Bez hojnosti laciné energie jsou ohroženy všechny aspekty globální ekonomiky. Společně se stoupajícími cenami ropy rostou například ceny potravin, zčásti kvůli vyšším výrobním nákladům, ale také proto, že zemědělská půda ve Spojených státech i jinde přechází od produkce potravin k výrobě biopaliv.
Bez nových technologií to nepůjde
Žádný rychlý lék na ceny ropy neexistuje. Vyšší ceny jsou odrazem elementárních poměrů nabídky a poptávky. Světová ekonomika – zejména Čína, Indie a další země v Asii – prudce roste, což způsobuje strmý nárůst globální poptávky po energii, zejména po elektřině a přepravě.
Globální dodávky ropy, zemního plynu a uhlí ovšem nedokážou jen tak držet krok, a to ani za pomoci nových objevů. Na mnoha místech navíc zásob ropy ubývá, neboť ropná pole jsou vyčerpaná.
Uhlí je poněkud větší dostatek a lze jej přeměňovat na kapalná paliva použitelná v dopravě. Jenže uhlí je nevhodnou náhražkou - dílem kvůli omezeným zásobám a dílem proto, že uvolňuje velké množství oxidu uhličitého na jednotku energie, a je tedy nebezpečným zdrojem uměle vyvolané změny klimatu.
Aby rozvojové země nadále těžily ze svižného hospodářského růstu a bohaté země se vyvarovaly propadu, bude zapotřebí vyvinout nové energetické technologie. Zaměřit bychom se měli na tři cíle: nízkonákladové alternativy k fosilním palivům, vyšší energetickou efektivitu a snižování emisí oxidu uhličitého.
Napájet by nás mohlo Slunce
Nejslibnější technologií v dlouhodobém výhledu je solární energie. Celkové sluneční záření dopadající na naši planetu je asi tisícinásobkem celosvětové komerční spotřeby energie. To znamená, že obrovské množství elektřiny pro značnou část okolního světa může dodávat i jen malá část povrchu země, obzvlášť v pouštních oblastech, jež jsou vystaveny vydatnému slunečnímu záření.
Například solární elektrárny v americké Mohavské poušti by mohly pokrýt více než polovinu spotřeby elektřiny USA. Sluneční elektrárny v severní Africe by mohly elektřinou zásobovat západní Evropu. A sluneční elektrárny v africkém Sahelu na jih od rozlehlé Sahary by mohly dodávat elektřinu do velké části západní, východní a střední Afriky.
Nejslibnějším konkrétním směrem vývoje v oblasti energetické efektivity je zřejmě "zásuvková hybridní technologie" pro automobily, jíž by se mohlo během příštích deseti let podařit palivovou účinnost u nových automobilů ztrojnásobit.
Myšlenka spočívá v tom, že by automobily jezdily především na akumulátory, dobíjené přes noc z elektrické sítě, a jako rezerva akumulátoru by sloužil benzinový hybridní motor. Společnost General Motors by mohla mít první model do roku 2010.
Nejvýznamnější technologií pro bezpečné ekologické využití uhlí je zachytávání a geologické ukládání oxidu uhličitého z elektráren spalujících uhlí. Tohoto "zachytávání a sekvestrace uhlíku" (CCS) je v zemích, které jsou předními spotřebiteli uhlí, naléhavě zapotřebí.
Klíčové technologie CCS jsou již vyvinuté; je načase přejít od podrobných plánů v rukou inženýrů ke zkušební realizaci v opravdové elektrárně.
U všech těchto slibných technologií by do vědy a nákladných prvních fází zkoušek měly investovat vlády. Bez alespoň částečného veřejného financování bude zavádění těchto nových technologií pomalé a nerovnoměrné.
Ostatně veřejných peněz se v raných etapách vývoje a zavádění do praxe dostalo většině zásadních technologií, které dnes považujeme za samozřejmé – namátkou jmenujme letadla, počítače, internet a nová léčiva.
Vlády se musí pohnout
Je tedy šokující a znepokojivé, že veřejné financování zůstává na nepatrné výši, neboť úspěch těchto technologií by mohl vyústit doslova v biliony dolarů ekonomického výstupu. Podle nejnovějších údajů Mezinárodní energetické agentury například americká vláda v roce 2006 investovala do výzkumu a vývoje v oblasti energetiky hubené tři miliardy dolarů. Očištěno o inflaci to od začátku osmdesátých let minulého století představuje propad zhruba o čtyřicet procent a dnes se tyto investice rovnají tomu, co USA utratí za armádu za pouhého jeden a půl dne.
Když se podíváme na podrobnosti, situace je ještě méně povzbudivá. Investice americké vlády do technologií obnovitelných energií (sluneční, větrné, geotermální, mořské a bioenergie) činily celkem skrovných 239 milionů dolarů, čili pouhé tři hodiny výdajů na obranu.
Výdaje na zachytávání a sekvestraci uhlíku dosáhly jen 67 milionů dolarů a výdaje za energetickou efektivitu všech typů (u budov, v dopravě a průmyslu) činily 352 milionů dolarů.
Samozřejmě že vývoj nových technologií v energetice není jen zodpovědností USA. Celosvětové spolupráce ve věci energetických technologií je potřeba proto, abychom zvýšili dodávky a zároveň zabezpečili, že využití energie bude bezpečné vzhledem k životnímu prostředí, zejména abychom zabrzdili změnu klimatu způsobenou využíváním fosilních paliv člověkem.
Nebylo by to správné jen ekonomicky, nýbrž i politicky, protože takový postup by mohl v našem společném zájmu sjednocovat svět, místo aby jej rozděloval v urputném zápase o tenčící se zásoby ropy, plynu a uhlí.
© Project Syndicate
Autor vyučuje ekonomii a řídí Institut Země na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.
