebo přímo blokují vyhledávání hesel a klíčových slov, která souvisejí s lidskými právy.
Čínská církev není svobodná
V náboženských otázkách je situace ještě komplikovanější. Komunistická vláda uplatňuje kontrolu nad všemi náboženskými činnostmi a nedovoluje svobodnou evangelizaci či výuku náboženství. Jak to vyjádřil kardinál Joseph Zen Ze-Kiun, hongkongský arcibiskup, čínská církev není svobodná, ba naopak je pod stálým dozorem.
Potíže jako například rozdělení na "oficiální“ a "podzemní“ církev ani perzekuce však růst katolické církve v Číně nezastavily. V roce 1949 zde žily 3 miliony katolíků, v současné době to je přinejmenším 15 milionů. Pomalu se překonává trauma z rozdělení na "vlastenecké“ a "podzemní“ křídlo.
Ročně bývá v Číně pokřtěno na 150 tisíc dospělých, konvertují především mladí lidé studující na univerzitách. Pravdou však je také to, že v mnoha vesnicích je motivem ke konverzi přesvědčení, že katoličtí kněží mohou modlitbou odhánět démony a léčit nemocné.
Generační propast
Některým křesťanským komunitám se daří organizovat korespondenční kurzy teologie. Církev v Číně se potýká s generační propastí. Semináře a kláštery byly na dlouhou dobu zavřeny a nyní chybí celá jedna generace kněží a řeholnic; mužské řehole vláda stále nepovolila. Na druhou stranu stát vítá charitativní činnost církve - ve prospěch sirotků, starých lidí a lidí nakažených virem HIV, protože na tomto poli úřady nemohou naplnit potřeby trpících.
"Dnešní katolická církev nežádá od Číny a jejích politických orgánů žádná privilegia, ale jedině možnost obnovení dialogu pro dosažení vztahů založených na vzájemném respektu a hlubším poznání. Ať Čína ví, že katolická církev má pevný úmysl ještě jednou nabídnout pokornou a nezištnou službu v tom, co jí naleží, pro dobro čínských katolíků a všech obyvatel země,“ napsal papež Benedikt XVI. v dopise adresovaném biskupům, kněžím, zasvěceným osobám a věřícím laikům v Čínské lidové republice dne 27. května 2007.
Den po jeho zveřejnění na internetu jej čínské úřady zakázaly.
